Narozená jisté bohaté měšťanské paničce se Zidartha neměla ze začátku svého života vůbec špatně. Její matka sice nebyla vyloženě mateřský typ, spíše prospěchářka, která se zakoukala do pohledného diplomata z Fiplinu, který občas jezdil do Zandily řešit obchodní záležitosti mezi Mairornem a jeho zemí. Což byla vzhledem ke shovívavosti druhého lidského království vůči magie velmi vytěžující práce. Nebylo tedy překvapením, že často nechat uklidnit v objetí krásné Kariny, která mu díky jeho šarmu v kombinaci s bohatstvím propadla i bez něčeho takového, jako je manželství. Ale jejich vztah byl skutečně jen občasnou záležitostí a nebylo ani moc divu, že její sestra přišla až čtyři roky po ní. To mohlo být pro jejich matku ale jediné štěstí a nejspíše by byla radši, kdyby se Tashana vůbec nenarodila, jelikož jejich ctěný otec po tom, co se dozvěděl o druhém dítěti práskl do zaječích a Karina zůstala poskvrněná se dvěma dětmi.

Jediný pochopitelný krok zhrzené ženy s minimální šancí se znovu vyhrabat ze dna, byl zbavit se dětí a přestěhovat se na venkov, kde mohla začít od znovu. Ke štěstí dívek měla alespoň tolik slušnosti, že svá dítka ponechala v sirotčinci a ne rovnou na ulici. I když život mezi odvrženými dětmi také nebyl žádný med. Jakožto čtyřleté dítě dohlížející na mimino, kterému bylo jenom pár měsíců to měla celkem složité, zvláště když musela ještě dávat pozor, aby si její sestřičku nikdo neodvedl bez ní. Možná to mohlo vypadat sobecky, ale bylo tomu naopak, nevěřila, že by se někdo mohl o tu malou bytůstku s velkýma očima postarat lépe než ona. Proto ji bránila jako šelma a odháněla od ní kohokoli, kdo se jí snažil přijmout za svoji bez toho, aby měl v plánu přibrat do party i ji.

Jenže tohle chování na ni přitáhlo nechtěnou pozornost ostatních dětí, které nebyly vyloženě přátelské, když zjistili, že by mohla mít divokou kartu v podobě své sestry, kdyby někdo opravdu toužil po dítěti a nebylo by mu překážkou si ji vzít i s roztomilým miminkem. Jistá šikana se tedy dala předpokládat, ale v jejím případě si dávali pořádně záležet. Postupně se ale na její stranu přidávala Tasha, která rostla jako z vody a nakonec nebyla její vstupenkou do normálního života. To ale nevadilo, dokud byly spolu, klidně proti celému světu.

Nebylo to ale i tak snadné. Sirotci toho moc neměli a to, co chtěli nebo třeba i potřebovali, jim nutně nemusel poskytnout sirotčinec, tudíž nebylo jiných možností, než si všechno obstarávat drobnými krádežemi, při kterých vás buď přistihli nebo ne. Obě dívky v tom byli vlastně celkem zběhlé, protože na rozdíl od ostatních většinou kradly pouze to, co opravdu potřebovaly, a většinou jen v nepatrném množství, kterého si nikdo nemusel nezbytně všimnout, tudíž většinou obírali trhovce, jež nabízeli své zboží a zrovna se koukali jinam. Jenže Tasha jednou udělala chybu, když se jí zachtělo rovnou plného měšce jednoho muže na tržnici. Jenže okrást piráta není nejlehčí záležitost a rozhodně je to hloupý nápad, jak tehdy třináctiletá Tasha rychle pochopila, když pirát sevřel v ocelovém sevření její ruku a natahoval se po noži. Zida byla naštěstí blízko a začala piráta prosit, aby její sestru netrestal, že přebírá plnou zodpovědnost za její čin. Naprosté odhodlání ochránit mladší sestru ho obměkčilo a Tashu pustil, ale oddanost sester, které byli na svět jenom samy dvě ho nějak přiměla, aby se jich ujal. Ten den se jeho posádka rozšířila o dvě nové členky.

Neměly to ale snadné. Brzy se ukázalo, že je Tarmin takřka otcovskou postavou v jejich příběhu, ale i tak jim nedal nikdy nic zadarmo a museli se naučit bojovat, aby si samy zasloužily respekt posádky. I když díky respektu vůči kapitánovi se nikdo neodvážil na ně sáhnout jako na obyčejné řezivo. Mohli je zbít, že byly samá modřina nebo je zaúkolovat uklizením celé paluby, ale sáhnout na ně s takovýmto úmyslem si nedovolil nikdo. Nakonec se staly obě dívky tak nějak chráněnkami pro celou posádku, které jim přestala dělat naschvály a raději je učila věci potřebné k pirátskému životu. Boj s mečem, nožem nebo obyčejnými pěstmi, všechno, co se týká lodi a i různé karetní hry, kterými mohly druhé obrat o pěkné peníze.

Vlastně to byla i taková idylka, než se u Tashany projevila léčitelská schopnost, naštěstí to bylo, když byly samy dvě a Tasha jí pomocí doteku zmírnila bolest u vyvráceného prstu, který byl následkem předchozího tréninku. Donutila sestru přísahat, že už to neudělá a že to bude jejich společné tajemství. Jejich největší štěstí bylo, že léčitelkám jejich moc utíkala jen málokdy, takže na to dlouhou dobu nikdo nepřišel. Trvalo dlouhé čtyři roky, než se to tajemství dostalo na povrch, a bylo to pouze proto, že vyšli s pravdou ven samy. Tarmin totiž utrpěl opravdu vážné zranění, u kterého bylo jen otázkou času, než zemře, ale Tasha mu chtěla pomoci, takže většina posádky viděla, jak se pomocí magie snaží zacelit rány, ale nešlo to a jejich kapitán svým posledním dechem jmenoval novým kapitánem Zidarthu. Dalo by se říct, že to bylo stresující, když se dívky podívaly na posádku s očekáváním potíží, ale nic hrozného se nestalo. Všichni uznali novou kapitánku a proti Tashině daru nikdo nic nenamítal, byť to některé vyděsilo z hlediska zákonů v jejich zemi ani jeden člen posádky by si nedovolil říct, něco, co by měla mladé léčitelce ublížit.

Proto nadále a celkem v klidu -v klidu, jak jen to může u pirátů být- pokračovali ve svém řemesle. Obepluli spousty přístavů, menších obydlených ostrovů, které zbytku světa nejspíše nestojí ani za zaznamenání do mapy. V záchvatu dobrodružství se snažili najít i jiné kontinenty, ale po několika týdnech na moři je to většinou přešlo a návrat do Mairornu byl nejlákavější alternativou. Jenže krom Volturi se ani tam moc bezpečných přístavů nenašlo, takže se častokrát rozhodli nabrat velké množství zásob a kotvit u ostrova Hea, kam se moc nikdo nehnal, neboť útesy tam byli zrádné a jen málokdo se jimi se svojí lodí dokázal proplést bez větších škod. 

Pro její schopnost proplout se svojí lodí i mezi těmito zrádnými útesy se jí dostalo schůzky s hlavou Volturi, která měla na starost vožení mágů a celkově lidí s magií v krvi právě na Heu, kde je nechávali napospas osudu. Jenže z nařízení královny je nemohli jen tak vyhodit u ostrova, aby si je klidně sežrali žraloci nebo něco takového, nejspíše jí činilo zvrácené potěšení, když věděla, že se ti, kteří se provinili pouze magickým darem, souží hlady a pomalu umírají a skalnatém břehu. To byl ten problém, který s ní chtěl ten velký šéf prodiskutovat, neboť jeho lodičky se často potopily díky útesům nebo se vrátili s velkými vadami na kráse. Proto si ji najal, aby tuhle špinavou práci dělala za něj. Vlastně neměla důvod odmítnout, celá její posádka měla odlišný pohled na mágy hlavně díky Tashe, takže nebyla ani velká potíž, aby to začali dělat trochu jinak. Samozřejmě musela hrát, že jí jde jen o peníze, které taky ráda shrábla do své kapsy, ale na Heu nikoho nevozila, většinou své 'zajatce odvezla do Fiplinu nebo Gretlipu, ve kterém chtěla nechat i Tashu, aby byla v bezpečí, ale ta si to nikdy nenechala vymluvit.

Započala velmi riskantní procházku po prkně a je pouhou otázkou času, než se jí to nevyplatí, ale věřila ve správnost svých činů. Možná by to bylo jinak, kdyby v jejím životě nebyla její sestra, která ji donutila udělat si i Mairornu v srdci místo pro magii, ale podle ní to bylo jen dobře, že mohla pomoci potřebným. Její věrná posádka to viděla stejně a nikdo proti jejím rozhodnutím nic nenamítal, ať už to bylo z úcty k Tarminovi nebo k ní samotné.