Nirrana přišla na svět ne zrovna bohatému páru. Peníze měli, ale rozhodně to nebylo tak, že by je mohli všemožně pohazovat a utrácet za blbosti. Na věci potřebné k životu to ale bohatě stačilo. 
Mairorn. Království, kde Nirra poprvé otevřela oči. Rodná země, kde nějaký ten čas pobyla. Mairorn nebylo špatný království. Možná by se tam i dobře žilo, kdyby se po pár letech neukázalo, že je Nirra z mág. Nepředbíhejme ale. Vezmeme to pěkně od začátku. 
Na Nirraně už od malička bylo něco kouzelného. Jako mimonko se furt jen usmívala. Matka z ní měla velikou radost, stejně tak všichni okolo. Jen pohled na ní a už vám to vykouzlilo úsměv na rtech. Do pěti let bych řekla, že se ani nic zajímavého nedělo. Dospívala, jako všechny ostatní dívky v jejím věku. Sice jí občas trápilo, proč neměla panenku, jako její kamarádka, ale tehdy byla stále dítě, takže si pomalu nic neuvědomovala. Jak šel rok po roku, jak kdyby se rodina stávala každým dvanáctým měsícem chudší a chudší. Prvně to tak vidět nebylo, ale později se to přeci jen na pár věcí poznamenalo. Otázka však byla, co za tím stálo. 
Nirra od osmy let chodila za svojí babičkou, které v jejím domečku mile ráda pomáhala. S babičkou prožila vskutku nádherné chvíle. Vařila, pekla, zažila jaké to je, když třeba nechtěně chytne utěrka, nebo se omylem jídlo spálí. Babička jí u rozdělaného krbu a teplého čaje učila po nocích plést. Tvrdila, že se jednou bude hodit uplést třeba šálu, svetr, nebo rukavice. Nirra si bohužel tuhle dovednost nikdy neosvojila. Stejně tak jí ukazovala, jak se šije, kdyby si někdy v budoucnu potřebovala zašít prasklé kalhoty. Vlastně jí učila hodně ženských věcí, bez kterých by se občas neobešla. Dávala jí přitom i své poučky, proč se to tak dělá a zda to má vůbec nějaký ten smysl. Tehdy jí babička dovedla i k malovaní, Nebo ne tak docela. Nirra když jednou prolézala půdu, našla barvy, které se jí na první pohled zalíbily. Ihned věděla, co s nimi má dělat, taky proto je otevřela a za pomocí rukou a podlahy se vrhla do míchání barev. Následně i do nátěru zdi na půdě, kterou všemožně barevnými čáranci vyzdobila. Na to, že to dělala rukou v mladém věku to bylo pěkné. Mělo to v sobě energii, co říkalo už jen kvůli všem těm barvám. Jediný nepotřebný detail, který chyběl byl ten, že v těch čmáranicích prstů nebylo poznat nic. Nic to nepředstavovalo, byla to vlastně jen různě natřena plocha na zdi, kde nebyl žádný obrázek, ale to vyvolávalo tolik pocitů. Babička, která to následně viděla, se úžasem jen chvěla. Dosud i samotná Nirrana, by to obdivovala, kdyby to znova zahlédla. V ten moment objevila dovednost, která se stala i takovým menším koníčkem. Ten den, co si to uvědomila jí babča vzala večer k noční obloze, kde jí ukazovala všechny možné hvězdy. Vyprávěla o všem možném. O své minulosti, manželovi, hvězdách, nebi, až to nakonec zakončila tím, že má snít, jelikož se jí vše může splnit. V tom momentu se pohled na svět zcela změnil. V noční obloze našla všechnu krásu světa, která byla schopna inspirovat. Jak roky ubíhaly, víc se jí rozšiřovaly směry a zkušenosti. Později na svět začala koukat stejně tak barevně, jak koukala na barvy, jenž končily obvykle na plátnu, či volných zdí. Byla šťastná i s tím málem, které měla. Každý večer, co slunce vystřídal měsíc a ona uviděla zářící hvězdy na nebi, relaxovala a užívala si ten klid. Někdy se hvězdám dokonce i svěřovala, co jí třeba trápilo, nebo jim jen vyprávěla o svém dni. Věřila tomu, že jí poslouchají. Poslouchají jejímu srdci, co jim říká. Bohužel, jak to vždy bývá, radost netrvá na furt a u Nirry se to začalo hroutit v ten moment, co se ukázalo, že ovládá nějakou magii. Prvně to byla čistá magie, která Nirru vyděsila. Nikdy se nijak nezabývala vílí existencí a jejich magií, nevěděla co to má znamenat a jak je to vůbec možné. Bála se toho, tak s tím šla za matkou, která se na okamžik zděsila. Lekla se, že její milovaná dcera, se srdcem na správném místě, má něco společného s magii. Věděla, čím se stala. Taky věděla to, co Mairorn s takovými lidmi dělá, když je najde, proto se to rozhodli držet v tajnosti. Jediný, kdo to kromě matky věděl, byla babička. Té to nemohla zatajit. Nirrana začala svojí moc ukrývat, dělat že nic takového nemá. Jen co se s tím srovnala, život se vrátil do starých kolejí, kde byla šťastná i bez magie. Tímhle to však ani ve snu nekončilo. Teprve teď to začínalo. Několik měsíců poté k nim do domu pronikli muži, které doléhali na otce, že chtějí peníze zpět, aby je jim vyplatil. Matka jim dala poslední peníze, které měla našetřené na horší časy, jelikož otci už nezbylo ani na jídlo. Když se to prvně stalo, nic to nebylo, ovšem každým měsícem se to několikrát opakovala až do doby, dokud před nimi otec neklečel na kolenou, že už nic nemá, že nemůže zaplatit ať ho nechají na pokoji a dluh uzavřou. Muži mu sice dávali nějaký čas, aby peníze sehnal, ale nešlo to tak rychle. Zbili ho do krve, když nezaplatil. Na to už se opravdu pěkně nekoukalo. Matka brečela nad zmláceným otcem, který se topil v hromadě dluhů. Pomalu přestávali mít i na jídlo, což se Nirraně příčilo. Otec měl být živitel rodiny, né kotva, která rodinu táhla ke dnu. Čím víc to Nirrana viděla, tím víc se jí měnil pohled na svět. Prvně to byl strach, následně hněv k mužům, který si přicházeli pro peníze a poté nenávist k otci, která to vše zapříčinila. 
Jak se povaha měnila, měnila se tak i její magie, která se postupně díky tomuhle stala temnou. Nejen že se objevila její pravá povaha, ale i její pravá magie. Ta novinka jí rázně položila. Vždy chtěla být léčitelkou a ne temnou zrudou. Proto s matkou učila o bylinkách. Matka sice byla člověk, ale v bylinkách se vyznala a něco málo jí naučila. Život musel Nirranu plně nenávidět, protože dívce vzhledem podobné anděli dal dar vhodný pro ďábla. Díky vzhledu by do Nirry nikdo neřekl, že by vládla takovouhle magií. Ovšem bylo to tak a ona s tím nic nezmohla. Magie se nepodobala vzhledu, za tož s povahou by si rozuměla. Povahově se Nirra dost otrkala. Otcovo dluhy všechno jen zhoršovaly tím, že poutaly na jejich rodinu až moc velkou pozornost, kterou si nemohla dovolit. Její matka a babička si to dost dobře uvědomovaly, proto nastřádaly do vaku pár věcí potřebné k životu, který jí v den osmnáctých narozenin daly se slovy, aby utekla pryč. Bylo to velmi těžké rozhodnutí odejít od rodiny, ale když jí došlo, že přítomností by je mohla třeba vystavit i smrti, musela přikývnout a vydat se z Mairornu, jejího rodného města, pryč. Takové rozhodnutí nebylo jednoduché. Doteď má výčitky z toho, že rodiče nechala na pospas osudu a otcovo dluhům. Zevnitř jí to požíralo, ale přes to se vydala na cestu osudu. Chtěla najít nějaké místo, kde by zapadla, schovala se a pak se za rodinou mohla ještě vrátit. Možná taky hledala někoho, kdo by jí s magii pomohl, či jí jí nějak zbavil. 
Jak procházela z království do království, sem tam se na ní nalepily nepříjemnosti v podobě nepřátelů, lačnící po její krvi. Po otci měla sklony k sázení. Dluhy jí tím pádem neminul. Tehdy si říkala, jak jen mohl být tak hloupý, že se zadlužil, bohužel sama poznala, že stačí málo, abyste byli ve velkém průšvihu. Kvůli tomuhle taky Nirrana nevydrží na jednom místě natrvalo. Utíká před problémy, co si v jednotlivém králoství způsobí, útěkem do jiného království. 
Tehdy taky její historii komplikují dvě významný bytosti, se kterými vedla víc než jeden rozhovor. První to je její kamarádka, která jí vytáhla z bryndy, když potřebovala. Následně jí na chvilku poskytla pobyt a teplé jídlo, dokonce i něco málo z čiností, které by se jí mohli hodit. Druhá významná bytost je mládenec, do kterého se tehdy bezhlavě zamilovala. Co si budeme, stejně tak to měl i on. Milovali se, každým dnem. Byl to její přítel, ochránce, i kamarád, i když to byla vyšší víla. Bohužel ani tohle štěstí jí dvakrát dlouho nevydrželo. Průsery jí dohnaly a Damiana od ní rozdělily. Jestli jim utekl, nebo ho zabili není známo. Naštěstí ona nebezpečí jen tak tak utekla do Keratu, království, v kterým se na víc, jak jeden den usídlila. Kerat byl přesně místo pro ní. Zdržovala se v nejtemnějších částí ulic, kam by žádná slabá duše neměla ani vkročit. Zde se naučila ve velkém rozsahu krást, či za pomocí manipulace ostatní okrádat o peníze. Házelo jí to dobré peníze. Většinu z toho ale prochlastala, nebo prosázela. Díky opilým stavům se domů vracela/vrací věčně zbitá, nebo pomlácená, když se jí lidi mstí za to, že jim kdysi něco dlužila, nebo provedla. Od toho má drobné, na oko neviditelné, jizvy na zádech a na rukách. Nezdržuje se jen v Keratu. Občas si udělá výlety po okolí.