Rodina

Tamarian ci Palis

Její otec, čestný, spravedlivý a všemi milovaný muž. Pro Tamalu byl vzorem a zároveň i hrdinou, který ji měl chránit proti zbytku světa. Byl zavražděn vlastními muži na cyrských hranicích a ona si to dává za vinu. Poslední král Vílí říše. 

Denegis ci Palis

Prohnaná a lstivá, krutá a nelítostná. Pouze takhle zná svoji matku. Nemají k sobě nějak vřelý vztah, vlastně by se dalo tvrdit, že nemají žádný, krom toho, že je Denegis její matkou. Nikdy jí nevěnovala péči ani nějakou zvláštní pozornost, pouze jí poskytovala nekonečné množství učitelů a různých chův. Královna Vílí říše. 

Reyner Dorric

Evasirský Dragonis pracující ve službách královny Vílí říše. Stal se jí dobrým přítelem a zároveň je téměř jedinou bytostí v paláci, jež se s ní nezdráhá mluvit. Zná ji od jejího narození, ona na něj ale přišla až v polovině svého dosavadního života. Kapitán stráží Cyry. 

Chaviere Demeranooz

Nejspíše nejhodnější bytost, kterou kdy měla tu čest poznat. Pamatuje si ji jako milující a pečující chůvu, která ji všude brala a ukazovala ji její zemi a snad i celý svět. Tamala ji měla moc ráda, ale po smrti jejího otce ji Denegis odstranila z cesty, i když jí bylo řečeno, že ji pouze vyhodila. Bývala chůva Tamaly. 

Gradilia ci Palis 

Matka jejího otce a její babička. Vlastně se s ní nevídá, pouze ví, že ještě žije ve svých komnatách v paláci. Velmi stará víla už to má prý v hlavě trochu pomotané, ale někdo by se mohl až divit, kolik toho ve skutečnosti ví a jaký přehled ve všem má. Všichni, kdo na ni ještě nezapomněli, ji považují za šílenou. Bývala vladařka Cyry.

Fersin Ulterin

Otec jejího otce a manžel její babičky. Vznešená víla z Illivenasu, po které zdědila magii světla. 

Zarinta Ridoriner

Dávná manželka jejího praděda. Vznešená víla z Keratu, po které zdědila magii temnoty. 

Historie

Jednoho téměř idylického zimního dne, kdy zima nabývala své plné síly a všechna cyrská jezera už byla pokryta tlustou vrstvou ledu, se palácem v Palisu nesl křik malého děťátka. To byla novorozená princezna Vílí říše, Tamala. Rozkošné děvčátko s hlavinkou už tehdy zarostlou sněhově bílými vlasy donesla porodní bába neprodleně králi, aby si mohl prohlédnout svoji prvorozenou dědičku. Ihned si svoji dceru zamiloval už jen pro její velké modré oči připomínající průzračnou vodu, které Cyrští vládli.

Z Tamaly se velmi rychle stala tatínkova holčička a král chtěl, aby měla vše po čem by jen mohla zatoužit. Hýčkal si ji a pečlivě dbal na to, kdo má k princezně přístup, nikdy nedovolil, aby k ní mohl přijít někdo, kdo by jí ublížil a většinou k ní našel víly, které ji zbožňovali aspoň z poloviny jako on sám. Proto jí také obstaral nejúžasnější chůvu, jakou by si mohla přát. Chaviere se o ni starala vždycky, když její otec musel odjet řešit diplomatické záležitosti a ona byla ještě moc malá, aby jela s ním. Nechtěl ji vystavovat nebezpečí, jež by jí mohlo hrozit na cestě, ale i na jiných dvorech ze stran jejich vládců. Když šlo o jeho dceru, až moc si uvědomoval zákeřnost víl a usuzoval, že ještě není dostatečně připravená tomu čelit.

S Chav se nikdy nenudila. Často spolu chodily na procházky po Palisu, aby malá princezna dědička mohla poznávat svůj lid, byť z toho ještě neměla tak úplně rozum, jelikož byla ještě malinká, ale samotná skutečnost, že mohla objevovat svět jí stačila. Navíc nebylo výjimkou, že ji její chůva brala i na delší výlety, aby mohla prozkoumat celé své území. Měla tak příležitost objevovat krásy svojí země. Nejraději prozkoumávala dopodrobna všechna jezera, z nichž si nejvíce oblíbila Duhové. Tam si ji dokonce oblíbily i místní Lethy a už jako malé holčičce jí přislíbily svoji věrnost, ale to pro ni tou dobou nemělo až takový význam, protože to nechápala. Až potom jí její otec vysvětlil, jaká je to vlastně čest.

Na základě toho si poté v patnácti letech za svého patrona zvolila jezerního boha Tarnea, který byl považován za otce první Lethy, která se podívala na jejich svět. Jednalo se o skutečně slavností událost, na kterou byli pozváni všichni vládci a jejich dědicové. To byla první příležitost, kdy je spatřila, vyjma oslavy jejího narození, ze které by si je mohla pouze s těží pamatovat. Nedalo se ale říct, že by ji nějakým způsobem děsili, jak se její otec vždy obával, i když někteří byli svým způsobem znepokojiví. Děsilo ji leda to, kolik na ni zírá očí. Možná i to byl důvod, proč se v ní najednou probudila magie ledu takovým způsobem, že zmrazila skoro celý sál a několika hostům přimrazila nohy k podlaze. Její matka, se kterou se tou dobou skoro nevídala, tehdy div nepukla vzteky, když nakázala Chaviere, aby ji okamžitě odvedla a poté tu událost dlouhé hodiny probírala s otcem.

Král poté musel delší čas jezdit po ostatních zemích, aby vše urovnal a omluvil se za nečekané probuzení Taminy moci. Jí samotné bylo mizerně, styděla se za potíže, které tím otci způsobila. Jedinou světlou stránkou ve vzniklé situaci byla Chav, která ji ujišťovala, že za nic z toho nemůže a její otec ji jistě z ničeho neviní. Přinášelo jí to klid a chtěla jejím slovům věřit, ale veškerá její snaha byla zmařena, když se k ní donesla zpráva, že byl její otec zabit na jejich hranicích svými vlastními vojáky.

Jediné, co ji zajímalo bylo proč, ale než jí stačilo přijít na jazyk, královna jim udělila všem trest smrti a nejen tak ledajaké. Nechala je odvést do Fiplinu, kdy je z rána skupina Illyrijců odnesla na Dyribthan. Někteří dozajista nepřežili pád a ti, kteří ano... Člověk ani víla by si raději nedomýšlel, co je tam mohlo potkat. Jenže Tamale to nepřišlo správné, v jednom dni přišla skoro o všechno a matka jí připravila i o vysvětlení, které jí ti vojáci dlužili. A nejen o to, nakonec jí připravila i o poslední světlou stránku jejího bytí. O Chaviere, hodnou a milují, která jí chránila před nástrahami jejího života. I ona byla najednou pryč a v Tamě se otevřela černá díra, kterou postupně začala zaplňovat temnota pocházející z Keratu, kterou zdědila po své dávné babičce.

Temné stíny se za ní plížily kamkoli se pohnula a čím více se obávala jich samotných a toho, že to někdo odhalí, tím větší moc nad ní temná magie měla a chvíli to vypadalo, že ji ovládne a už nikdy nebude stejná. Temnota se na ni začala podepisovat a skutečně ji začala v jistých ohledech měnit, ale nakonec dokázala přitáhnout otěže a narůstající temnotu alespoň držet zkrátka, i když to od účinnosti mělo daleko, alespoň nehrozilo, že ji tato magie zničí.

Ale to nebyla jediná změna, se kterou se musela vypořádat, celý její život nabral zcela jiný směr. Nejednou jí bylo zapovězeno opouštět palác a matka jí sehnala zástup učitelů, kteří ji měli naučit všemu, co si zrovna umanula. Někteří měli na starost výuku tance, zpěvu, etikety a celkově společenskému chování, které však jen zřídka mohla ukazovat na skutečných společenských akcích. Další ji učili magii a obzvláště jedna učitelka, kterou si moc neoblíbila. Víla vládnoucí magií chladu, ale jen sotva dosahující Taminy moci, ji nutila, aby z Palisu přešla po jezerní hladině na pevninu za pomoci ledové cesty, kterou si sama vytvoří. To se samozřejmě snadno řeklo někomu, kdo to dělat nemusel, ale ona vlastně nebyla moc překvapená, když pod ní v polovině cesty led křupl a ona zajela pod vodní hladinu. V tu chvíli se v ní probudila nejspíše reflektivně magie vody a nějakým způsobem, sama neví jakým, se pomocí ní dopravila na břeh. To byl důvod najmout dalšího učitele tentokrát pro magii vody, který s ní nebyl ani trochu spokojen a byla mu velkým zklamáním po tom, co slyšel o prvním projevení této její moci. Ale jeho zklamání nemělo šanci se měřit se zklamáním učitelů boje. Nejen že je ničila tím, že se k boji vůbec neměla, ale ve výsledku to vypadalo, že by byla schopná ublížit spíše sobě, než aby ublížila protivníkovi, navíc viditelně bez toho, že by to zamýšlela. Proto ji nikdo z nich nakonec nechtěl učit, aby nerozhněval královnu tím, že nedělá pokroky.

To byl také důvod, proč jí nakonec začali boj trénovat oficiální strážci královské rodiny. Jednotka Dragonisů z Evasiru. Ty s ní měli více trpělivosti a jejich pevná kůže jí dala více jistoty v tom ohledu, že jim nejspíše neublíží, i kdyby se snažila. Proto se začala v boji relativně zlepšovat a i po duševní stránce byla znovu silnější. Snad za to mohlo přátelství, které navázala s kapitánem stráží, ale každopádně byl vílou, ke které měla po dlouhé době zase blízko, a stal jejím dobrým přítelem a dalo by se říci, že i hlavním trenérem. Způsobil to, že byla po dlouhé době opět šťastná a dokonce se mu podařilo získat pro ni povolení opouštět pod dozorem palác. Nejspíše právě štěstí, které si k ní našlo opět cestu, v ní probudilo i magii světla, která se projevila tím, že najednou začala vydávat celým tělem slabou záři. Každopádně to stačilo k tomu, aby jí matka zařídila dalšího učitele. To už jí ale nevadilo. Dostala více svobody, než předtím a i když to bylo značně omezené, stejně už si našla i způsoby, jak to obejít.