Kay v sobě měla už od narození jistou svobodomyslnost a nezkrotného ducha. To byl nejspíš ten důvod, proč se nedokázala podvolit svému otci, který v ní viděl jen slabou dívku, která nemá bojovat. Už odmalička měla touhu dokazovat svému okolí, že není radno jí podceňovat. Nedokáže skousnout, když jí někdo řekne, že něco nedokáže nebo nemůže. Zkrátka si najde způsob, jak dosáhnout toho, co je podle ostatních pro ní nemožné. Někde uvnitř je v ní tahle potřeba zakořeněná hlavně kvůli otci, pro kterého nebyla nikdy dost dobrá a ona mu chtěla dokázat opak. Chtěla mu ukázat že i Illyrijka má svou cenu a zaslouží si uznání. Sama v hloubi duše ví, že její otec jí nikdy neřekne, že překonala jeho očekávání nebo jí třeba jen za něco pochválí, ovšem ta touha po uznání se přetvořila v to, že je přehnaně soutěživá a není tudíž ani moc těžké přemluvit jí k nějaké sázce nebo soutěži. S tím se také pojí další její vlastnost. Neumí prohrávat. Neumí moc dobře skousnout, že je někdo v něčem lepší než ona. Ovšem záleží i na tom, o co přesně se jedná. V některých věcech je to jednodušší, v jiných složitější.

Vzhledem k tomu, že má poraněná křídla, je dost háklivá na projevy lítosti ohledně jí. Někdy i něco, co není lítost, jí tak přijde. To je taky důvod, proč tak dlouho nevycházel s Nobu. Zkrátka nesnáší, když jí někdo lituje, nebo dělá nějaké ústupky, protože ona je ta chudinka s pochroumanými křídly. Pokud se s ní nechcete pohádat nebo poprat, tak je lepší se podobných projevů vyvarovat a raději se na její křídla a minulost ani neptat. Většina Illyrijců z jejího tábora o její minulosti ví, podobné zprávy se šíří rychle a něco o ní slyšel asi už každý v armádě, ovšem ona o své minulosti nerada mluví. Nechce se jí otevírat staré rány, které už konečně přestaly krvácet.

Není tedy těžké pochopit, že ke své rodině nemá nikterak kladný vztah. Své staršího bratra, který by jí měl jako svou malou sestřičku chránit, jí málem zmrzačil, takže se jejich jakkoli neutrální vztah přetavil v nenávist z její strany. Její otec se jí zřekl a ani Kay k němu neměla nikterak dobrý vztah. Jediná matka jí z celé rodiny chybí, protože každý občas potřebuje slova podpory a ujištění, že to zvládne. I Kay potřebuje něco takového občas slyšet, ač se neustále tváří jako tvrdá a nedotknutelná, někdy nemá daleko k tomu se sesypat a říct si, že se přeceňuje, že tohle nezvládne. Podobná zhroucení ale zažívá jen v soukromí a nikomu se s nimi nesvěřuje. Přeci jen je velitelkou, někým, na koho se musí její vojáci spolehnout a ne mít strach, jestli se uprostřed bitvy nesloží.

Ovšem podobné stavy mívá jen ve chvílích volna. Pokud se nachází v bitevní vřavě, tak jdou všechny její starosti, které se netýkají boje, pryč. Soustředí se pouze na danou bitvu, aby ztratila co nejméně lidí, ale zároveň splnila svůj úkol. Poučila se z chyby Nobu a nejde proti příkazům, i když se jí příčí, ale vždycky se snaží najít způsob, jak z toho vyjít s čistým štítem a zároveň netratit velké množství vojáků. O svoje spolubojovníky se stará, má s nimi dobré vztahy a snaží se trávit čas mezi nimi, aby pro ně nebyla jen jejich velitelka, ale zároveň i člověk, který tu pro ně je.

Dá se tedy říct, že umí být rozhodnou velitelkou, ale i zábavným společníkem. Alkohol a zábava jí není cizí, taktéž se naučila hrát karty, protože co jiného po večerech dělat u ohně. Pokud je mezi svými vojáky nebo lidmi, které zná, umí se uvolnit a shodit tu masku chladné a odhodlané velitelky a bavit se. Nerada totiž zatěžuje ostatní svými problémy, jedinou výjimkou je občas Autiorn, který se po odchodu Nobu stal jejím důvěrníkem a kterému si občas posteskne, stejně jako on jí. Ani tak to ale nepřehání. Ani on totiž neví o její minulosti a životě všechno. Obecně je také hodně majetnická, ať už se to týká jejích vojáků, které by někdo chtěl do své legie, jejích věcí, které jí někdo sebere a nebo mužů. Zkrátka, co je její, je její a na to se nesahá.

Její rodina by se dala považovat za šťastnou. Její otec byl vedoucím důstojníkem výcviku v jednom z táborů Illyrijců v horách a žil se ženou, která nebyla jen jeho manželkou, ale zároveň i družkou. Láska mezi nimi tedy rozhodně byla. Její matka se dobrovolně vzdala křídel a rozhodla se sama ze své vůle zůstat v domácnosti a starat se o pohodlí své rodiny. Kay byla druhým dítětem svých rodičů a nebyla až takovým zklamáním, jelikož už měla staršího bratra, ani tak ale otec nebyl z narození své dcery nikterak nadšen. Oproti tomu matka byla ze začátku z malé holčičky nadšená, protože doufala, že půjde v jejích stopách. Tehdy neměla nejmenší ponětí, jak moc se zmýlila.

Vyrůstat ve vojenském táboře není u Illyrijců nic zvláštního, přece jen už od chvíle, co se naučí chodit, začínají u trénovat. Ovšem ještě dříve než Kay začala s některou z těchto věcí, se naučila létat. Poletovala si po domě, aniž by byla schopná chození. Ani jí se ale tahle základní schopnost nevyhnula, takže po pár letech, ve svých asi šesti letech, byla svým otcem vyhnána na cvičiště s jejím starším bratrem, který jí už tehdy nešetřil a zbil jí jako malou holku, kterou vlastně i byla. Vrátila se domů s pláčem, odřeninami a modřinami, které jí Arwin způsobil. Do dnešního dne nezapomene na větu, kterou jí tehdy řekl její otec. Jestli hodláš brečet po pár ranách, rovnou se se svými křídly rozluč. Tahle věta jí rezonovala v hlavě při každém dalším tréninku.

Její dětství by se tedy nedalo považovat za kdo ví jak veselé. Její otec v ní viděl jen slabou ženu, která by do armády vůbec neměla lézt, natož se o to snažit. Její bratr na ní hleděl jako na slabou mladší sestřičku, kterou chtěl uchránit války a nechat jí s matkou doma. Jediný člověk, který jí nepovažoval za slabou, byla její matka. Ač se jí rozhodnutí její dcery nelíbilo, podporovala jí. Povzbuzovala jí a ujišťovala jí, že dokáže všechno, co si jen umane. Ne málokrát se tedy jejich domem nesl křik, který znamenal jediné. Matka se snažila obhájit Kay a otci se to ani za mák nelíbilo.

Trénink, kterým procházejí mladí Illyrijci by se jen stěží dal považovat z lehký. Trénovali při dešti, v horku a neexistovalo, že by si někdo stěžoval na bolest svalů nebo malé odřeniny, které nebyly nic výjimečného. Kay ze začátku nepatřila k těm silnějším, při boji s muži měla velké problémy, ale co se týkalo dívek, tak se postupně propracovávala na vrchol. Začínala zesilovat a začalo se ukazovat, že je opravdu dcerou svého otce. Byla tvrdohlavá a chtěla svému otci dokázat, že je k něčemu, že není jen slabou ženou, ale bojovníkem. 

Její rodina byla v Táboře uznávaná, takže by se dala přirovnat k vznešenějším obyvatelům královských měst. Ovšem běžný den Kay se ani zdaleka nepodobal běžnému dni dcery vznešeného muže. Její den začínal téměř s východem slunce, kdy trénovala ještě před oficiálním tréninkem. Celý den se pak potila venku na tréninkovém placu při soubojích s muži i ženami v jakémkoli počasí a večer ještě protahovala svoje křídla při letu kolem hor.

Den rozhodnutí o její budoucnosti se blížil a mělo se ukázat jestli těch několik desítek let mělo smysl. Nejspíš její pravidelný denní program se jí tehdy stal osudným. Měla před sebou velkou šanci, že se dostane na zkoušku a projde jí. Dostane se do armády, do první fiplinské legie společně s ostatními jejího druhu. Očividně osud chtěl něco jiného. Nebo spíš bratr, který chtěl svou sestru tak moc ušetřit války, že se společně se svými přáteli rozhodl, jí křídla useknout předčasně.

Pár dní před dnem, kdy mělo být řečeno, kdo z dívek se zúčastní zkoušky, si na ní počkali večer v lese, kde jí chytili. Zaskočená jejich přítomností, ztuhla a netušila, co dělat. To se jí málem stalo osudným. Ve chvíli, kdy se v ruce jejího vlastního bratra zalesklo ostří a blížilo se k jejím křídlům věděla, že je konec. Ovšem stejně křídly mlátila kolem sebe, čímž si je poranila a na tuto událost jí tak zůstalo mnoho památek. Ve chvíli, kdy se chladné ostří zakouslo do kořenů jejích křídel, začala křičet o pomoc a poprvé za dlouhou dobu jí po tvářích začali stékat slzy. V ten moment je vyrušila jedna ze starších Illyrijek. Jedna z těch, které si vysloužily křídla. To mladé Illyrijce zahnalo a nechali Kay i s jejími zuboženými a krvácejícími křídly napospas osudu.

Niya. Tak se jmenovala Illyrijka, která jí zachránila křídla. Vzala jí k sobě domů a postarala se o ní. Díky její péči byla Kayina křídla zachráněna, ač jsou poznamenané spoustou jizev. Kay měla velké štěstí, že Niya se po svém odchodu z armády stala léčitelkou, jinak bůh ví, co by se s jejími křídly stalo. Během dnů, kdy Kay čekala, až se její křídla zacelí, se o Niye dozvídala zajímavé věci. Zjistila, že se do armády dostala a figurovala v první Fiplinské legii, ale v jedné bitvě si ošklivě zranila, takže v současné době kulhala a jedno oko jí chybělo, takže byla nucena vrátit se do tábora, kde se začala zajímat o léčitelství.

Kay se od té doby vlastně domů nevrátila. Niya jednou přivedla její matku, aby si spolu promluvily, ale Kay i tak odmítala se vrátit o domu, kde žil někdo, kdo jí chtěl připravit o křídla. Nezajímalo jí, že to ve skrytu duše myslel dobře. Pro ní to už nebyl bratr. Ten den se se svou matkou rozloučila a neviděla jí. Jakmile se její křídla zotavila, neměla ani Niya důvod jí u sebe dál nechávat. I když měla Kay ráda, tak nechtěla, aby zůstala u ní a vzdala se tak let tréninku. Toho si Kay cenila. Sebrala se a vydala se do vojenského tábora, kde sídlila fiplinská armáda. Obloukem se vyhnula první legii a dožadovala se přijmutí u generála jedné z nižších legií. Tehdy se dostala do fiplinské armády. 

I když byla Illyrijka a jejich rasu předcházela pověst dobrých bojovníků, nic nedostala zadarmo. Ovšem dokázala, že si své místo v armádě zaslouží. Jejími spolubojovníky byly zejména lidé a nižší víly, i když těch bylo po málu. Vyhýbala se první legii a Illyrijcům jak jen mohla. Držela se vlastně dál tak nějak ode všech. I tak se ale se svými spolubojovníky v jistém slova smyslu spřátelila a došli k tichému porozumění, že o jejích křídlech ani o její minulosti se mluvit nebude.

Několik desítek let tak vydržela v armádě v nepodstatné legii. Její spolubojovníci umírali a přicházeli další. Na jejím těle přibývalo jizev. Ovšem tenhle styl jejího života skončil v okamžiku, kdy si jí do své legie u jejího velitele doslova vydupala nová velitelka druhé Fiplinské legie. Kay v tom neviděla nic jiného než to, že prostě chtěla do své legie Illyrijku a navíc jí ji bylo ještě líto. Illyrijka v podřadné legii se zraněnými křídly. Bohužel, Kay o lítost nestála, takže se svou novou velitelkou nedívala zrovna s vděkem. Navíc jí bylo jasné, že jí nechtěla kvůli jejím bojovým schopnostem, protože i u ní v legii byli někteří vojáci, kteří jí v boji předčili. Zkrátka se rozmazlené holčičce zalíbilo mít v legii někoho z Illyrijců. Ovšem vzepřít se proti rozhodnutí velení by znamenalo okamžité vykopnutí z armády, takže to skousla, i když svou novou velitelku poslouchala jen z povinnosti.

Jejich vztah tedy nebyl od začátku růžový, ovšem první zlom by se dal určit ve chvíli, kdy se celá druhá legie měla vydat do průsmyku. Od chvíle, kdy se dostala Kay do druhé legie, se musela Illyrijcům vyhýbat s větším soustředěním. Bohužel ne všechno jde vždycky hladce, takže právě v tento den se ke Kay přihnala skupinka Illyrijců. Neznala je, ale oni nejspíše slyšeli o ní, protože jí začali zasypávat posměšky a urážkami. Nebránila se, jen je propichovala pohledem a v okamžiku, kdy si všimla svého bratra, který to celé sledoval, začala propalovat pohledem jeho. To se ta ale přihnala Nobu a Illyrijce pěkně uzemnila. Kay ale nechtěla, aby se jí zastávala, takže se na ní utrhla a pěkně se tam zhádaly před Illyrijci, kteří si neodpustily pár nemístných poznámek. To, co ale nečekali bylo, že Nobu nešla pro ránu daleko, tudíž je poslala za princeznou s polámanými nosy a možná i něčím dalším. Za trest za to, že se Kay na svou velitelku utrhla byla poslána do tábora, kde se měla postarat o výstroj. Neremcala, jen svou velitelku počastovala naštvaným pohledem a odkráčela si pryč. Nestála o lítost. Ničí.

Po návratu druhé legie Nobu všem napařila těžké tréninky, což se týkalo i Kay, na kterou poslala rovnou Autiorna, Dragonise, o kterém by se jen stěží dalo říct, že měl Kay v lásce. Nešetřil jí a dával jí pěkně do těla. Kay mu ale k vlastní spokojenosti stačila díky tréninku od svého otce a zkušenostem z armády. Ovšem v průběhu několika měsíců pochopila i to, že Nobu si nevzala do své legie z lítosti, jistě, asi hrálo roli, že byla Illyrijka, ale nebylo to jen kvůli tomu. Tak se stalo, že se z nich staly přítelkyně, dokonce velmi dobré. Bojovaly bok po boku několik let, než se Nobu v obklíčení čarodějnic rozhodla, že raději ustoupí než aby obětovala své vojáky a přátele. To byl důvod, proč jí odvolali a jak Kay získala svou funkci. Už během let se totiž stala Nobuinou pravou rukou a byla ihned po ní ve velení, takže bylo jen logické, že tuhle pozici získala ona.

Během let se ale sblížila i s Autiornem, i když jejich vztah nebyl nikdy tak přátelský jako ten s Nobu, dokázali spolu vyjít a Kay věděla, že ve spojitosti s armádou se na jeho rady a velení může spolehnout, takže se stal její pravou rukou a přebral tedy její pozici, kterou dělala předtím pro Nobu. Se svojí přítelkyní se naposledy viděla při jejím odchodu z armády, protože přetrhala veškerá pouta se svými přáteli a ač se Kay snažila se svou přítelkyní navázat kontakt, bylo to marné.

Za těch pár let se udržela ve velení druhé Fiplinské legie a taktéž si už nikdo z Illyrijců nedovolí jí urážet do očí, ovšem za jejími zády to dělají stále. Svého bratra i nadále občas vídá v táboře, ale nemluvila s ním. Nebere ho jako bratra. Také se k ní během let doneslo, že se jí zřekl vlastní otec poté, co opustila jeho tábor. Nevadilo jí to. Zkrátka získala místo, kde si myslí, že dělá to, co by dělat měla.

• Její zřídla mají temně fialovou barvu. Pokud je v uniformě, má je na hřbetu dlaní, ramenou a hrudníku pod prsy. Pokud nemá uniformu má většinou rukavice, které mají zřídla na dlaních.

• Po večerech u ní není nic zvláštního, když se vyrazí proletět.

• Miluje sladkosti, ač se to nezdá. Pokud jí tedy něčím naštvete, něco sladkého by to mohlo zpravit.

• Neustále u sebe nosí několik dýk v pouzdru na stehnech.

• Je hodně háklivá na svoje křídla. Jen tak někdo jí na ně nesmí sáhnout. Pokud jí na ně sáhne někdo bez jejího svolení nebo vědomí, nejspíš skončí s nějakým nepěkným zraněním.

• Výměnou za zisk Stříbrného zrcátka ztratila Kay veškeré šťastné vzpomínky, které měla na svůj život v Illyrijských horách.