Skandál. Tímto jediným slovem by se dal popsat vztah jejího otce a matky, stejně tak jako následné početí jejich prvního dítěte. Nikoho z rodiny Bellatorů by ani v těch nejdivočejších nočních můrách nenapadlo, že by se jejich nejstarší syn mohl z cesty, která měla za úkol upevnit dobré vztahy se šlechtou z Fiplinu, vrátit v doprovodu mladé lidské dívky, rozhodnut učinit z ní svou partnerku. Možná kdyby byla tato žena aspoň vznešeného původu, díky čemuž by nabyli v říši lidí většího vlivu, tak by své znechucení a hněv dokázali skrýt a potlačit, ale bohužel tohle nebyl onen případ. Jednalo se totiž o pouhopouhou služku, což Pyrrhusovi příbuzní pokládali za čirý výsměch. Jeho rodina se totiž na první pohled tvářila, že podporuje lidské a vílí vztahy, ale pravdou bylo, že se snažili jen o to, aby měli dobré postavení co se obchodu mezi říšemi týkalo. . Jinak vnímali smrtelníky jako jim podřízený druh a tato záležitost mohla poškodit jejich jméno u podobně smýšlejících přátel. Proto odmítli tomuto svazku požehnat, stejně tak jako odmítali přivítat Annu do svých řad. Místo toho začali na Pyrrhuse vyvíjet nátlak, aby ji poslal zpět do Fiplinu. Ten však trval na tom, že Annu miluje a že je vyloučeno, aby opustila své místo vedle něj.
Za tímto výrokem si sice stál pevně jako skála, ale když na vlastní oči uviděl, jak velký rozkol mezi příbuznými  a ním nastal, tak svou milou odklidil ze sídla stranou, aby nepůsobila na víly okolo jako červený šátek na rozzuřeného býka a ujal se záchrany svého postavení. Tímto započalo jeho poskakování mezi svou drahou polovičkou a zbytkem příbuzenstva, které však netrvalo příliš dlouho. Za pouhých šest měsíců se totiž Anna ocitla v jiném stavu a po devíti měsících porodila prvního potomka, kterým byla dcera Kailee. Tím také konečně docílila toho, že se její partner začal plně věnovat jí s dítětem, opustil sídlo a nastěhoval se do útulného domu, ve kterém do té doby Anna bydlela.
Toto období Kaileenina života bylo svou podstatou velmi idylické a zalité sluncem. Její otec se o ni i matku svědomitě staral a snažil se jim dopřát, co možná nejklidnější a nejšťastnější život. Držel od nich popuzené příbuzné, co nejdál to šlo a sám se rozhoupal k tomu, aby konečně předvedl své vlastní tesáky. Přestal být tím, kdo se neustále snaží předcházet konfliktům a místo toho se začal projevovat tak, jak se na nejstaršího syna slušelo. Vše jen proto, aby se v budoucnu jeho vlastní dítě nemuselo skrývat ve stínech a snášet všechen jed svých vlastních příbuzných. Zdálo se, že se nemůže nic pokazit až do chvíle, kdy se Pyrrhus nezúčastnil večeře s přáteli jeho sestřenice.
Tehdy všechno nabralo volný spád. Od Anny se začal pomalu distancovat a čím dál tím častěji trávil opět čas v rodinném sídle. Stejně tak začal podezřele často odjíždět do sousedního města. Kailee sice už tehdy ve svých 11 letech dokázala vycítit, že je něco špatně, ale pokaždé, co se svého milovaného otce pokusila zeptat, jestli je všechno v pořádku a proč s nimi už netráví tolik času, tak ji věnoval pouze kouzelný úsměv spolu se slovy, že se nic neděje a že má jen spoustu práce.
O pár měsíců později však její matce konečně přiznal barvu. Během oné večeře se totiž přihodilo něco zcela neočekávaného. Střetl se se svou družkou. Ze začátku si tím nebyl úplně jistý, ale v té době se jejich pouto konečně projevilo v plném rozsahu a on nebyl schopný to nadále ignorovat.
Anně se sice omlouval a v jeho hlase šla jasně slyšet lítost, ale to nijak nedokázalo zmírnit její bolest, když ji informoval o tom, že už s ní nadále nemůže zůstat. Největší starosti mu však dělalo to, že spolu s ní musí opustit i svou nejdražší dceru. Nedokázal si totiž ani představit, že by ji jeho nově nalezená družka přijala za svou a k tomu všemu se Anna plná záště dala jasně slyšet, že na Kailee může rovnou zapomenout. Nechala se jím vyplatit, aby se mohla odstěhovat daleko od celé rodiny Bellatorů a nějaký čas ještě žila na území Illivenasu, který se pro ni však bez Pyrrhusovi péče stal obtížným místem k životu. Pro Kailee bylo tohle velmi matoucí období a odloučení od svého vílího otce, který ji celý život zahrnoval něhou a láskou snášela jen velmi těžko. Stejně tak se musela potýkat s pocitem viny, který v ní začal hlodat poté, co se k ní její matka začala znenadání chovat vyloženě chladně. Kailee se totiž pro ni stala překážkou. Anna se chtěla vrátit do Fiplinu, začít znovu, ale nesnesla pomyšlení na to, že by se musela každý den dívat na svou dceru, která ji tolik připomínala jejího dřívějšího partnera. Navíc už nebyla ani omylem tak mladá a krásná, jako když přišla do říše víl. Nyní z ní byla žena ve středním věku, která přišla takřka o vše. I kdyby se jí podařilo najít si mezi lidmi manžela, dokázal by přijmout cizí dítě, které k tomu bylo potomkem víly?
Tohle ji dohnalo až k tomu, že se znovu vypravila za Pyrrhusem, aby se mohla vydat zpátky do lidského království bez Kailee. Kvůli jeho příbuzným však nebyla schopna se k němu osobně dostat. Členové jeho rodiny ji ale slíbili, že se o její malý problém postarají a že zajistí, aby se její dcera dostala k Pyrrhusovi, který se následně postará o její dobro, s čímž Anna po krátkém zvážení souhlasila a Kailee jim předala.
A od tohoto okamžiku začíná etapa Kaileenina života, která by se dala nazvat pobytem v pekle. Jejímu povedenému příbuzenstvu totiž nešlo o nic jiného než o to, aby jednou provždy zametli celou záležitost s Kailee a její matkou pod koberec, aby nadále nešpinila jejich jméno. Proto využili svých styků a co nejrychleji než se o celé záležitosti nějakým způsobem dozví její otec, ji poslali do Evasiru, kde se její osud dostal do rukou vedoucí podniku s názvem Ambrozie.
Šlo o jeden z nevěstinců na okraji hlavního města, který nabízel rozptýlení osamělým vojákům, kterých zde bylo požehnaně. Ze začátku Kailee vykonávala jen úkoly spojené s úklidem a obskakováním zákazníky oblíbených děvčat. I tak byla ovšem její dětské nevinnosti zasazena dosti hluboká rána. Nikdo zde totiž ohled na její nízký věk rozhodně nebral a nezakrýval jí oči ani uši, aby se předčasně neseznámila s některými z lidských tužeb. S ubývajícím časem jí navíc bylo stále více jasné, že i od ní se jednou bude očekávat, že odhodí smeták i hadru a místo toho začne nabízet k službám své tělo. 

Na tuto dobu jen velmi nerada vzpomíná stejně tak jako na všechno to, co musela vykonávat, aby se neocitla na drsných Astarských ulicích. Nejspíš by u Ambrozie pracovala až do této doby, kdyby ji nezradily nervy a ona se nesesypala před jedním z vojáků jako domeček z karet. Měla jediné štěstí, že to nebyl jeden z těch, kteří by jen otráveně protočili očima a žádali jinou dívku, která by jim zpříjemnila den. Místo toho se rozhodl pasovat do role hrdiny a odvedl ji s sebou. Nedalo by se však mluvit o tom, že by tohle jeho gesto Kailee ocenila. 

Mimo zdi nevěstince se cítila nejistá a stejně tak příliš nedůvěřovala svému zachránci, což bylo jedině pochopitelné. Stačilo, aby tehdy ovládla své emoce a jejich vztah mohl nabrat rázem úplně jiných odstínů. Strávil by s ní noc, ráno by se zase sbalil a druhého dne by si na ni už ani nevzpomněl. Místo toho ji teď vláčel na úplně neznámé místo, kde podle něj byl někdo, kdo bude vědět, co s ní dělat. Cesta do Smaragdového hvozdu, který se nacházel těsně u hranic se Sendanem sice netrvala, tak dlouho, ale i přesto když konečně dorazili do malého hostince, který nabízel pokoje k přespání Kailee vypadala pouze jako pobledlý stín. S vojákem po svém boku se neodvažovala během večera zamhouřit očit byť jen na sekundu a dokonce pozřít aspoň kousek chleba se pro ni stalo nemožným.
Doteď si dobře vzpomíná na výraz Alasseonovy tváře, když mu jeho přítel objasňoval, co se vlastně stalo a proč ji sebou přivedl, načež na něj Al vybalil salvu nadávek, následovanou dlouhým kázáním a celý výstup ukončil slovy: “Co sis sakra myslel?” Okamžitě jí bylo jasné, že mozkem této dvojice bude nepochybně mág ve středních letech, ne druhý z mužů.
Její první dojmy z Alasseona byly všelijaké, ale rozhodně ji ani nenapadlo, že ji bude věnovat tolik pozornosti a starostlivosti. Nakonec to však bylo jeho šikovné hraní si se slovy a menší manipulace, kterou na ni použil, co zapříčinilo, že mu po pár týdnech nedůvěřivě kývla na nabídku, že by se s ním mohla vrátit do Dukatu, kde stál jeho dům. Jinou možnost, jak ji sám nenuceně naznačil, ani neměla.
Nyní po dvou letech však svého rozhodnutí ani v nejmenším nelituje. Al byl tou nejlepší věcí, co ji mohla v té době potkat a poskytl jí čas k tomu, aby se mohla ze všeho zotavit. K užitku byl dozajista i ten fakt, že se vcelku vyznal v lidské mysli, a proto tušil, co musí udělat a jak věci ještě více nezhoršit.
O to hůře snáší fakt, že se po Alasseonovi doslova slehla zem. Před třemi měsíci se vydal na plánovanou cestu za hranice Sendanu. Přitom svěřil Kailee péči o prostory domu a jeho pozemku. Slíbil, že se co nejdříve vrátí, ale to kam přesně míří a co tam hodlá dělat před ní držel striktně v tajnosti. První měsíc jí s pravidelností psal dopisy o tom, že je v pořádku. Sice se jednalo jen o pár prostých vět, ve kterých se vyhýbal tomu, aby jí dal jakoukoliv stopu k tomu, co provádí a kde se nachází, ale i tak zaháněly všechny její obavy a nepříjemné pocity. Během druhého měsíce však přišel pouze jeden jediný dopis a od té doby jakoby se vypařil z povrchu zemského. Co se stalo? O tom Kailee nemá ani potuchy. Za to ale ví, že už nesnese další čekání v nejistotě, jestli je její přítel vůbec naživu. Jedinou její nadějí je mladý stratég, se kterým se Al setkal ještě předtím než odcestoval. Aby se s ním ale mohla setkat, tak musí po dvou letech opět navštívit Evasir. Jak se samotná dostane do této země, do které by s největší radostí už nikdy nevkročila zatím netuší. Kdo ví, jak to celé nakonec dopadne?