Selarin se narodila své matce, pobočnici Xelandris, Aradii Černozobé. Neskutečný dar pro čarodějnice. Něco úžasného a neuvěřitelného. Celý kruh byl nadšený. Méně nadšený však byl ze smrti, která ukončovala porod. Selarin nestihla svou matku poznat. Prakticky ani otce, protože po smrti matky se prostě vypařil a nikdy se o něm nic nedoneslo k jejím uším. To je také důvod, proč Selarin vyrůstala s velitelkou kruhu, její vlastní dcerou a celým jejím kruhem. Xeladnris Černozobou, která ji i její dceru Circe trénovala a zaučovala. Ta se ​bohužel dostala do potyčky s velitelkou jiného kruhu, když si jejich kruh rozhodl ulovit lidského otroka kruhu Xelandris, a na následky zranění zemřela. Tehdy se obě čarodějnice vydaly vlastní cestou. Tehdy jim bylo19 let. Bloudily krajinou, aby se dostaly do hlavního města a přemýšlely, jak dál naložit se jich dlouhými životy. Tehdy vyšla na svět první myšlenka o založení vlastního kruhu, kterému by Selarin velela a Circe by byla její první pobočnicí.

Najednou se před nimi objevil někdo, kdo si na ně nějaký ten čas brousil zuby, když je viděl se plahočit samotné. Naskytl se jim pohled na čarodějnici, která byla vlastním kruhem vykázána a zanechána na pospas životu po tom, co neuposlechla vlastní vůdkyni kruhu a zaútočila na ni. Těmito slovy se je snažila zastrašit, ale marně. Rozběhla se proti nim a začal souboj na život a na smrt. Doslova a do písmene. První, kdo tenhle boj prohrál, byla bohužel Circe. Selarin viděla, jak čarodějnice zabořila ostré nehty do břicha Circe a začala drápat a hned na to se ji zakousla do hrdla. Čarodějnice měla za to, že když přinese obě holky jako úlovek, její kruh se nad ni slituje. Po okolí se rozlehl bolestivý a zároveň nenávistný křik právě Selarin. Najednou měla před očima rudo. Její železné zuby ji vyjely z dásní a železné nehty se prodloužily do ostrých hrotů. Sekala a kousala. Krev byla všude, ale ne jen její. Čarodějnice, která se opovážila zbavit života její nejlepší kamarádku! Poháněl jsi vztek, zloba, chuť po krvi a pomstě. Vyrvala ji hrdlo a nehty ji zaryla přímo do srdce. Její tělo padlo na zem, do kaluže rudé krve. Sama byla celá do krve, ale neřešila to. Svou mrtvou nejlepší přítelkyni se rozhodla pohřbít, jak si to zaslouží. Za to tělo čarodějnice, co je napadla, nechala na pospas stvůrám. 

Trvalo roky, než se oklepala ze ztráty své nejlepší kamarádky, sestry, budoucí pobočnice. Ale nakonec se rozhodla, že se vydá po cestě, po které měly jít s Circe. Založí si svůj vlastní kruh třinácti čarodějnic. V jejich 30 letech se ji povedlo získat první členku jejího kruhu. První koho získala, byla její první pobočnice.

Jednou v noci se procházela Šeptajícím Hvozdem, aby si našla nějaké místo k utáboření, když se pokoušela ulovit monstra, díky kterým by si mohla prodejem vydělat nějaké peníze. Z toho všeho ji ale vyrušil odporný skřekot a křik nějaké čarodějnice. Chvíli jen poslouchala, jestli se jedná jen o jednu čarodějnici. Po chvíli usoudila, že ano a vydala se tím směrem. Když ta zahlédla čarodějnici zápolit s Baratem a jasně prohrávala boj, nečekala. Na nic. Tiše jako stín vyběhla tím směrem, ale i tak ji Barat zaregistroval. Byl to tvrdý a těžký boje ale díky jejím dýkám, které dostala od Xalendris, a převážně tím faktem, že byl Barat až moc rozptýlený zraněnou a krvácející čarodějnicí, se ji povedlo Barata zabít. Samozřejmě ji neušlo, aby si odnesla nějakou trofej. Vyřízla mu plíce a hlasivky, aby je mohla dobře prodat a ona sama si vzala jeho kožešinu, ze které si jako vítěznou trofej udělala jakýsi kus oblečení, který ji zakrýval kousek zad a ramena, přičemž byl vpředu zapnutý dvěma menšími stříbrnými knoflíky. Ten den získala svou první pobočnici. Svou nejlepší přítelkyni. 

Postupem času a díky jejich cestování z Hvozdu do hlavní města a zpátky, se ji povedlo získat zbylé členky kruhu. Získaly je převážně v hlavním městě, kam se vracely obchodovat se zbožím, které měly po lovu některých oblud. Každá členka vynikala v něčem jiném. Kruhu velela pevnou ruku, i když by její vzhled mohl hodně zavádět. Ani jedna z kruhu ji ale nikdy nestoupla do cesty.  Svůj kruh vede tak, že neposlechnutí rozkazu je krutě trestáno. Přesto však dbá na to, aby se čarodějnice měly jako rodina. Aby jim záleželo na druhé a bránily se. Proto jsou přeci kruh. No ne? Nejedná se o nikoho cizího.

O Několik let později, kdy byly členky naprosto všechny a měly svůj uzavřený kruh, se rozhodly se prakticky až usadit někde, kde by měly klid. Někde, kde by mohly žít jako kruh a hledět si svého. Mít vlastní lidské otroky, se kterými by se bavily, jak by uznaly za vhodné. Nevěděly, jestli chtějí zůstat v hlavním městě, nebo si najít místo ve Hvozdě. Každopádně věděly, že potřebují peníze. Proto se dál věnovaly lovu monster a prodávaly jejich důležité části. Potkaly nespočet Baratů. Děkovat můžou jen Bohyni tří tváří, že jich nikdy nebylo tolik, aby je ty příšery pobily. I když to několikrát vypadalo dost bledě. Nebylo to tak, že by se rozhodly každý týden si dojít pro Barata.. Ne. Většinou se jim povedlo na Barata narazit tak jednou za.. Padesát let. Někdy byl sám, jindy byli tři a jindy zase dva. Ačkoli, čím víc jich bylo, tím nebezpečnější to bylo. Nakonec se povedlo všem členkám získat nějakou kořist z kožešiny Barata. Je to takový znak Selarinina kruhu. Selarin má své bolero. Ostatní čarodějnice mají například kožešinové kusy na předloktí, jiné na holeních přes oblečení. Byly to takové drobnosti a až sama Selarin měla velký kus, jako jediná. Někdy se jejímu kruhu přezdívalo Kruh zabijáků Baratů. Tahle jejich reputace byla tvořena opravdu dlouho. Několik stovek let, ale povedlo se. 

Jednou se Selarin povedlo Nějakého Barata ochočit a naříznout mu křídla, ale nikdy to nedopadlo. Původně totiž plánovala, aby celý kruh měl ochočené Baraty, ale jen co se k nim dostal další, byl to problém. Byli tak hlasití, že je musely zabít, aby nepřivolali o mnoho více Baratů a celý kruh by tak mohl zahynout. Takže svůj čas si krátily převážně tím, že se buď pokoušely v hlavním městě vyhrát nějaké otroky, nebo v menších putykách vyvolat šarvátky, kde by se mohly odvázat a pobavit se. Ale to jen velmi zřídka. Když byla možnost se někde pobavit, okamžitě toho využily. Stejně tak, když se k nim dostalo, že se někde blízko vyskytují Žlutohnátky. Milovaly se s nimi provokovat do takové fáze, kdy jsou vytažené zuby a nehty a snaží se je zatnout jedna do druhé. Tohle je prostě jejich zábava. Užívají si tu rivalitu mezi nimi a Žlutohnátkami, ale to i Žlutohnátky. Konkrétně Werstin kruh. Wersta Žlutonohá. Nikdo by nenáviděl Selarina její kruh, než právě ona.