VÍLY

Vznik

Před dávnými časy, když ještě neexistoval svět, jak ho známe, tu byly pouze dvě věci. Nicota a Kotlík. Mocný předmět, který ve spojení s magií bohů dal vzniknout světu, jak ho známe dnes. Moře, nebe, kontinenty, dimenze a i živá stvoření. Zvířata, nižší i vznešené víly a jak ty věří, tak je i stvořitelem lidí. Každému druhu byly vtisknuty jedinečné vlastnosti a dovednosti, některé mocnější než jiné. Ovšem všechny víly pojí jedno, magie, která jim proudí žilami stejně jako krev a dává jim tak moc, se kterou mohou disponovat a nakládat dle svých možností. 

Otherkion byl původně osídlen pouze vílami, přesněji osmi různými klany, které pocházeli z jiných koutů světa, ovšem dnešních dnů se dočkalo jen šest z nich, které se přetvořily na samostatné říše. Každá jedna z nich sdružuje víly s podobnými vlastnostmi, schopnostmi a podobnou magií a předpoklady k ní. Nad každou říší také dlí vždy dva bohové, kteří jsou patrony magie, která náleží dané říši a tudíž tato magie je v říších konstantní. Otherkion prošel spoustou změn a válek, které nakonec vytvořili uspořádání, které trvá do dnešních dní.

Vláda

Vílí království je rozděleno na šest říší - Illivenas, Evasir, Cyra, Kerat, Sendan a Bakirah. Každá říše má svého vlastního vládce a svou vlastní autonomii. Vladaři jednotlivých říší rozhodují o všem, co se děje na jejich území a udržují diplomatické vztahy vůči ostatním říším. V čele říše je vždy jeden rod. po smrti vladaře nastupuje na tuto pozici nejstarší z dědiců, ať už ženský či mužský. 

V čele vílího království vždy stojí jeden z vladařů. Který to je, určí výsledek Turnaje o trůn, který probíhá na základě dohody, která byla uzavřena mezi jednotlivými říšemi tisíce let zpátky. Turnaj začíná ve chvíli, kdy nejstarší z dědiců oslaví 250. narozeniny. Je to tak ze dvou důvodů. Zaprvé, aby byl zachován určitý spravedlivý systém a nevládl jen jeden rod. Zadruhé, aby byl král či královna vždy nejsilnější a nejlepší kandidát. Král či královna pak zastupují celé vílí království jako celek navenek. Rozhodují o politických vztazích, spojenectvích, ale zejména udržují mír a dobré vztahy mezi říšemi. Nehledě na to, že prosazují zákony a sliby, či dohody, které víly uzavřeli s čarodějkami či lidmi.

Jelikož u víl není výjimkou, že by přivedli na svět potomky s lidmi, tak bylo už před dávnými časy zavedeno, že polovílí potomci se v nástupnictví přeskakují. Není tedy možné, aby se vladařem stal polovílí potomek současného vladaře. Pokud vladař nemá jiné potomky, nastupuje některý z jeho sourozenců či jejich dětí. V případě, že se v jeho linii a rodu nenajde jiný potomek s vílím původem, pak se tento rod považuje za vymřelý a musí se ustanovit nový vádnoucí rod, což většinou končí občanskou válkou. Na polovílí děti ze v tomto pohledu hledí jako na bastardy, tudíž ani nezískávají rodinné jméno vílího rodiče, ale zůstává jim to po lidském rodiči.

Rodinný život

Jelikož víly žijí stovky let, tak nemají moc velké predispozice pro monogamní styl života. Víla může za život vystřídat spoustu partnerů, což se také často stává. Jedinou výjimkou je situace, kdy víla najde svého druha. Jedná se o její dokonalý protějšek, který by ji měl doplňovat a být ji roven ve všech ohledech. Jedná se o hluboký vztah, který druhy propojuje nejen na fyzické úrovni, ale vytvoří se mezi nimi i pouto, kdy spolu dokáží komunikovat, vycítí, když je ten druhý v nebezpečí či zraněný. Cítí i některé jeho emoce. Rozsah pouta se odvíjí od moci víl, ale i od délky a hloubky jejich pouta. Snadno začnou považovat emoce druhého za své vlastní, či začnou být více ochranitelští až žárlivý, což je většinou problémem mužů. Problematická je situace, kdy je druhem víly člověk, i to se totiž může stát, ačkoliv je to velmi vzácná situace. Lidé toto pouto neprožívají na stejné úrovni jako víly či polovíly a je tedy snažší ho odmítnout či ognorovat. Samozřejmě to dokáží i víly, ovšem oběma druhům to způsobuje psychickou bolest a trvá dlouho než se přes podobnou věc přenesou. Těsně po vzájemném setkání, začnou pociťovat silnou sexuální přitažlivost a chtíč, tudíž nebývá nic nezvyklého, že potřebují spoustu času o samotě. Se stejnou intenzitou se ale objeví i žárlivost, kdy si i jen jeden pohled mohou druhové vyložit špatně. Toto období probíhá zhruba rok.

S dlouhověkostí se u víl objevuje i problém s početím dětí. Ne, že by to bylo nemožné, ale často trvá dlouhou dobu než partneři počnou dítě. V případě druhů se tento problém trochu umenšuje, jelikož ti by měli být jeden pro druhého dokonalými partnery i v tomto, tudíž mívají větší šanci na větší potomstvo. Některé páry tak mohou mít klidně čtyři děti, jiné budou rády za jedno. Určitě se ale děti nerodí pár let po sobě, rvěkové rozdíly mezi sourozenci bývají v řádu desítek nebo klidně i stovek let. Z toho plyne, že dvojčata se rovnají zázraku a zpravidla se rodí jen druhům, u kterých je to považováno i za požehnání jejich spojení. Nezřídka bývá právě tento pár podrobován mnoha úkořím, aby mohl být spolu. Výjimky bývají u nižších víl. 

Těhotenství trvá devět měsíců stejně jako u lidí. Co se týče vývojů dětí, tak zhruba do patnáctého roku je vývoj stejný jako u lidských dětí. Následně se už vývoj odvíjí od druhu víly, ale také od individuálních predispozic, které získali od rodičů.

Náboženství

Víly rozhodně nevěří v jednoho boha. Jelikož žili a stále žijí ve spojení s přírodou, tak věří, že každý aspekt přírody má vlastního boha, od nich taktéž odvozují svou magii. A každá říše má dva bohy jako své vlastní patrony, se kterými je spojena magie dané řiše. Dohromady je jich tedy dvanáct a každý má jinou moc, podobu či vlastnosti. Na oslavu každého boha jsou pořádány různé ceremoniály, rituály či oběti. Není to ale tak, že by každý bůh měl své vlastní chrámy a své stoupence, ačkoliv si víly dle starých zvyků stále vybírají své patrony a přiklání se tak více k jednomu bohu, tak všechny víly uctívají bohy jako celek a žádného z nich neopomíjejí. Hlavními představitelkami náboženství ve vílích říších jsou kněžky. Celkem jich je šest, z každé říše jedna. Starají se o dodržování náboženských tradic, vedou rituály či pořádají ceremoniály a starají se o spolupráci mezi říšemi v náboženské sféře.

Krvavý slib

Vílí dohody a sliby

 

Jedná se o velmi ošemetné obchody, na kterých ale vílí hodně lpí a nestává se často, že by dohodu nebo slib porušily. I to je důvodem, proč jsou Vílí říše stále v míru a nedochází k nějakým ozbrojeným rozbrojům. Každý nový vladař musí pronést slib předtím, než se chopí vlády, aby se mír zajistil i nadále. Ovšem dohody se uzavírají na denní bázi. Některé jsou ošemetnější než jiné, takže si dávejte dobrý pozor, když se s vílou na něčem dohodnete. Jde hodně o slovíčkaření a něco se dá vyložit mnoha způsoby. Ovšem nejedná se o něco neporušitelného, co by nikdy nešlo prolomit. Ovšem nátura víl je taková, že dohody a sliby se mají dodržovat, ač je jim to mnohdy proti srsti. Je to takový jejich projev cti a úcty k druhé straně. Ovšem nemyslete si, že v případě, že dohodu nedodržíte z toho vyjdete jen tak. Víly si často umí najít cestu, jak vás ke splnění donutit nebo vás za něj spravedlivě potrestat. Jedná se o jeden z nejhorších poklesků, které víla může udělat.

Slabiny

 

Stejně jako každý tvor na zemi mají i víly určité slabiny. Ačkoliv kolují legendy, že jsou citlivé na kov, tak tomu tak není. S kovem dokáží přijít do kontaktu bez toho, aby to pro ně mělo nějaké následky, pokud jim ho nevrazíte do srdce nebo jím neuseknete hlavu. To je pro ně stejně fatální jako pro kohokoliv jiného Jejich největší slabinou je ale dřevo z jasanu. Rány způsobené povětšinou šípy z tohoto dřeva se jim hojí o poznání pomaleji než třeba i lidem. Také se musí veškeré dřevo z rány odstranit, jinak to pro ně může být i smrtící. Je to tím, že z nich jasan odčerpává jejich moc, tudíž pokud vílu uvězníte v místnosti postavené z jasanu, bude značně zesláblá. Další věc, proti které nejsou imunní jsou jedy. Ty jednoduší a běžnější pro ně nejsou problém, jelikož jsou o něco odolnější než lidé, ale v případě, že připravíte jed, který by do pár minut zabil člověka, tak ve správném dávkování bude stejně fatální i pro vílu. U nižších víl se tolerance na jedy liší druh od druhu. Taktéž je můžete oslabit či zabít pomocí magie, kde je nepočítaně možností, jak to udělat. Nejsou ani imunní vůči kletbám ze stran Crochanek.

Víla 2.png

Vznešené víly

Tyto víly vládnou vílím říším a mají lepší postavení.

Vzhled

 

Vznešené víly jsou v mnohém na první pohled podobné člověku. To, co je od nich vzhledově odlišuje, jsou zejména špičaté uši. Ty ale nejsou jediným do očím bijícím rozdílem od lidí. Víly, jakožto nadpozemské bytosti, oplývají krásou, která z nich doslova vyzařuje. Jejich pokožka opravdu vyzařuje měkoučkou záři, která jim jen dodává nadpozemskosti. Dalším rozdílem je to, že jejich tělo je pružnější a vždycky útlé. Těžko byste se snažili ve vílím národu najít obézní vílu, najdete tu víly svalnaté, hubené, vysoké, malé, ale všechny budou mít pružné tělo, které se vzhledově zastavuje na maximálně čtyřiceti letech stáří člověka. Pokud jde o barvu vlasů nebo očí, tak jsou různorodé.

Po většinu života je jejich stárnutí zastavené a opět se rozbíhá kolem tisíce let, kdy jim přibývají vrásky a šediny. Ovšem nepředstavujte si jejich vzhled ve stáří stejně ajko u lidí. U nich i stáří vypadá krásné a kouzelně. Navíc nikdy nedojdou ke vzhledu, kdy by se jim začala krabatit kůže nebo jim začaly ochabovat svaly. Umírají ve chvílích, kdy vzhledově vypadají maximálně na šedesát let v lidských letech.

Schopnosti

 

Existují základní schopnosti, které má každá víla už od narození. Například síla, kterou přesahuje člověka. Většinou ani nejsilnější lidský muž by nedokázal v souboji na sílu porazit vílí ženu. Ovšem, mohou se vyskytnout výjimky, ale nebývá to nijak běžné. Stejně tak i rychlostí lidi převyšují, jejich pružné tělo je uzpůsobeno k rychlému běhu, takže hravě předběhnou i koně, proto pokud nechtějí působit více lidsky, tak k cestování používají pouze své vlastní nohy, či nechtějí mít cestu pohodlnější. Taktéž jejich smysly jsou ostřejší a bystřejší. Jejich uši slyší víc, jejich oči vidí dál. Další věc, ve které mají oproti lidem výhodu je rychlejší léčení. Samozřejmě to neznamená, že se vyléčí i ze smrtelného zranění, ale dokáží se rychleji zotavovat. Mělké řezné rány či oděrky jsou otázky pár minut, pokud jde o vážnější zranění, tak může léčení trvat hodiny ale i dny či týdny. Nejdéle trvají zlomeniny, či hluboké bodné rány. Taktéž jim rozhodně nedorůstají žádné části těla, pokud jsou definitivně odděleny.

Každá víla má taktéž jistou magickou moc, kterou disponuje. Její síla se odvíjí od síly rodičů a má určitý vliv na postavení víly. Ovšem i víla slabá v magii může mít vyšší postavení. Záleží na dané říši a přístupu vladaře. I věk může mít vliv na rozvoj magie a její sílu. U některých je tento vliv větší, u některých menší. Síla magie je tedy velmi individuální záležitostí, kdy i dva sourozenci, či příbuzní mohou mít rozdílně rozvinutou magii. Dalším prvkem je také učení a osobní rozvoj, či trénování magie jako takové. Ovšem to je nejméně vlivný prvek.

Jsou také magické schopnosti, kterými můžou disponovat všechny vznešené víly. Jmenovitě se jedná o teleportaci či přemisťování. Vzdálenost je logicky závislá na moci jedince. Může se jednat jen o pár metrů, ale i o celé kilometry. Přemisťování ovšem vílu vyčerpá a je nutností, aby bylo dotyčnému známé místo, kam se přemisťuje. Jinak by se mohlo jednoduše stát, že víla dopadne doprostřed moře, skončí v podzemních tunelech nebo uvnitř hory. Další magickou schopností, kterou disponují vznešené víly je mentální štít. Jeho síla a pevnost taktéž závisí os moci dané víly a ne všechny vznešené víly ho dokáží ovládat nebo zesilovat. Výhodu v této oblasti mají víly s magií mysli.

Víla 3.png

Nižší víly

Vzhled

 

Tyto víly mají nejrůznější vzhled, který se pohybuje od toho, kdy jsou zdánlivě podobné člověku až po takový, kdy jsou to víc zvířata než člověk. Můžou mít například humanoidní tělo pokryté srstí, šupinami, peřím nebo může mít jejich pokožka barvu prachu, či může připomínat na pohled i na omak kámen. Můžou více připomínat zvíře než lidskou bytost, nebo můžou být něco na půl. Můžou mít křídla, ocasy, drápy, spáry, kopyta, zobáky, zvířecí uši. Paleta jejich vzhledu je pestrobarevná, od roztomilých zvířátek, přes tvory podobné lidem až po příšery z nočních můr.

Schopnosti

 

I vlohy má každá nižší víla jiné a často souvisí s prostředím, ve kterém žijí, a také na jejich morfologii. Víly s křídly mají logicky schopnost létat, jiné víly můžou například běhat rychleji než vznešené víly. Některé se dokáží zneviditelnit, některé umí dýchat pod vodou. Jiné jsou schopné splynout se svým prostředím. Všechno to záleží na jejich druhu, který je vždy něčím speciální. 

Magii ovládají jen některé z nižších víl a bývá to povětšinou jen základní magie, kdy dokáží praktikovat snadnější kouzla. Jejich moc také bývá menší než u vznešených víl, ovšem jsou zde i výjimky, které svou mocí vznešené víly přesahují. U nižších víl se velikost moci odvíjí nejen od druhu a stáří, ale také od mentální úrovně, protože některé druhy jsou rozumově na úrovni zvířete a jiné jsou na úrovni člověka, některé i výše. Ovšem většina humanoidních nižších víl je schopná skrýt svou podobu, takže vypadají víc jako lidé a jsou velmi podobné vznešeným vílám.

Druhy

(Hratelné)

IT’S YOUR STORY
IT’S YOUR STORY
roham-my-mermaid-1-e7a849aa-mnz1_edited_
IT’S YOUR STORY
c05349f5232e77ef2115c981a308ceab_edited.
IT’S YOUR STORY
4e60b62c759cab70765f3d7442f5e2d8_edited_
IT’S YOUR STORY
IT’S YOUR STORY
Dragonis - ikonka.jpg
IT’S YOUR STORY
IT’S YOUR STORY
Víla 4.png

Illyrijci

Vzhled

 

První věc, které si na tomhle druhu víl všimnete jako prvního, jsou dozajista jejich blanitá černá křídla, která jim vyrůstají z lopatek. Vzhledově působí jako něco mezi člověkem a vznešenou vílou. Jejich uši nejsou zašpičatělé, ovšem stejně jako vznešené víly bývají krásní, ovšem spíše takovým tím drsným způsobem. Jejich křídla jsou velmi citlivá vzhledem k jejich silnému prokrvení. Říká se, že při milování stačí pár šikovných doteků a Illyrijec se dostane do extáze. To je také důvod, proč jsou na svoje křídla dost háklivý a nenechávají na ně ostatní sahat. Illyrijci zkrátka veškeré doteky na křídlech považují za velké tabu, pokud nejde o partnery nebo jiné výjimky. Jejich tělo je dobře osvalené, protože jsou to rození válečníci a vojáci, k čemuž jsou vedeni už od malička. Dalším jejich rysem je to, že mají tmavé vlasy, převážně černé, někdy velmi tmavě hnědé, a povětšinou také tmavé hnědé oči. Světlovlasí Illyrijci bývají raritou, ovšem můžete je najít, většinou mají světle hnědý odstín vlasů až k plavé. Zrzavé nebo platinově blond vlasy, albíni nebo jiné genetické anomálie jsou u Illyrijců nemožné. Jejich geny bývají o dost silnější než kterékoli, které by dokázaly způsobit tyto mutace. Illyrijští bojovníci, kteří úspěšně složili zkoušku mají potetované hrudníky, ramena a lopatky.

Tetování

Schopnosti

 

Vzhledem k tomu, že se Illyrijci mohou pyšnit křídly je jen logické, že umí létat. Je to vlastně jejich druhá přirozenost, někteří se naučí dříve létat než chodit. Jsou stejně rychlí a silní jako vznešené víly, což jim pomáhá v další věci, ve které jsou dobří a ke které jsou předurčeni. V boji. V boji jsou obávanými protivníky, jelikož k němu mají vlohy a jsou k němu přirozeně předurčeni. I Illyrijci oplývají jistými magickými schopnostmi, ovšem jejich moc je příliš surová na to, aby jí dokázali ovládat sami od sebe. Používají proto kameny, kterým se říká zřídla. Mají různé barvy a podle jejich počtu na jejich vojenské uniformě je snadné určit, jak je, který Illyrijec mocný a také se podle toho přiděluje hodnost. Díky své moci dokáží vytvořit například štít okolo sebe nebo okolo určitého místa. Jejich magie je soustředěná zejména na boj, ovšem existují i výjimky. Někteří jedinci se rodí s magií stínů, kdy stíny ovládají a dokáží s nimi komunikovat. Těmto jedincům se říká stínopěvci. Bývají to výborní špehové.

Zřídla

 

Poprvé se Illyrijci setkají se zřídly ke konci svého výcviku, kdy se s nimi učí pracovat a ovládat tak svou moc, kterou do té doby nepoužívali. Na začátku výcviku se zřídly dostanou jen nátepníky s průzračnými kameny, které se během několika týdnů, či měsíců zabarví do barvy, která odpovídá moci Illyrijce. U stínopěvců to nebývá velkým překvapením. Ovšem stejně jako na barvu se hledí i na odstín, který dává znát, kolik zřídel bude potřebovat a s tím také jak mocný vlastně Illyrijec je. Čím tmavší odstín, tím větší moc. Může se ovšem stát, že se zřídla nezabarví vůbec, což naznačuje žádnou nebo mizivou moc. Tito Illyrijci většinou nekončí jako vojáci, ale stávají se řemeslníky.

Zřídel je více druhů a dělí se do tří skupin podle barev. Je tu světle modrá pro stínopěvce, červená pro agresivní bojovníky a pak fialová pro takovou kombinaci obojího. Kromě barvy také počet zřídel na uniformě značí, jak silný Illyrijec je.​

Modrá zřídla jsou hlavně katalyzátorem magie stínopěvců, takže je pro ně jednodušší ovládat stíny a získávat díky nim informace. Stejně tak ale dokáží svou magii použít v boji, ovšem je o poznání slabší než u ostatních Illyrijců.​

Červená zřídla jsou pro rodilé bojovníky, kterým touha po boji vlastně proudí v žilách. Jejich surová moc je připravena k boji a je nejvíce uzpůsobena. Tudíž vytvoření štítů pro ne není nic neobvyklého, ale na rozdíl od ostatních Illyrijců dokáží svou magii také zformovat do útoku, což znamená, že se vytvoří bodce, které mohou na nepřítele útočit.​

Nakonec tu jsou fialová zřídla. Ty jsou takovým vyvážením mezi útokem a obranou. Nemá je moc Illyrijců. Jejich moc je možné využít k formování štítu proti útokům, ale rozdílem oproti ostatním dvěma druhům jsou tito Illyrijci schopni zlepšit své vlastnosti, tudíž umějí zrychlit své pohyby, zvětšit svou sílu, zbystřit některý ze svých smyslů. Samozřejmě záleží také na moci, která je ve zřídlech nastřádána a kolik zřídel vlastně víla potřebuje. Tak je tomu ale u všech Illyrijců.​

Každý Illyrijec může mít jiný počet zřídel. Pohybuje se to od jednoho, který bývá většinou na hrudi a není nutné nosit pak zřídla mimo bojiště. To bývají většinou řadový vojáci, a ne nijak výrazně magicky vybavení Illyrijci, také se to odráží na postavení, které není moc vysoké. Zkrátka podle počtu zřídel se jednoduše pozná hodnost a postavení daného Illyrijce. Čím více zřídel na uniformě, tím vyšší postavení. Generálové mívají pět až šest zřídel. Sedm už je velmi výjimečné a značí to výjimečně silného Illyrijce, který zastává vysoké. 

Ačkoliv se zřídla po splnění zkoušky Illyrijci dávají, tak během výcviku je u sebe mladí nemají, ale zůstávají uzavřená ve zbrojnici. Po splnění zkoušky jsou pak už nedílnou součástí Illyrijce, ovšem dávají se jen těm, kteří se stávají součástí armády. V případě, že ačkoliv Illyrijec splní zkoušku, ale nechce být vojákem či na to není dostatečně mocný, tak zřídla nevlastní. Z toho vyplývá i fakt, že ve chvíli, kdy jsou vyhozeni z armády, tak jsou jim zřídla sebrány. Pokud nevyužívají svou moc prostřednictvím zřídel, tak to na Illyrijce nemá žádný neblahý vliv.

Styl života

 

Ač patří tento okřídlený druh mezi víly, tak nežije na území vílí říše. Jejich sídlem je Illyrijské pohoří v lidském království, ve Fiplinu, kde jim kdysi dávno nabídl tehdejší král nabídl toto území a oni jim na oplátku pomáhají bránit průsmyk před železozubými a jejich nestvůrami. Jejich způsob života je vojenský. V horách jsou tři hlavní tábory, ve kterých se už od útlého věku všichni Illyrijci cvičí v boji a zocelují se. Jejich výcvik končí zkouškou, kdy jsou vysláni do hor se svázanými křídly a rukama a musí tu přežít, přičemž se mezi sebou zabíjí. Pokud projdou touto zkouškou, je jim potetována hruď ornamenty. Jejich společenství má vlastní rody, vlastní šlechtu a vlastní pravidla. Například je zvykem, že bastardi nebo sirotci mají horší podmínky a je téměř nulová šance, že se někdy dostanou k vyšší hodnosti. Stejně tak bývalo zvykem, že ženy se do výcviku nebraly, měly na starost vaření, šití, úklid a podobné. Navíc jim ještě poté co začali krvácet, byla uřezána křídla, což je pro Illyrijce ta nejhorší věc, která se jim může stát. Ženy tak neměli na výběr než zůstat v táborech pod ochranou mužů. V současné době se podobná zvěrstva tutlají, ovšem pod tlakem fiplinského krále a současně taky proto, že některé ženy se ukázaly jako dobré bojovnice, se od této tradice začalo upouštět. Dívky stejně jako chlapci začaly podstupovat výcvik, ovšem jen pár z nich je nakonec puštěno k závěrečné zkoušce. Zbylým, které nebyly dostatečně dobré, jsou křídla useknuta a vrátí se zpět tam, kde měli být. Illyrijky jsou tedy v armádě raritou, jelikož upouštění od tradic se začalo upouštět až posledních 150 let.

Trénink

 

Počátek tréninku je stanoven na hranici dvaceti let, kdy jsou v současnosti už všechny děti bez rozdílu nuceny podstoupit trénink. Ten je ukončen zhruba mezi sedmdesátým a devadesátým rokem, kdy nastupují na zkoušku. Ovšem ne všichni jsou ve výsledku ke zkoušce připuštění. Pokud Illyrijec, muž nebo žena, překročí hranici devadesáti let bez toho, aby byl poslán na zkoušku, tak se mu znemožňuje nastoupit do armády, tedy alespoň do první legie, ve které jsou Illyrijci. V případě mužů, kteří nebyli připuštěni ke zkoušce, nejsou následky nijak velké, stávají se z nich řemeslníci. U žen ovšem stále hrozí, že budou zbaveny křídel, ačkoliv se od této tradice oficiálně upouští. Bez křídel je ovšem pro ženy téměř nemožné odejít z táborů.

Během tréninku se soustředí na všechny aspekty, které je potřeba v boji umět využít. Odolnost, vytrvalost, rychlost, síla. Začíná se postupně se zdokonalováním těchto aspektů a boje beze zbraně. Postupně se přechází k boji s dřevěnými tyčemi, až se dostanou až k opravdovým zbraním. Nesoustředí se však jen na meč, ale mladí Illyrijci se učí bojovat s celou škálou zbraní. Stejně tak se učí i lukostřelbě nebo střelbě z kuše. Za léta výcviku si projdou snad všemi možnými cvičeními, učí se se všemi myslitelnými zbraněmi, aby nemuseli spoléhat jen na svou magickou moc. K využívání té se totiž dostávají až těsně před zkouškou. Podle toho, kdo je k tomuto tréninku určen se většinou pozná, kdo se bude účastnit zkoušky.

Zkouška

 

Zkoušku podstupují mezi sedmdesátým a devadesátým rokem a kdo ji podstoupí určuje Illyrijec, který dohlíží na jejich výcvik, vůdce tábora nebo vůdce Illyrijců. Většinou se vybírají podle schopností a úvahy nadřízených. Během zkoušky se mají zbavit slabých kusů, které nejsou stavěné na to být bojovníci. Zkouška probíhá od tří do sedmi dnů. Tři dny jsou nejkratší doba, za kterou se dá cesta stihnout. Po sedmi dnech už je šance na přežití mizivá a kdo se do té doby nedostal nahoru, nemá dle názorů Illyrijců právo na život. Žádné záchranné mise se při této zkoušce nekonají. Kdo nepřežil nebo byl zraněn, je nechán svému osudu.

Samotná zkouška se odehrává v zimě, vysoko v horách, kdy je úkolem mladých Illyrijců dostat se na vrcholek hory, kde je starý kamenný oltář. Zkoušení jsou lehce oblečení, neozbrojí a hlavní nevýhodou jsou svázaná křídla a ruce. Pout na rukou se zbavit můžou, pokud se ale zbaví pout na křídlech nebo je využijí k tomu, aby doletěli nahoru, jsou okamžitě diskvalifikováni a trestem je zbavení křídel. 

Není nic zvláštního, že zkouškou neprojdou všichni. Jedná se o skupinu 20-30 Illyrijců, kteří jsou vypuštěni do přírody, se kterou se musejí poprat. Kromě zimy a chladu, který jim cestu jistě znesnadňuje, je také sužuje absence zásob, které si sami neobstarají. Stejně tak jim cestu znepříjemňují šelmy, které v horách žijí. Vlci, medvědi, rysové. Sem tam i nějaká magická bestie. Ovšem aby toho nebylo málo, není nic zvláštního, že se Illyrijci zabíjí i mezi sebou. Není to sice hlavní náplní zkoušky, ale stává se, že se zde projevují staré křivdy, msty či zkrátka touha zbavit se slabých, který v očích některých jedinců stejně nemají šanci přežít.

Zkouškou projdou zhruba dvě třetiny zkoušených, ovšem není výjimkou, že se vrátí bezmála polovina. Po zkoušce dostávají jako odměnu za její splnění všichni absolventi tetování, které značí, že skončil jejich trénink. První, který se dostane nahoru, sice nedostává žádnou speciální odměnu, ale získává si tak respekt a úctu od ostatních Illyrijců v jejich táboře.

Armáda

 

Vzhledem k nátuře Illyrijců většina z nich skončí v armádě, kde jsou přidělovány k první legii pod vedením princezny Haidy. Ovšem mají tam i svoje vlastní vedení, které je ovšem generálce podřízeno. Najdete je sice i v jiných legiích, ale tam jsou většinou slabší zástupci tohoto druhu. V armádě si většina z nich buduje kariéru, ovšem v závislosti na jejich dlouhověkosti je ze strany krále FIplinu určena jejich služba na 200 let, po kterých mohou odejít bez toho, aby si vysloužili ostudu u svých druhů. V takovém případě si může ponechat svá zřídla. 

Ovšem ani tak není nemožné, aby nebyl někdo z nich z armády vyhozen, většinou kvůli neposlušnosti, vzepření se rozkazu, zabití spolubojovníka nebo podobných prohřešků, které jsou stejné jako u lidí. V takovém případě musí Illyrijec odevzdat zřídla, bývá mu na rameno vycejchována značka, která dává jasně najevo, že byl vyhozen, a občas se stává, že je i zbaven tetování. To bývá při velkém prohřešku a bývá to největší potupa, kterou může Illyrijec utrpět. Dříve se při největších prohřešcích přistupovalo i k odebrání křídel.

S tím se ale také spojuje možnost dezertace. Výsledky jsou stejné ať v případě dezertace z armády, tak pokud utečou během výcviku, který jim tak zůstane nedokončený. V případě útěku od armády je Illyrijec pronásledován, hrozí mu zbavení tetování (pokud ho má), vypálení značky dezertéra a v případě nějakého zločinu i poprava. Tu ovšem nařizuje král zřídka kdy. Pokud se tedy dezertér nedostane pod ochranu někoho dostatečně mocného, kdo může nad dezertérem držet ochrannou ruku. Vládce jiného království, armáda (v případě utečenců z výcviku), velekněžka, královna Crochanek.