POLOVÍLY
Vznik
Jak už asi všem došlo, jedná se o bytosti, které jsou z poloviny vílího původu a úplně přesně se jedná o potomky víl a lidí. První polovíly se objevily už v prvním věku, když víly začaly využívat lidi jako otoky a levnou pracovní sílu. Nějaká víla si příliš oblíbila nějakého otroka a až nezvykle lehce z toho vznikl potomek poloviční krve, který byl brán jako ostuda celého rodu, ale díky tomu, že polovíly byly v minulosti povětšinou levobočci, nakonec valná většina z nich skončilo taky jako otroci. V dnešní době už se ale od opovrhování upouští a polovíly se rodí i do šťastných rodin jiných polovíl i víl s lidmi. Platí ale, že víle a člověku se daří plodit děti snáze než dvěma polovílám, jejichž plodnost ovlivňují vílí geny.
Styl života
Od dob, kdy byly poloviční víly v otroctví už uběhla spousta času, ale stále se najdou tací, kteří je mají za podřadnou rasu. Většina okatého opovržení je už ale ve většině zemí tabu. Polovíly se vyskytují prakticky ve všech královstvích, výjimku tvoří Dyribthan a Mairorn. Ve Fiplinu jsou nejpočetněji rozšířené a často zastávají vysoká postavení. U fiplinské šlechty se nestává zřídka, že jejich zástupci uzavírají sňatky s vílami, aby posílili svůj rod. Ve Vílí říši ale nejsou vyloženě oblíbené. Většina zemí už je toleruje, ale víly poloviční krve přirozeně zastávají nižší postavení. Většinou se ale nesnaží ve vílích královstvích ani uchytit, protože to není tolik výhodné, a i přes vlídnější přístup, než který se jim dostával v minulosti, se tyto bytosti stále musí vypořádat se starými zvyky zatvrzelými vílami, které na ně pohlíží z patra a vidí v nich obyčejný plevel. Není ojedinělé, když se z polovíl ve vílích zemích nakonec stanou nevěstky nebo jiná nepříliš vychvalovaná povolání. V Gretlipu jsou poté stejně vítané jako všichni ostatní a mohou být čímkoli si zamanou, pokud k tomu mají dostatek schopností.
Rituál Amarakarana
Amarakarana nebo také rituál zvěčnění je to jediné, co každou poloviční vílu dělí od toho, aby se mohla plnohodnotně rovnat vílám. Jedná se o zkoušku jejich duše, která je dokáže učinit nesmrtelnými a proměnit jejich těla do plně vílí podoby. Není k vidění ale nikterak často. Pravdou je, že se jedná o skutečně nebezpečnou hru, kterou jen málokterá poloviční víla dokázala přežít, a proto se taky do tohoto činu žádná moc nehrne a když už ano, měla by proto mít dobrý důvod, protože na celý rituál byměla pro jeho správný průběh dohlížet alespoň jedna vílí kněžka a jak je známo, kněžky se nezdržují náročnými rituály jen tak pro nic za ni ani by nutně nepotřebovaly riskovat něčí život jen pro unáhlenost mysli.
Nejde ale o žádnou zkoušku mečem a ohněm, všechno se odehrává v hlavě polovíly, která je kouzlem uspána a má dva dny, aby silou své vůle našla cestu k vílímu životu. Není to ale tak lehké, jak se zdá, její duše prochází zkouškou a v cestě jí stojí spousta překážek, které mají určit, jestli je vůbec hodna stát se plnohodnotnou vílou. Mysl chrání sebe samu před tím, aby neuvízla v pomaleji stárnoucím těle, neboť slabá mysl by nevydržela žít stovky let. Po dvou dnech se tedy polovíla buď znovuzrodí jako víla, přijde zcela o svoji vílí část nebo zemře poklidnou ale předčasnou smrtí. Není nic mezitím, protože jakmile jednou rituál započne, nedá se přerušit, jelikož by výsledkem byla opět smrt a duše polovíly by navíc byla odsouzena k věčnému potulování se mezi světem živých a mrtvých.
Ale ať už rituál dopadne jakýmkoli způsobem, jisté je, že minimálně jedna část poloviční víly zemře. Jedná se o změnu, kterou nemusí nikdo postřehnout, ale polovíla cítí, že jí chybí buď lidská nebo vílí část a je to pro ni jako amputovaná noha, která stále svědí. Adaptace na nový život je tedy poměrně náročná na psychiku a polovíly, které mají tu smůlu, že přijdou o svoji vílí část, se většinou nikdy s čistě lidskou podstatou nesžijí. V takových případech nakonec propadají šílenství, které je často nutí k sebepoškozování a v konečných důsledcích i k sebevraždě. Polovíly, které naopak přijdou o svoji lidskou část, se dokáží s čistě vílím tělem sžít lépe a krom větší síly se také znásobí jejich magické schopnosti, se kterými se díky rituálu mohou rázem rovnat, ne-li překonat své vílí rodiče.
(rituál lze odehrát i herně, musí k tomu však být důvod a není podmínkou, že to postava musí přežít)
Slabiny
Poloviční víly mají jistě tu výhodu, že jsou v každém případě odolnější než obyčejní lidé, jejich tělo vydrží větší tlak, ale nemohou se rovnat vílám. Ale i když je jejich tělo méně odolné než to vílí (v jakékoli podobě polovíly), mohou se oproti vílám pochlubit větší odolností vůči dřevu z jasanu, díky lidské části, na kterou toto dřevo nemá žádné toxické účinky, takže na ně působí pomaleji, ale při zanedbání rány a zanechání dřeva v ráně by jim stále mohla hrozit smrt. To je asi jejich jedinou výhodou vůči vílám, protože poté jsou už jen vůči všemu zranitelnější než víly, ale stále jsou na tom lépe než lidé.
Druhy
Kathari
Potomci Vznešených víl a lidí. Tyto polovíly bývají poměrně rozšířené, protože u nich nebývají komplikace během těhotenství ani během porodu, krom těm běžných. V konečném výsledku jsou nejpočetnějším druhem polovičních víl. Ale jelikož samotné Vznešené víly jsou komplikované, takže by byl zázrak, kdyby se nějaké komplikace nevyskytla i u jejich spojení s lidmi. Přesněji jde o to, že existují dva druhy Kathari, které mají své jisté specifikace.
Ischyros
Tyto polovíly jsou považovány za dokonale vyvážené, neboť mají dvě podoby, lidskou i vílí. Většinou se ale tato jejich schopnost odhalí až v pozdějším věku, a ne z raného dětství. Bývají více přijímány než zbylé druhy polovičních víl, protože nabývají plně vílí podoby bez lidských znaků, ale i zde by to bylo moc jednoduché, kdyby to šlo jen tak. Příroda nebo snad Kotlík si s těmito stvořeními pohrály alespoň tím způsobem, že poznamenaly jejich vílí podobu znaky, které už víly nemají. Přesněji se bavíme o prodloužených špičácích, které sice mají všestranné využití, ale jsou brány jako nižší stupeň vílího vývoje, a tudíž jsou i skoro dokonalé výsledky vztahu víly a člověka brány jako nižší existence.
Schopnosti
Mezi jejich první schopnost, která je pro ně nejpodstatnější a odlišuje je od druhého druhu Kathari, je schopnost kompletní přeměny na vílu, ale s touto schopností se nesou i jisté nevýhody. Lidské tělo má sílu stále jen jako lidské tělo a vílí sílu, rychlost a zbystřené smysly si mohou užít jen a pouze ve vílí formě. Stále také platí, že musí mít dostatek magie, aby mohly přechod z jedné podoby do druhé provést, když jí nemají, mohou v podobě uvíznout, dokud se jim magie nedoplní. Dále poté ovládají vílí magii, a to na úrovni samotných víl, ale i u nich platí to, že mají rodovou magii a její síla závisí i na síle magie předků.
Dokážou ovládat i vrozené vlohy vznešených víl, co se teleportace a mentálního štítu týká. Bylo však zaznamenáno jen pár případů, kdy by ovládaly obojí.
Perittos
Když se budeme bavit o téhle formě polovičních víl, dostane se nám ještě menšího uznání od víl. Způsobeno je to hlavně tím, že tyto polovíly mají zkombinované lidské a vílí rysy, tudíž je jasně vidět, že jsou kříženci, aniž by o tom někdo musel přemýšlet. Většinou se můžeme bavit o zašpičatělých uších, které jsou však menší než ty čistokrevných víl, nebo jen ostřejších rysech, které bývají mnohdy v kontrastu s nějakými nedokonalými lidskými rysy. Mohou být ale i obdařeni vílí krásou na lidském těle, kdy je neprozrazují ani vílí uši. Bývají mezi ně řazeny i Ischyros, dokud se neprokáže opak.
Schopnosti
Mezi jejich neskonalé výhody se řadí skutečnost, že disponují vílí sílou i rychlostí bez toho, aby se museli měnit nebo soustředit, je jim to přirozeně dáno do vínku. Se smysly je to potom malinko složitější, protože je nemají tak dokonale vyvinuté jako víly samotné, ale stále jsou daleko nad lidskými. Musejí se ale většinou koncentrovat, aby jich dokázali využít. Co se poté týká ovládání magie, není častým úkazem, že by jí disponovali a když už ano, tak to není v nějak závratné formě. Teleportaci a mentální štít nemají vůbec.
Jejich největší kuriozitou je ale to, že mohou mít vílí dlouhověkost. Není známo, proč tomu tak u některých jedinců je.
Katoteros
Souhrnný název pro potomky nižších víl. Nikdo se nikdy neobtěžoval nějak konkrétně pojmenovat potomky jednotlivých ras a pokud přeci jen ano, nikdy se tato jména nedostala do povědomí společnosti. Celkově se jedná o poloviční víly, kterým je věnováno asi nejméně pozornosti, protože nižší víly většinou podléhají vznešeným a nemají ve svých seskupeních složitou politiku, která by vyloženě nahrávala hanění nečistých potomků, i když samozřejmě záleží na druhu od druhu. Důležité je zmínit, že mají společné to, že vypadají jako jejich vílí rodiče akorát s menšími rysy, co určují druh nižší víly. Menší křídla, menší rohy, menší ocasy, tykadla, menší množství kožichem či šupinami poseté kůže. Lidské geny poněkud brání plně rozvinuté podobě. V každém případě se ale musíme zmínit i o skutečnosti, že všechny Katoteros pochází ze vztahu vílích žen a lidských mužů, jelikož lidské ženy se nedožívají těhotné s takovým dítětem většinou ani čtvrtého měsíce.
Schopnosti
Řadí se k nejméně vílími vlohami obdařeným jedincům. Vlastně by se dalo říct, že nemají skoro žádné, krom fyzických předpokladů, jako je u potomků Leth plavání a dýchání pod vodou, u Serenů rychlý běh anebo třeba u Vesperů létání. Jinak ale nemají nějaké zvláštní schopnosti a neoplývají ani mocí zakrýt svoji podobu.
Katakritéos
Nejvíce nenáviděný a opovrhovaný druh polovičních víl vůbec. Jedná se o potomky lidí a Illyrijců a je všeobecně známo, že Illyrijci netolerují slabost. Jejich život za celou historii nikdy nebyl lehký, ale tyto polovíly se s hrozným zacházením musejí potýkat dodnes. Na potravním řetězci jsou tito jedinci ještě níže než levobočci. Kdyby se náhodou nedali poznat podle toho, jak se jim všichni obloukem vyhýbají, jistě je prozradí znatelně menší křídla a proměnlivé obličejové rysy obdobné jako u Perittos. Přežívají spíše v případě, že mají vílí matku a lidského otce, protože tělo Illyrijských žen je lépe uzpůsobené k vývoji plodu a nejvíce potom k porodu. Katakritéos narozeni lidským ženám mají ale na druhou stranu pomyslnou auru matek bojovnic, co dokázaly odnosit plod a přežít až do porodu. Ve většině případu ale jak matka, tak nenarozené dítě zemře dříve, než se k porodu vůbec začne blížit, protože Illyrijská křídla křídla způsobí matce vnitřní zranění. Ať už jsou na tom ale jakkoli, nikdy nejsou připuštěni k Illyrijské zkoušce.
Schopnosti
Ačkoliv mají menší křídla, stále u nich zůstává možnost letu, byť s jistými nevýhodami, kterými je hlavně to, že většinou nejsou schopni se snadno vznést jen tak ze země, mnohem snadněji se jim vzlétává z vyvýšených pozic, když mohou skočit a chytit se větrného proudu. Výhodou, kterou jim ale Illyrijci neradi přiznávají, je skutečnost, že dokážou v určitých situacích, jako je třeba střemhlavý pád, nabrat mnohem větší rychlost. Dále tu je potom samozřejmě vílí síla, rychlost a smysly, i když v těchto ohledech jsou asi na 75 % pravých Illyrijských vloh. Neovládají magii zřídel.