Na začátku jeho života by rozhodně nikdo neřekl, že se dostane až na území čarodějnic, do Dyribthanu. Ovšem nepředbíhejme. Nikolas se narodil do rodiny vyhlášeného kováře v Hedenu jako druhé dítě. Přesněji druhý syn. Tudíž byl sice chvíli oblíbeným mladším bráškou, ale brzy po něm následoval další a poslední přírůstek do jejich rodiny. Jediná dcera a tudíž miláček všech. Samozřejmě, že i Nik jí zbožňoval a už odmalička se jí snažil chránit před ostatními, což sdílel se svým bratrem. S tím ovšem sdílel i jistou zálibu v lumpárnách. Oba se rádi tahali s dalšími chlapci z města a sem tam pozlobili nejednoho dospělého. Stejně tak si hráli na vojáky a šermovali spolu klacky, které našli. 

Jeho dětství se dalo popsat jako bezproblémové. Přece jenom nebyl žádný důvod, aby takové nebylo. o peníze vyloženě nouze nikdy nebyla, ačkoliv se nedali řadit k bohatým obyvatelům Hedenu. Během raného dospívání se ale už musel začít něco učit. Aby se ukázalo, jakým směrem se jeho kroky budou ubírat dál. Jeho bratr byl šikovný v kovárně a ačkoliv se Nik snažil, tak v jeho genech zřejmě nebylo nadání k tomu, aby zacházel s kladivem a kovem. To šlo do vínku jejich bratra. Ovšem ani léčitelské vlohy po matce nedostal. Sice si dokázal do hlavy nacpat nějaké základy, ale rozhodně se nedal považovat za odborníka. Neměl na to úplně trpělivost a tu nutnou učenlivost, která byla potřeba. Tu ovšem měla jeho sestra, která neustále stála matce za zády a koukala jí přes rameno, aby se všechno naučila.

Jelikož se tedy Ronan vydal ve stopách otce a tak nějak se předpokládalo, že nakonec i převezme kovárnu, a Sheela se učila od matky, jak správně ošetřovat raněné, Nik si musel najít vlastní cestu. Ta ho nakonec zavedla až k armádě. V jeho čtrnácti letech tak nastoupil k výcviku. Nebylo to tak, že by ho snad někdo nutil, ale on sám neviděl moc jiných možností. Sice vždycky krásně maloval, ale pochyboval, že by se mu podařilo něčím takovým uživit. Za to v armádě tu určitá jistota byla. Tedy pokud zvládne přežít dostatečně dlouho na to, aby se dostal k první výplatě. 

Rozhodně se nedalo říct, že výcvik vojáků byla procházka růžovým sadem. Museli tvrdě dřít, aby se naučili bojovat s mečem, střílet z luku a kuše. Ideálně ovládat i jiné zbraně, pokud se ukázalo, že pro ně má dotyčný vlohy. Stejně tak bylo potřeba zvyšovat jejich sílu a výdrž, nemluvě o rychlosti. Strategické myšlení bylo také něco, co se po nich částečně vyžadovalo. Rozhodně to neměl snadné, ale kupodivu se ukázalo, že zrovna pro tuhle kariéru má nějaké předpoklady. Učil se rychle a svým způsobem ho to i začalo bavit. 

Už během výcviku sem tam trávil čas s dívkami, ale nakonec se našla jedna, která mu učarovala nejvíce. Carree. Mladá dcera jednoho z jejich učitelů. Ze začátku si vyměňovali pohledy, úsměvy a několik slov. Ovšem postupně to přerostlo v dlouhé rozhovory pod hvězdami a zamilovanost. Rozhodně by to byla pohádka, kdyby on nebyl voják a nečekalo ho tak jednou připojení k armádě a výpravy do průsmyku. Ovšem ani jeden na něco takového nemyslel, když si u Carreeina otce vyžádal požehnání k sňatku. 

Po svatbě netrvalo dlouho, než musel Nikolas poprvé odejít k vojsku a dělat to, k čemu ho trénovali. Ovšem i tak co nejčastěji chodil za svou manželkou, kterou zbožňoval a stejně tak zbožňoval i jejich syna, který se jim brzy narodil. Ovšem v době jeho narození byl v Průsmyku a ještě nějakou dobu strávil ve Vojenském táboře, protože byl zraněný. Ne smrtelně, ale dostatečně vážně na to, aby ho museli na nějakou dobu uvolnit ze služby. To mu ale nijak nevadilo, mohl alespoň trávit čas se ženou a svým synem, kterého viděl vyrůstat. Zažil jeho první slova a první kroky. Ovšem tahle idylka neměla trvat věčně. Brzy měl opět nastoupit do služby. Opět ho čekaly bitvy, ze kterých se nějakou dobu ještě vracel. Ovšem jednou přišla chvíle, kdy se naposledy rozloučil se svou ženou a malým synem bez toho, aby jen tušil, že Carree pod srdcem nosí další dítě. Tentokrát dceru. 

Při jedné z výprav do průsmyku byl on společně s několika dalšími vojáky oddělen v bitvě od zbytku oddílu a to se jim stalo osudným. Všichni, kdo tam tehdy byli s ním, zemřeli. A on si nejednou přál, aby se mu stalo to samé. Všechno je z jeho pohledu lepší než být vězněm čarodějnic, které si lidské muže drží jen pro účel rozmnožování. Ovšem na poměry otroků neskončil úplně nejhůře. Z bojiště si ho odtáhla Syllia Modrokrevná, která si ho od té doby drží u sebe a jakožto první pobočnice v kruhu vůdkyně klanu má jistou autoritu, takže většina Modrokrevných se od něj drží dál, alespoň co se sexu týče. 

Ovšem ani on není ušetřen některých praktik čarodějnic, jako jsou například souboje o holý život. Už několikrát byl vybrán, aby bojoval, ale zatím vždycky zvítězil, ačkoliv si sebou nese jizvy, jak na těle tak na duši. Přeci jen to znamenalo, že sloužil jen jako nástroj, který dal čarodějkám něco k snědku. Stejně tak nebyl ušetřen ani sexu s nimi, což se nakonec promítlo v tom, že se Sylvie narodila dcera. Jeho dítě. 

Vzhledem k tomu, že žije ve stejném domě jako Syllia, která tím jen posiluje svůj nárok na jeho osobu, tak malou čarodějku vídá. Svým způsobem jí má rád, ačkoliv mu neustále připomíná to, že má ve Fiplinu syna, který si myslí, že je jeho otec po smrti. Ovšem na druhou stranu ví, co ze Sarii vyroste. Další čarodějka posílaná do průsmyku, aby zabíjela lidi a víly.