Hartis se narodil ve Srensiu ve východní polopoušti Illivenasu do víceméně průměrné rodinky, ve které se žena starala a muž si občas zaběhl domů, když dostal volno nebo v případě, že jakožto posel nesl nějakou zprávu jejich vladaři. Logicky z toho vyplývá, že se s tatíkem vyloženě moc nevídal, ale nedá se tvrdit, že by mu to vyloženě vadilo. Přeci jen něco, co nemáte tak často vám tak moc nechybí, protože se na to nestihnete pořádně navázat, i když se vám to láskyplně věnuje ve chvílích, co se to náhodou ukáže. Viděl svého otce spíše jako muže, co občas přijde obšťastnit jejich matku, povzbudit jeho sestru k tomu, aby si našla stejnou práci jako on, a následně si ještě chvíli hrál s tím nejmenším, než opět zmizel. 

Čím starší ale byl, tím méně se tam otec ukazoval, takže si musel vystačit s matkou a se sestrou. To nebyla až taková tragédie, protože měl s oběma velmi dobrý vztah a jen málokdy se stalo, že by se v něčem nepohodli, byť sestra měla občas potřebu dokazovat si nadřazenost staršího sourozence. Ve výsledku ho ale vždy bránila, když přišlo na nějaký zvrat, kdy možná lehce neslušně někoho poslal ke všem čertům, protože se mu prostě nepozdával. Další skvělou věcí na tom bylo to, že to nikdy nevykecala ani matce, která ho měla celou dobu za malé roztomilé kotě s nevinným kukučem, kterému mnohdy podlehla, když byli třeba na výletě v Xibramu a on chtěl nějakou pitomost, se kterou by si mohl hrát.

Vlastně to až na absenci otce byla docela idylka, než přišlo uvědomění, že jsou oba jeho rodiče už docela staří. Jako prvního věk dostihl otce, ale své poslední dny strávil s nimi. Hartisovi bylo tehdy jedna dvacet, když seděl doma a sledoval matku brečící nad smrtí svého muže. I slepý by si všiml toho, že byla zlomená a zničená. Vlastně si sám nebyl jistý, jestli ji nakonec o několik měsíců později dohnal také věk nebo jen smutek nad ztrátou někoho, s kým strávila více než polovinu života. Měl ale mnohem důležitější starosti, kterými bylo třeba to, že se sestrou najednou oba osiřeli a museli to nějak vyřešit. Asi bylo jejich štěstím, že už na pohřbu otce dostala jeho Lenna nabídku zastoupit otcovo místo, takže si sbalili svých pár švestek a přestěhovali se do Fiplinu a přesněji poté do Bassonsu, kde měl jejich otec malý zastrčený domek kdesi v postranní uličce, do kterého se sice sotva vešli, ale vlastně to stačilo, protože jeho sestra byla stejně stále pryč. 

Právě díky její věčné absenci se ale Hartis rozhodl pohybovat sám po městě a poohlížel se po něčem, co by mohl dělat. Nakonec ještě nebyl ani vyloženě nejstarší a tedy ani nejrozumnější, aby si zkrátka uměl říct, že z nudy se nutně nemusí dělat blbosti - ne, že by to uměl i teď. Každopádně se nechal fascinovat dětmi z ulice, které se nenápadně po skupinkách nachomýtly kolem někoho, kdo si ani nevšiml, že mu zmizel měšec nebo nějaká jiná cennost. Hodně dlouhou dobu pozoroval různorodé skupinky malých i větších dětí, žijících z toho, co si prostě vzaly a začala se mu líbit ta myšlenka, že si prostě berou to, co jim osud nenadělil. Sice nepatřil vyloženě do jejich standardu, neboť se jednalo o úplnou chudinu, co neměla vůbec nikoho, ale stejně se nakonec jeho vlastní myšlenka na to, že má každý právo na to, co si vezme přeměnila až v touhu si tento nešvar sám vyzkoušet.

Začínal zlehka, tu se mu podařilo sebrat jedno jablko od stánkařky, tam zase šátek, ze stojanu, když se prodejce nedíval. Přišlo mu to vlastně jako zábava, ale potom se mu naskytl pohled na to, co se stane, když někoho u takové zábavy přistihnou. Tehdy viděl jednoho kluka, který se bohužel nechal chytit a někdo dostal chuť mu poněkud zmalovat záda do ruda. Jeho parta se na něj vykašlala, ale Hartise zaujal, takže se rozhodl mu tak nějak pomoct. Přesněji hodil jedno ubohé jablko strážnému, co byl připraven uštědřit výchovnou lekci, na hlavu a poté se prohnal kolem táhnouc toho kluka pryč. Asi bylo jediné štěstí, že mu došlo, že by mohl běžet, takže se jim podařilo zmizet v uličkách města a zaplout do domu po jeho otci dřív, než je někdo chytil. 

Vlastně se pár dnů v domě zdržovali, aniž by jeden z nich ze strachu vystrčil nos, ale potom přišla komplikace v podobě jeho sestry, která měla opravdu velký problém s tím, že by tam měl kluk zůstat, jenže tu byl i problém v tom, že se už stihli skamarádit. Nakonec to dospělo až k tomu, že se opravdu ošklivě pohádali a on se rozhodl ji poslat ke všem čertům a odejít i se svým nově nabitým spojencem pryč. 

Nějakou dobu se jen tak potulovali, učili se, jak lovit, on sám se zdokonaloval ve schopnosti krást a všechno šlo tak nějak jako po másle. Postupem času se jejich dvojčlenný tým začal také rozrůstat. Čas od času se hold naskytl někdo, komu se zalíbila Hartisova myšlenka, tak se k nim přidali. Občas víla, občas člověk, vlastně to bylo jedno. Zvrat přišel až ve chvíli, kdy nabrali i holku, ale to dalo vzniknout celému názvu jejich skupiny. Sice byli nikým, ale říkat si Králové a královny jim nikdo zakázat nemohl. Navíc to znělo skvěle i vzhledem k jeho myšlenkám na to, že by měl mít každý, co si vezme, a ti titulovaní tupci, kterým vše spadlo do klína, si mohli jít políbit. 

Vytvořili si celkem schopnou zlodějskou partičku, které tak nějak velel, byť se samozřejmě občas vyskytne problém ohledně toho, že není vyloženě nejsilnějším členem party, ale většinou tento problém rychle vyřeší to, když se za něj postaví každý, kdo zrovna s tímto problém nemá. Ale občas díky tomu někdo odešel a staral se o své nebo dělal naschvály a třeba je nahlásil. Díky takovým se naučil využívat taktiku Srensia, kdy vždy po nějaké době přesouval jejich tábor po celém Fiplinu, nemluvě o občasném zaběhnutí za hranice, aby své dopadení ještě znesnadnili. Jenže stejně se objevil problém v podobě jedné otravné osoby, která je našla vždy a všude. Jeho drahá sestřička na něj měla asi manuál a vždy věděla, kde by mohl být. Naštěstí to ale nebylo tak, že by měla v úmyslu ho nahlašovat, spíš se ho jen snažila přemluvit, aby přišel k rozumu a rozpustil to, aby mohl pracovat normálně a tak dále. Nikdy se jí ho ale nepodařilo přemluvit, takže skončila jen s varováním co kde je, když náhodou něco pochytila a zase odešla. On zatím jistě nemá v plánu něco na svém životě měnit.