Sybil
Crochanská
Crochanka
20 let
Ošetřovatelka
Hráč: Bloo
"It's not when my voice is raised that you should worry, it's when I have nothing more to say."
Povaha
Drobná blondýnka už na první pohled působí jako křehké stvoření a na jednu stranu je to pravda. Vzhledem k tomu, že si z dětství a přeneseně přes matku nese strach k lidem, ne k vílám nebo čarodějnicím, ale lidem, tak je o něco víc lekavější než ostatní. Stačí jí, aby slyšela cizí hlas nebo se setkala s cizincem, na kterém je na první pohled jasné, že patří mezi lidi, tak je ostražitá. Ne málokrát se stane, že když na ní někdo promluví ve chvíli, kdy ho nevidí, tak nadskočí a lekne se. Rozhodně na to není pyšná, ale zatím se to nedokázala odnaučit.
Právě díky tomuto strachu si vypěstovala skvělou paměť na hlasy a tváře. Je tedy schopná si po jednom setkání zapamatovat hlas i obličej dotyčného a ideálně k němu i přiřadit jméno. Zaprvé jí to usnadňuje život v tom, že ví, jak koho oslovit a nemusí se neustále děsit, kdo to je a pátrat ve vzpomínkách, jestli už se náhodou někdy nesetkali.
Ovšem rozhodně si nemyslete, že ve chvíli, kdy jí vyděsíte, tak sklopí hlavu a bude se snažit co nejdříve zmizet. Ironicky má tendenci se postavit do ofenzívy. Pokud jde tedy o slova. Rozhodně pro ní není netypické, aby se rozkřikla nebo zvýšila hlas, když jí něco rozčílí. Rozhodně by se nedala zaškatulkovat ke klidným dívkám, které pro vás udělají první poslední. Možná má nějaké svoje démony, kteří jí pronásledují a živí její strach, ale není to tak, že by se tím dala vyloženě ovládat.
Její temperament asi jen tak na první pohled neodhadnete, jelikož při prvním setkání bude jistě působit ostražitě a nedůvěřivě. Tedy za předpokladu, že je její nový společníka na první pohled člověk. V případě, že s ní mluví víla, tak je už od začátku hodně bezprostřední. Nemá problém se bavit snad o jakémkoli tématu, které se tedy netýká nějakých jejích tajemství nebo příliš obecných věcí. Nerada sdílí svoje niterné pocity, myšlenky a obavy s někým koho vůbec nezná. Ovšem ve chvíli, kdy se s Vámi sblíží, tak nemá problém začít probírat i něco více osobního. Přesto zůstává ostražitá a rozhodně nesdělí všechna svoje tajemství. Přece jen něco si musí nechat jen pro sebe.
V rámci svého zaměření se od ní očekává jistá starostlivost, která ej u ní jen posílena tím, že má touhu pomáhat těm, u kterých vidí, že se nějak trápí. Ať už jde o vyléčení nějakého zranění nebo pomoc s rehabilitací, nebo o to, aby někoho vyslechla a zjistila, co ho trápí. Rozhodně se považuje za skvělou posluchačku a ráda dává ostatním náhled nejrůznějších řešení, které jí napadnou a mohly by nějak pomoci.
Ovšem zase si nemyslete, že přes všechny své klady nemá žádné stinné stránky. Rozhodně mezi ně patří impulzivnost. Ať už se jedná o to, že bezmyšlenkovitě začne tancovat v dešti, nebo o to, že se na Vás rozkřikne, když jí rozčílíte. Zkrátka jedná podle své aktuální nálady, což se občas vymstí jak jí tak i jejímu společníkovi. Když ale zvýší hlas, tak máte stále jistotu, že jí nejste lhostejní. Pořád k Vám zaujímá nějaký postoj. Ve chvíli, kdy se nezmůže ani na to zvýšení hlasu, kdy Vás začne ignorovat a přehlížet, tak už byste se měli zamyslet, jestli jste se drobné blondýnky nějak nedotkly. V rámci jejích nálad ale může jít o maličkost, kterou si ona přebrala po svém, jelikož je občas až příliš vztahovačná. Ráda se chytá za slovíčka a hádá se o jejich významu či o tom, jak vyzněla jedna vaše věta.
Stejně tak dokáže být dokonale tvrdohlavá a stát si za svým. To bývá většinou ve chvílích, kdy se jí někdo snaží odmlouvat v rámci ošetřování. To se z ní stává generál s vážným výrazem, který rozhodně nepřijímá odmlouvání. Stejně tak se snaží dohlížet nad tím, aby její pokyny ke správné léčbě byly dodržovány, takže sem tam dochází na kontroly svých pacientů, aby si zjistila, jestli poslouchají a neriskují svoje zdraví.
K tomu všemu má stejně jako všichni zástupci jejího druhu lásku ke vzdělání a neustále se pídí po všech možných zdrojích, jak se zlepšit. Nejedná se jen o léčitelství, ale ráda se učí i další věci. Sem tam Vás může překvapit s nějakým poznatkem z historie nebo ani znalosti magie jí nejsou cizí, ačkoliv jí neumí praktikovat. Dokonce si ráda čte i o bojových technikách a teoreticky je studuje, ačkoliv jejich provedení v praxi je pro ni už o dost méně zajímavé.
Dovednosti
Pokud jde o její léčitelské znalosti a schopnosti, tak se vždycky učila od nejlepších a měla k tomu vlohy díky svým rodičům, kteří se oba tomuto zaměření věnovali. Od svého otce se naučila postupy léčby při závažných zraněních, ať už ty, které vedou k vyléčení, nebo ty, které alespoň zmírní bolest natolik, že smrt je jednodušší. S tím souvisí také to, že je schopná rozeznat závažnost zranění a jak velké následky bude mít. Od matky se zase naučila nejrůznější typy masáží na uvolnění svalů, skřípnutých nervů a spousty dalších, které se praktikují v lázních. Stejně tak pochytila nějaké znalosti ohledně rehabilitace, která je po závažnějších zranění vždy potřeba. Obojí v podstatě spojila v rámci svého ošetřovatelství, které praktikuje ve městě, kde probíhá výcvik mladých strážců.
Pokud jde o její bojové schopnosti a znalosti, tak ty teoretické vysoce převažují ty praktické. Prošla samozřejmě povinným výcvikem během studia, ale od té chvíle se snaží boji vyhýbat. Už jen proto, že je na boj dost nešikovná a je reálnější, že spíše zraní sebe než druhého.
V rámci svého samostudia se naučila poznávat jedy a jejich příznaky. Ovšem nejen je poznávat, ale i vytvářet. Stejně tak oplývá znalostmi protijedů. Nejspíše by dokázala rozpoznat spoustu jedů s jejich příznaky a na všechny zná protijedy, aby tím mohla zachránit životy.
Kromě toho je také dobrou jezdkyní a s koňmi si rozhodně rozumí, takže jí ani ti méně klidní obvykle nedělají problém. Další běžnou dovedností je šití, které praktikuje jak při šití zranění, tak při spravování oděvů nebo jejich vytváření. Oplývá také menším uměleckým nadáním, které obsahuje zpěv a kreslení. Zpívat jí asi jen tak někdo neuslyší, protože není kdo ví jaká zpěvačka, ale ráda si brouká při práci. V rámci jejího kreslení už je možné vidět její dílka častěji, jelikož si ráda kreslí na volné kusy papíru, ať už jen malé nákresy krajinek, portréty, zvířata nebo jen něco, o čem četla.
Rodina
Xenos Crochanský
Otec. nadaný léčitel, který se s Arabelle seznámil ve chvíli, kdy mu jí přivedli vojáci k ošetření. Ovšem ani se svými znalostmi a nadáním nedokázal její oči vyléčit. Místo toho s ní trávil spoustu času, aby jí naučil, jak se pohybovat beze zraku. Někdy během tohoto období se do mladé ženy zamiloval. V současné době žije ve Městě naděje, ale cestuje různě po Gretlipu, kdy se stará o zraněné a nemocné.
Arabelle Smook
matka a mágyně-léčitelka, sestra Annalies. která byla naneštěstí doma ve chvíli, kdy si pro malého Matthiase přišel jeho otec. Z tohoto setkání vyšla bez následků, ale s poraněnýma očima až do té míry, že je na pravé oko slepá a levé má poraněné a oči nosí převázané páskou. Na rozdíl od sestry se jí ale podařilo utéct a zamířila do Gretlipu, kde se dodnes působí jako masérka a ošetřovatelka v Areannes ve Sněžných horách.
Annelies Smook
Teta a stejně jako matka také mágyně-léčitelka, která ovšem zemřela rukou vlastního milence, který si vzal pak na výchovu jejího bratrance.
Matthias Gerard
bratranec. Vlastně o něm ví akorát to, že existuje a že žije v Mairornu, kde dříve žila i její matka s tetou.
Historie
Sybil se možná narodila v Gretlipu, ale kořeny ze strany její matky sahají až do Mairornu, odkud musela utéct, aby si zachránila život. Ačkoliv mizela s vědomím, že její starší sestra zemře. Ovšem Arabelle se podařilo zmizet z Mairornu, než jí kdokoli stihl vypátrat a předhodit jejich spravedlnosti. Malá Sybil se ale narodila až po několika letech od této události.
Rozhodně se nedá říct, že by se nenarodila z lásky, ačkoliv její rodiče spolu nezůstali navždy. I když její matka je člověk a otec čaroděj, tak převládli crochanské geny a i ona se stala čarodějkou a nese tak stejné příjmení jako všechny ženy jejího druhu. Už jako malou jí její rodiče považovali za jejich malého andílka, kterého zbožňovali, takže si rozhodně Sybil nikdy nemohla stěžovat na nedostatek lásky nebo podpory.
Samozřejmě jako každá Crochanka nastoupila do učení a učila se jak základy boje, tak i základy léčení a všeobecné znalosti, které jsou pro její život potřeba. Už během dětství patřila k více bojácným dětem a jen to podpořilo to, že jí jednou matka na její popudy vyprávěla, jak vlastně oslepla a co se stalo v Mairornu před jejím narozením. To jí jen prohloubilo její bojácnost, ačkoliv se postupně trochu přetavil a změnil na něco jiného. Už se nebojí vlastního stínu a není tak ustrašená ze všech a všeho kolem ní.
Už jen podle toho, že oba její rodiče měli jisté schopnosti v rámci léčitelství, se dá čekat, že se Sybil vydala v jejich stopách. Přece jen základy boje sice zvládala, ale rozhodně nepatřila k těm, kteří by chtěli druhým ubližovat nebo měli nějaké vlohy pro boj. Zkrátka měla tendenci kdykoliv, kdy někoho praštila moc silně, se rovnou omluvit a zeptat se, jestli mu nemůže nějak pomoct. Jen z toho je asi logické, že po ukončení studia a dovršení její dospělosti, byla přiřazena k léčitelům a získala svůj rudý plášť. U ní to ovšem neznamenalo, že by se hned vydala vlastní cestou, ačkoliv si mohla vybrat, s kterým rodičem stráví dalších pár let.
Její otec totiž chtěl pomáhat zraněným vojákům a její matka se rozhodla vydat do Sněžných hor, do Annalies, aby se stala masérkou a pečovatelkou ve zdejších lázních. Jelikož Sybil nikdy neinklinovala k tomu, aby pečovala o zdravé lidi, ale chtěla pomáhat, rozhodla se jít s otcem. Z toho také vyplývá, že cesty jejích rodičů se rozešli. Nešlo o to, že by se nějak pohádali nebo si přestali rozumět, ale její matka dobře věděla, jak fungují vztahy Crochanského lidu, takže jí to přišlo jen přirozené, že se jejich cesty rozešli.
Sybil se tedy vydala na cesty se svým otcem a stále se od něj učila. Přece jen v ní vždycky byla nějaká zvídavost v tomto ohledu a vždycky toužila po tom, aby se naučila něco lépe a znala více cest, jak léčit jednoduchá zranění. Přece jen v lazaretech, kde leželi vojáci s rozličnými zraněními, bylo to nejlepší prostředí pro mladou dívku, aby se něčemu takovému naučila. Hlavně jí stále poháněla touha najít způsob, jakým by vyléčila někoho, kdo byl zraněn, jako její matka.
Nakonec se ale ukázalo, že dlouhodobé cestování Sybil také úplně nesedí. Přece jen trmácet se z jednoho místa na druhé a sledovat ty nešťastné tváře zraněných, kteří často ve válce někoho ztratili, je pro mladou dívku náročné. Navíc se nikdy nevyhnula tomu, že musela poslouchat rozhovory vojáků o tom, jaké to v Průsmyku je. Pro ní dříve nikdy nebyla hrozba ze strany Železozubých reálná, ale čím více času trávila v lazaretech, tím reálnější a děsivější to pro ní bylo.
Proto se také ve svých devatenácti rozhodla odejít na čas za matkou. Ovšem ani v lázeňském městečku nevydržela moc dlouho, protože práce tam na ní byla moc jednotvárná a vlastně si nepřišla, že tolik pomáhá. Ovšem její několikaměsíční pobyt jí dal znalosti o masážích a rehabilitacích různých zranění.
Její kroky nakonec vedly k Rudému lesu, do osady Onllin, kde se stala ošetřovatelkou vojáků, ať už těm ve výcviku nebo těm, kteří sem přišli s mírnějšími zraněními z bitvy. I přesto, že se jednalo o klidné místo, tak tu měla Sybil jistý pocit, že je v bezpečí. Sice sem chodilo spoustu nových tváří a cizinců, ale pořád se jedná o město plné strážců, kteří by jí v případě potřeby dokázali ochránit.
Zajímavosti
-
Trpí strachem z lidí, takže není nic zvláštního, když se vyděsí, pokud na ní někdo cizí promluví bez toho, aby ho viděla. Občas se podaří i to, že nadskočí leknutím a následují naštvané výtky.
-
Nemá ráda tmu. SIce to nepovažuje za strach, ale pokud si může vybrat, tak do tmy nejde.
-
Jejím oblíbeným čtecím místem je někde poblíž cvičiště. Ne proto, že by chtěla okukovat mladé strážce, ale proto, že se tam cítí bezpečně a pohodlně. Plusem je, že může kontrolovat, že zranění netrénují a jen pozorují.
-
Ráda jezdí na vyjížďky na koni do lesa, aby se trochu uvolnila.
-
Občas jí někdo ze strážců donutí, aby se trochu trénovala v boji, ovšem rychle to vzdají, když zjistí, že víc zraní sebe než někoho jiného. Navíc má tendenci se pořád omlouvat.