Tato poměrně mladá dívka neprošla žádným výcvikem, ačkoli u svého pasu nosí dýku, je to spíš jen na nutnou obranu, ale jinak se zbraněmi vůbec zacházet neumí. Patří k těm, které se brání pouze tím, co dokážou. Neoplývá ani velkou silou, nebo rychlostí, ale co se týče jízdy na koni, mohla by se řadit mezi ty nejlepší jezdce ze všech království. Má výborný čich na zboží a vyzná se v mapě. Rozezná bylinky jednu od druhé a umí je použít i v různých mastech a odvarech. Umí skvěle šít a vyšívat, kdy nakoupené látky proměňuje občas i sama v poměrně slušivé oděvy. Je velice schopná, co se týče výcviku koní a péče o ní. Umí se postarat o jejich zranění i nemoci.

Rodina

Emily

Svou rodinu, skutečnou rodinu nikdy nepoznala. Vyrůstala jako jedináček v domě své babičky Emily, po které přijala i příjmení. I když jí před svou smrtí před několika lety, Emily prozradila, že není její skutečnou babičkou, Serena ji tak i nadále považuje a svou výchovu a dětství by nikdy nevyměnila za nic jiného než za to, co dostala. Svou babičku miluje a vzpomíná na ni se vší láskou a vřelostí. ​

Historie

Narození Sereny je záhadou pro všechny. Celý její příběh, možná začal dávno před tím, než se malý proutěný košík ocitl u dveří postarší paní žijící na kraji hlavního města Fiplinu. Během jedné deštivé noci, kdy jí někdo zaklepal na okno, kdy ji vzbudila ostrá rána a dětský pláč, našla po otevření svých vchodových dveří na svém prahu malou dívenku, mohlo jí být tak rok, dva. Zrzavé vlásky měla rozcuchané a promočené deštěm, oči zarudlé a nad pravým okem v obočí hlubokou ránu. Tváře od krve a oblečení umazané od bahna. Nikde nikdo nebyl, a tak si Emily vzala malé stvořeníčko na starost. Umyla ji, oblékla do oblečení po svých dětech a ošetřila jí ránu nad okem. Emily byla zdatná v šití, ale ranku nad okem se ji díky neustálému hemžení malého dítěte nepodařilo zašít tak, aby po ní nezůstala jizva.
Serena vyrůstala v domě Emily a už od malička jí oslovovala jako Babičku. Často se ptala, kde jsou její rodiče, když je ostatní děti mají a Emily si vymýšlela historku jednu po druhé, proč zrovna museli odjet a nemohli se za ní přijít podívat. Snažila se malou dívenku doma učit, neměla totiž dostatek peněz, aby jí zaručila dostatečné vzdělání. Ačkoli se Serena velice snažila vše od své babičky pochopit nebyla úplně nejvzornější žačkou a Emily zase nejlepší učitelkou. Proto Serena neumí číst a psát jako ostatní, trvá jí déle si přečíst poměrně krátký text a něco napsat je pro ni, kromě naučených vět, také docela těžké, neboť neustále zapomíná, jak se jednotlivá písmena píší. Mnohem raději tedy poslouchala babičku, jak mluví o přírodě a o tom, jak se k ní chovat. Často spolu chodily na dlouhé vycházky a Emily ji učila poznávat různé byliny a houby. Učila ji z nich vařit odvary a masti, které mohla použít na zranění nebo jako úlevu od bolesti.
Během svých mladistvých let chodila vypomáhat do místní jízdárny starat se o koně. Dostávala přitom jen minimum peněz, které si však na babiččinu radu odkládala stranou a šetřila je na později. Naučila se jezdit na koni i se o něj starat. Její babička ji přitom učila šít a vyšívat, také ji naučila vařit a často ji vyprávěla o různých životních rozhodnutích na které si má dávat pozor. Emily ji nikdy k ničemu nenutila, ale když se blížila Serena k patnáctému roku života její babička začala být slabší a slabší. Tehdy už více méně jen polehávala v posteli a Serena se o ni starala. Snažila se zvládnout práci ve městě v jízdárně, kde po letech povýšila až na cvičitelku nových koňských přírůstků. Tento život ji, ale velice ubíjel a svazoval. Milovala svou babičku jako nikoho jiného na světě a chtěla pro ni udělat cokoli. Měsíc před jejími jednadvacátými narozeninami, Emily zemřela. Ještě předtím však Sereně vyzradila, jak se k ní dostala i to, že ve skutečnosti nemá nejmenší tušení, kdo jsou její rodiče, nebo odkud má tu jizvu. Omluvila se jí, že jí celé ty roky lhala. Ona ji ale pochopila a zatím co Emily tiše odešla ve spánku, Serena seděla u její postele a držela ji za ruku.
Místo toho, aby zůstala ve městě a starala se o dům rozhodla se jej prodat. Za našetřené peníze a peníze za dům si koupila koně, krásného Fríského hřebce Rascala, ze stáje, kde pracovala, začala skupovat látky a různé šperky, poté odjela z města a objížděla jiná zákoutí všech království, aby do ostatních koutů dovezla také něco nového. Za uplynulá léta si nadělala spoustu kontaktů a udělala si nějaké jméno, díky kterému má teď přístup k různým lidem. Nejen že dodává do různých krejčovství nové látky, ale často své získané výrobky prodává i ostatním, koho potká po cestě. Je to pro ni poněkud riskantní byznys, ale na cestách se cítila lépe než být zavřená ve městě. Přitom se nikdy nerozhodla hledat své skutečné rodiče.