Zoyino narození provázelo nadšení. Nejen, že byla nejstarší dcerou Novuse, ale zároveň byla i nejstarším Evasirem v nové generaci tohoto rodu. Sice jí to nedávalo žádná privilegia, jako kdyby se narodila staršímu bratru svého otce, ale o to menší na ní byl nějaký tlak ze strany země, a i rodiny celkově. Malá holčička mohla tak bezstarostně objevovat krásy města a zjišťovat, co jí baví. Samozřejmě její vzdělání nebylo nijak upozaděno nebo zanedbáváno, protože se jí díky otci, který měl dostatek kontaktů, dostalo těch nejlepších učitelů a profesorů. Ovšem Zoyu to nikdy netáhlo tolik k vědomostem jako jejího otce, ten z toho ale nebyl nijak zklamaný, protože svoji dcerku zbožňoval a stále zbožňuje a nejspíš by pro ni udělal první poslední. Méně tolerantní v tomhle byla její matka, která se mladou dívku snažila vést alespoň ve svých šlépějích, aby z ní vychovala mladou dámu, která by si u dvora našla vhodného nápadníka. I to bylo ale předem odsouzeno k nezdaru. Zoya měla v tomhle svou vlastní hlavu. Nebylo neobvyklé, že by se uprostřed nějaké lekce rozhodla, že už jí to nebaví a prostě se zvedla a šla si hledat jinou zábavu.

Povětšinou tak skončila u stráží, které nutila, aby jí učili s mečem nebo lukem. Její matka z toho byla stěží nadšená, ovšem po několika hádkách se svým manželem raději ustoupila. I tak si ale Zoya ze svého dětství odnáší určité základy etikety a vychování, které by měla mladá dáma mít. Ne, že by to ve svém životě tolik využívala, ale některé lekce, které jí matka nutila podstupovat v průběhu jejího dospívání, ji i bavili. Tanec, který jí připomínal bojové kroky a byla schopná si v něm najít nějaký rytmus, a hra na klavír. Nejspíš ta překvapila všechny, včetně jí samotné, ale Zoya se ke klavíru uchyluje i do dnešních dní, když má chvíli volna. Je to něco, co jí připomíná její dětství, které má spojené i s tím, že jako opravdu malé jí občas matka hrála na klavír a zpívala.

Ovšem cestičku svého osudu si začala vyšlapávat zhruba v padesátém roku jejího věku, kdy si její strýc, Tollin, všimnul, jak šermuje se stráží v jejich volném čase. Ne, že by její strýc byl neustále kolem a měl příležitost to vidět už dříve. Zoyu bavilo se učit styl boje, jak něco vykrýt a opětovat soupeři útok. Právě tenhle jeden souboj, kdy jí nakonec člen stráže dostal na záda, když udeřil o dost silněji, než ona čekala, jí ale zajistil dohled právě jejího strýce. Ne, že by to bylo jeho svobodné rozhodnutí a Zoya si je dobře vědoma toho, že k tomu nejspíš přispěl i její otec, ale nikdy se na to neptala, ani se v tom nevrtala. Kdo by se totiž nechtěl učit od generála, že?

Pár let trénovala pod dohledem Tollina, který kvůli ní navštěvoval Astar častěji než dříve. To ale neznamenalo, že by Zoye stačilo to, že sem tam trénuje se strážemi nebo pod dohledem strýce. Chtěla se přidat k armádě, což se nejvíc nelíbilo její matce, která ač pocházela z Evasiru, tak zrovna tohle odvětví jejich země moc v lásce neměla a už vůbec se jí nezdálo, že by to bylo něco pro její dceru. Nakonec ale její protesty nebyly důležité, Zoya si tvrdohlavě prosadila svou a otec jí pustil pod podmínkou, že Tollin na ní bude dohlížet.

Ne, že by Zoya díky svému původu dostávala lepší zacházení. Byla na začátku jen řadovým vojákem, který musel poslouchat příkazy a rozkazy, a hlavně projít i základním výcvikem, ačkoliv nějaký za sebou měla už z dřívějška. Po absolvování výcviku se zařadila mezi vojáky druhé legie, kterou tehdy ještě vedl Tollin. Přece jen musel splnit svůj slib, že na ní bude dohlížet. Ovšem v téhle legii se Zoya neohřála moc dlouho, protože brzy přešla do první, kde strávila větší část svého působení v armádě. A tady taky skončila.

Během let v armádě samozřejmě stále navštěvovala domov, kde se seznamovala se svým bratrancem, který se velmi zapáleně připravoval na boj o trůn a Zoya ho svým způsobem podporovala. Nijak nesdílela názor jejich země a částečně i strýce, že by Marius neměl o výhru usilovat. Vždyť byli vojenská velmoc, kdo jiný by měl taky vést jejich království. Postupně se také seznamovala se svým mladším bráškou, kterého zbožňuje. Co jí trochu děsí, tak to, že jí Katar bere jako svůj vzor. V tom jsou s její matkou i zajedno, protože Zoya úplně nechce, aby její bráška vletěl do armády a bojoval v Průsmyku. Právě díky němu byla schopná si uvědomit, proč se tohle její rozhodnutí její matce nelíbilo a více méně se s ní udobřila. Možná proto se i více začala soustředit na to, že ani tak nepůsobila jako voják, ale více se věnovala výcviku kadetů a nováčků, ačkoliv svoje místo v první legii stále měla.

V podstatě nejčerstvější etapa jejího života se nesla v trochu bouřlivějším duchu. Nejen, že navázala přátelství s jedním svým kolegou ve zbrani, Leonem, kterého i částečně cvičila. Z toho důvodu, že prošel jejím výcvikem si ho i stáhla pod sebe v rámci armády a legie, protože věděla, že se na něj může spolehnout. To, že byl člověk, pro ni nehrálo sebemenší roli. Zoya obecně nepohlížela na jiné rasy s despektem, nejspíš proto si i sedla se svojí sestřenkou, Nobu, když se přidala k armádě. A právě kvůli tomu, že se Nobu stala generálkou, nakonec i Zoya odešla ze svého působení v armádě. Ne, že by jí snad Nobu vyšoupla z jejího místa, ale Zoya se postavila za její rozhodnutí, že neuposlechla příkaz. Načež si pak její polovílí sestřenka otevřela pusu na polovílí princeznu. To celé nakonec vyústilo v to, že byla Nobu z armády vyhozena. Tohle jí bylo ale oznámeno Haidou, která byla v podstatě její nadřízenou a u Zoyi se to tehdy nesetkalo s úspěchem. A jelikož nedokázala držet jazyk za zuby, tak svou sestřenku poměrně rychle následovala, ačkoliv ne s takovou ostudou jako bylo vyhození z armády, ale s převelením do Bakirahu, kde tamní vladař chtěl někoho do stráže jeho syna. Ideálně se zkušenostmi s armády.

Tak si tedy Zoya sebrala svých pět švestek a Leona, protože chtěla mít s sebou někoho, komu může věřit a koho znát a vydala se do cizí země. Ne, že by to pro ni byla vyloženě premiéra, ale nadšená z toho taky zrovna nebyla. V současné době je tedy členem osobní stráže bakirahského dědice a zároveň ho také učí základům boje, někdy tedy spíš dohlíží na to, aby nedostal víc naloženo, než by bylo vhodné. Sem tam také dohlíží na to, aby se při používání magie nepokusil o jistou sebevraždu, ačkoliv to ve většině případů bývá marné.