Marius je dědicem Evasiru, ale je jen málo lidí, kteří jsou s tímto spokojeni. Pro většinu země je totiž Marius velkým zklamáním jak právě pro svůj lid, tak ale i pro svůj rod a nejeden by si přál, aby byl dědicem spíš Alaneo, jeho mladší bratr než právě Marius. Nikdy však neudělal nic tak hrozného, aby měl k němu lid takovýto vztah. On se ale nedokáže spokojit s myšlenkou jejich tradic a hodlá se zúčastnit boje o nadvládu nad vílími říšemi. I když na něj jeho dvůr hledí s nedůvěrou a obezřetností, tak on si s tím moc hlavu nedělá. Ví, že vyhraje a zvítězí a nic ho nedokáže zastavit. Je velmi cílevědomý a pro svoji myšlenku a názor jde i přes mrtvoly. Chce dokázat to, co nikdo z jeho předků nedokázal. Je velmi ctižádostivý a je mu jedno, jak danou věc získá. Hlavně že ji má. A proto je ochoten snížit se i k manipulaci nebo intrikám, i když v tom není moc zběhlý.

Nechápe, proč je celá jeho rodina spíš zahrabaná v knihách, když by mohli bojovat a trochu se prosadit ve světě. Mají jedni z nejlepších vojsk, ale místo toho, aby měla vládnoucí rodina nějaké ambice anebo se tomu boji trochu věnovala, tak prosedí celé dny v knihách. Ukázkovými případy jsou právě jeho bratr a otec. Možná proto si vždy více rozuměl se svým strýcem Tollinem.

Stejně jako u každé víly se jeho magie odráží částečně v jeho povaze, což je důvod, proč je jeho volný čas spravedlivě rozdělen mezi knihovnu, kde čerpá vědomosti a učí se ovládat svou magii vzduchu, a bojový výcvik, ke kterému je veden už od malička a kde uplatňuje svou moc nad kovem, která mu byla taktéž dána do vínku.

V osobním životě je Marius muž, který potřebuje všechno hned teď a nic ho nedokáže vytočit víc než to, že něco nemá hned teď ve chvíli, kdy si to vymyslí anebo že se s ním někdo dokonce hádá. Přesto svůj hněv nedává tak často najevo. Většinou mu jen o něco ztmavnou oči a drží si ledový klid, i když uvnitř vře.

Jako každý má ale nějaké záliby a podobně. Každý má nějaké místo, kam se chodí uklidňovat a když Marius už svoji situaci nezvládá, tak v noci odchází na své oblíbené místo na strážné věži jejich hradu a dívá se na hvězdnou oblohu, která ho vždy uklidní. Dává tomu za vinu jeho částečným kořenům v Keratu, které se u něj i takto projevily.