Jakožto správný zástupce svého druhu ani tato stále prakticky malá víla neoplývá zrovna naivními představami o světě a nedá se o ní říct, že by patřila mezi ty hloupé jedince. Pravda je taková, že je velmi vychytralá a ráda si pohrává se slovy i v běžném hovoru jen z čiré radosti, že může někoho zmást. V jejím chování se může zračit jistá škodolibost, která nemizí ani ve chvílích, kdy k ní přijde někdo pro knihu nebo i nějakou informaci. Nežije, aby ulehčovala život druhým a dává to bez problémů najevo a když budete mít problém s jejími metodami, jak vám něco sdělit, v klidu vás odbije s tím, že dělá ještě dobře, když vás jednou za čas přiměje zapojit mozek. Na rozdíl od většiny Vulcaniců nežije v soukromí jejich společenství a jiných bytostí se tolik nestraní, ale není to ani tak, že by společnost vyloženě vyhledávala a prahla po ní. Málokdy se stane, že by si nezachovala chladnou hlavu, výbušností netrpí a v obecném hledisku samu sebe řadí mezi neutrálně zařaditelnou osobu, která není ani dobrá ani špatná. Když si to někdo zaslouží je schopná mu ublížit pomocí slov, která umí být ostřejší než meč, nebo i dýkou, kterou nosí neustále u sebe, ale používá ji jen zřídka díky omezené rychlostí, která jí připravuje o většinu příležitostí k momentu překvapení.

Narodila se v Darsheeině hoře, ale už v relativně mladém věku se s matkou přesunula do Sorditu, neboť její matka slouží jako rádkyně vladaři Keratu. U dvora se jí dostalo mnoho příležitostí, jak nasbírat nějaká tajemství, ale nikdy jí to tam moc nebavilo, protože po ní dvořané neustále chtěli prozrazovat všechno, co měla na ty druhé, i když už jim neměla, co říct, a oni se s ní už také nemohli podělit o nic, co by už dávno nevěděla. Časem si tedy obstarala knihkupectví ve městě v takové části, kam se podívá jen pár dvořanů, takže od nich má klid. Stále má ale přísun informací od své matky a také od různých služtiček, které si občas přijdou pro něco na čtení a radši než penězi zaplatí cizím tajemstvím, což je platidlo, kterého má zrovna služebnictvo požehnaně.