Může sice být nejmladší ze všech dědiců, to mu ale nijak neubírá na sebevědomí. Pokud ho člověk nezná a jen o něm slyšel, nejspíš by si řekl, že je bláhový a naivní. Je ještě mladý a nemá dostatek zkušeností na to, aby se měřil ostatním. Při setkáním s ním ale pochopíte, že má dostatek sebevědomí, odhodlanosti a cílevědomosti na to, aby něco jako mládí nebral jako nevýhodu. Věří si na vkus některých až moc, ale on něco takového neposlouchá. Je přesvědčen o své magii Bakirahu, že zvládne porazit kohokoli, pokud se bude dostatečně snažit a trénovat. Lidi si o něm říkají, že tohle všechno podědil po jeho otci, který je jeho vzor. Sice tu naivitu by si mohl jako jeho otec odpustit, ale to se postupem času určitě zlepší. Má na své straně svého otce, který mu se vším pomáhá a podporuje ho v učivu. Vládce Bakiharu patří mezi ten pár lidí, co poslouchá a snaží se postupovat dle jeho pokynů. Poslouchání ostatních mu totiž nějak moc nehraje do not. Má sklony k nepozornosti, když se ho někdo snaží něco učit, a proto raději zjišťuje hranice svých magických sil sám. V tomto ohledu je poměrně tvrdohlavý a zároveň zbrklý. Takže pokud na něm uvidíte nějaká ta zranění, které vám pravdivě nevysvětlí, tak to bude nejspíš z jeho nepozornosti a zbrklosti. Ti kolem něj mu to dávají za vinu, ale on tomu říká „zbraň“. Může ze sebe dělat sice nezkušeného mlaďocha, ale je dostatečně inteligentní na to, aby věděl, co chtějí vidět ostatní. Umí měnit a přizpůsobovat své vystupování, což mu může ve výsledku jen hrát do karet.
Jeho sebevědomí by se ale rozhodně nedalo rovnat aroganci. Věří si sice přehnaně v kouzlech a dostává za to zbytečná zranění, ale co se týče všeho ostatního? Stojí poměrně nohama na zemi. Jeho talent na psaní bere jako dar a ví, že je dobrý. V tomto ohledu ale ví, že má ještě dostatek času na to, aby se zlepšil. Na tomto světě je daleko lepších autorů, že mu to dodává odhodlanost se zlepšovat. Možná je v tomto ohledu taky naivní, ale snít být jeden z nejlepších autorů není nic špatného. Je to poměrně hezký cíl no ne? Svými díly se ale ani nemůže nijak přehnaně chlubit. Píše pod aliasem. Nechce si totiž plést svá díla s jeho povinností dědice. Co se týče jeho sebevědomí, ví, že není zrovna jako chlap k zahození. Ví o sobě, že vypadá dobře a sluší mu to, ale rozhodně nechodí po chodbách a kouká se do každého zrcadla. Nepohrdne ale žádného komplimentu od ostatních. Proto na něm můžete vidět roztáhlý úsměv, když mu někdo dá kompliment. Celkem si ale přeje, aby existovala osoba, která jako jediná mu bude dávat komplimenty.
Když už se načalo téma jedné osoby, vůči vztahům si připadá jako jeho otec. Ten se s Agronovou matkou znal dlouho, ale ona se nechtěl vzdát své pozice. Na jednu stranu si musel říkat, že jeho otec byl poměrně chudák. Na druhou stranu to bylo i romantické a Agron se rozhodl být také takový. Pokud má o někoho zájem, má chuť si na tu osobu počkat. Vůči citům je on trpělivý, překvapivě. To ale neznamená, že není připraven při nějakých těch pokusech složit slečně poklonu schytat facku. V těchto pokusech se jeho zbrklost totiž vrací. Místy to vypadá roztomile, protože z těch tvrdších ran se už poučil a jako koukání na zadky už raději ani nezkouší. Pokud by si někoho našel a z lásky, bojoval by o toho dotyčného. Přestal by v tu chvíli, kdyby ho ta osoba nechtěla. Ta osoba to ale musí říct. Dokud to neřekne, on bude dělat nevědomého a bude se nadále snažit získat pozornost dané osoby. Pokud by byl však odmítnut, své zklamání a zlomené srdce by zakryl svým krásným úsměvem. Toto své vystupování umí kontrolovat perfektně a už se párkrát stalo, že musel dotyčné ukázat úsměv, že se nic nestalo. Své pocity ale dává do tréninku a psaní. Není to ale žárlivý typ. V tomto ohledu je překvapivě rozumný. Nechce totiž někoho, kdo je šťastnější s někým jiným. Když člověk má někoho rád, tak přece mu přeje jen štěstí, i když to nemůže najít s ním. 
Pokud jde o normální konverzaci s ním; připravte se na zajímavou konverzaci. Popovídáte se s ním o hodně věcech. Protože je dítě Bakiharu, je učencem na celý život. To, co zrovna čte, magie, kouzle, zvířata a knihy; jeho nejvíc omývané povídačky. Pokud dojde na nějakého jeho oblíbeného autora a řeknete o něm něco pozitivního, připravte se na nadšený úsměv, který vyřazuje i trochu té jeho naivity, a i nějakou odezvu na díla té dané osoby. Jestli se tedy trefíte do jeho vkusu, bude se s vámi bavit rád a bude se těšit na další konverzaci s vámi. On samozřejmě má svůj vkus a chápe, že ho nemají takhle všichni. Proto vítá i kritiku, která ale musí být dobře a slušně podaná, anebo mu řeknete své vlastní preference, taky se s vámi velice rád pobaví. Bude mít chvilku potíže najít téma, které by s vámi probral, ale on si vždycky něco našel. S lidmi, kteří jsou hodní, inteligentní a milí, si velice rád povídá. Když ale najde někoho, kdo se s ním přišel vyloženě hádat, žádnou urážku od něj rozhodně nečekejte. Své vystupování má pod svou kontrolou. Může si myslet o vás sebevětší zlost, ale bude se na vás usmívat. Svými slovy vás ale uzemní a zkrátí konverzaci na pár vět. Obvykle řekne, že má důležitější věci na práci anebo se jde bavit s lidmi, kteří o to mají zájem. Nerad se hádá a málokdy ho to uvidíte dělat. Pokud si dobře pamatuje, nikdy se s nikým nepohádal. Lidi na něj mohli křičet, jak chtěli a on jim jen kývl a udělal něco, aby přestali křičet, anebo prostě šel dělat něco jiného. Není to ale žádný srab. Kdyby se měl s někým poprat, popere se. Dává avšak přednost tomu, aby je uzemnil spíše slovy než pěstí. Takže pokud za ním jdete s touhou se seznámit s jeho osobou anebo nemáte problém, že vás osloví, tak máte zaručenou přízeň tohohle mužíčka.
Co se týče jeho koníčků; psaní a ježdění na koni je jedno z nich. Psaním se uvolňuje a vyjížďkami dostává potřebnou energii a inspiraci na to psát. Občas se ale také stává, že jeho koníčkem je spaní. Několikrát se stalo, že se do studia a zkoušení kouzel ponořil tak moc, že se musel ten druhý den pořádně prospat. Kvůli tomu taky má rozházený jídelníček a kolikrát nemá ani hlad, i když nejedl třeba celý den. Taky ho uvidíte víc naživu přes noc, ale celé město Uda je taky takové, tak proč  by to nemohl dělat dědic trůnu? Taky miluje zvířata a kolikrát je k nim víc zdvořilý než k lidem, což je opravdu překvapivé, protože k ostatním mluvícím stvořením se chová i tak slušně a vlídně. Pokud ho samozřejmě nenaštvou.