top of page

HISTORIE

Všechno má svou minulost a ani Otherkion na tom není jinak. Od stvoření světa Kotlíkem uběhlo už několik tisícíletí, za která se toho mnoho událo. Tohle je historie, která je vepsána do knih a vtloukána do hlav vílám, lidem a snad i čarodějkám. Všichni by měli znát svou historii, aby se z ní mohli poučit a postupovat vpřed.

1. Věk - Osidlování

(0 - 6316)

933b5ea27e334770447d8e0c78c4b6dc.jpg

Není nic zvláštního, že prvotními obyvateli tohoto kontinentu byli víly. Přesněji nižší víly. Vznešené víly se sem postupně dostávali až od roku 500. Do té doby si snad všechny nižší víly našli jedno místo, kde převážně žili, ačkoliv stejně jako dnes byly roztroušeny po celém kontinentu. Postupně ale začaly na kontinent připlouvat lodě s  vznešenými vílami na palubě. Ať už se jednalo o objevitele, uprchlíky nebo dobyvatele, spoustu z nich tu nakonec zůstalo. Ze začátku byl obydlen hlavně jih Otherkionu, kde byly po pobřeží roztroušeny nejrůznější kolonie podle toho, odkud vznešené víly pocházely. To ovšem provázelo také spoustu rozbrojů a  hádek o území, takže se postupně oblasti začaly rozšiřovat více na sever. To ale provázelo i jisté boje o moc v jednotlivých koloniích. Nakonec jich vzniklo osm. Arachloo (dnešní území Dyribthanu i s průsmykem), Logon (území Mairornu bez vrchoviny a celý Tichý les, ostrov Hea), Shorion (Území Fiplinu bez hor), Lixnu (Illyrijské hory a území Illivenasu ohraničené řekami), Zelisk (Jezero Bopinet, Vali i Velké první, území Illivenasu jihovýchodně od oázy, území Sendanu), Suffir (území Evasiru, Pocemarská vrchovina, Smaragdový,  a Rudý les, Listnatý hájek), Apire (území Keratu, území Illivenasu jihozápadně od oázy, území Bakirahu až k pohoří Kradion), Chadre (území Gretlipu a pohoří Kradion).

První lidé se na Otherkion dostali až kolem roku 3869, kdy připluli první lodě objevitelů. Ze začátku se jednalo jen o sporadické obchodní styky se zdejšími vílami, ale postupem času se začali u přístavišť objevovat osady lidí, kteří tu zůstávali trvale. Postupem času se z přístavišť přesouvali i do vnitrozemí a tak nějak žili s vílami v míru.

Ovšem vždycky se nakonec najde někdo, kdo chce ostatní využít. V tomhle případě se jednalo o Keenor Inayarus, manželku tehdejšího vůdce Suffiru Gorase. Nápad využít lidi pro náročnější práce vznikl právě v její hlavě. V Suffiru byly doly a levná pracovní síla se vždycky hodila. Toto zneužívání lidí se postupně prosáklo i do ostatních královstvích a zhoršovalo se až do okamžiku, kdy v některých koloniích nebyli lidé nic víc než jen otroci.

Každá bytost má ale svůj bod zlomu a u lidí to nastalo roku 4706, kdy začaly vzpoury a s tím související masakry lidí. Některé vzpoury byli významnější a hlasitější než jiné, ovšem poslední kapkou pro ostatní kolonie byla Krvavá vzpoura roku 4818, kde kromě lidských otroků byli povražděni i jejích zastánci mezi vílami. To byla pro ostatní kolonie poslední kapka. Znovu se otevřeli spory mezi koloniemi, které vedli až k úmluvě o ukončení otroctví (5372). V té bylo také ujednáno, že bude vytvořeno čistě lidské království a věnuje se mu území na severovýchodě Shorionu (Středozemní nížiny), tak vzniklo království Fiplin.

Ovšem ani podepsání úmluvy některé kolonie nezastavilo, převážně Suffir, Arachloo a Apire, a stále využívali lidi téměř jako otroky. Téměř žádný plat za těžkou práci, často i proti jejich vůli. Nejčastěji využívali dohod, kdy zaplatili něčí dluhy, udělali mu laskavost, což si následně vybírali službou. Nějaký čas to ostatní kolonie přehlíželi, ale ve chvíli, kdy začali vzpoury lidí nanovo a navíc si přisadil i lidský král, který vílám připomínal, že se zavázali je před podobným jednáním chránit, vstoupil Otherkion do druhého věku Velké války.

85b6d6e189012df86f9a6faedd275861.jpg

Významné roky

  • 500 - příchod vznešených víl na Otherkion

  • 3869 - Příchod lidí na Otherkion

  • 4467 - Zotročení lidí (Keenor Inayarus, Suffir)

  • 4706 - Pocemarská vzpoura (první z řady dalších, odmítání vzpoury, napadení dozorců, 2 měsíce, Suffir)

  • 4731 - Diamantová vzpoura (Zabarikádování v hornickém táboře, 9 měsíců, Apire)

  • 4763 - Rudá vzpoura (Otroci se schovali do Rudého lesa, kde strávili až 8 měsíců, Chadre)

  • 4818 - Krvavá vzpoura (12 dní, zmasakrování všech, kdo se vzbouřili - i vílích spojenců, Arachloo)

  • 5372 - Podepsání Úmluvy o ukončení otroctví všemi koloniemi, vznik Fiplinu

  • 6298 - Druhá diamantová vzpoura (Apire)

  • 6311 - Důlní vzpoura (Suffir)

  • 6316 - Začátek Velké války

2. Věk - Velká válka

(6316 - 8722)

2ac14bf0f1ede3951b076c5a3f4aa6b0.jpg

Jedná se o období, ve kterém se střídaly boje s křehkými chvílemi míru. Příčinou Velké války tedy nebyla vílí touha po moci, ale nutnost splnit sliby, které víly daly lidem. Prvotním krokem, které historici považují za počátek bojů, je ultimátum, které dal král Dain (Lixnu) a královna Micaiah (Shoron) zbývajícím vílím královstvím, které stále v určité míře využívali lidi jako otroky. V návaznosti na to se vílí království rozdělila na dvě strany. Ti, kteří se rozhodli naplnit své sliby – Shoron, Lixnu, Logon, Zelisk a Chadre, a ti, kteří tyto sliby porušili – Apire, Arachloo a Suffir. Tak tedy vznikla Aliance Tří. V té době se také do dění zapojily Illyrijci, kteří původně pochází ze zemí, ke kterým dříve patřila Arachloo a Apire. Tyto dvě země je tak využily ve svých řadách. Kromě Illyrijců ale také vysílali do boje lidi, které měli jako otroky. 

První významnou bitvou Velké války je bitva o Palis v roce 134. Do té doby se víly na straně lidí, snažily najít mírové řešení. Palis tehdy nepadl, což bylo nejspíše zásluhou toho, že illyrijští bojovníci se soustředily na dobytí Kradiova pohoří, které od Chadre nakonec získali. V roce 932 pak byla další zlomová bitva, která se odehrávala více méně na moři. Bitva v zálivu. Tehdy získala Arachloo do své moci ostrov Hea. 

Následovalo pár desítek let klidu a křehkého míru. Ovšem všechny země čerpaly síly a připravovaly se na další bitvy. Toto období skončilo v roce 998, kdy přišla vzpoura oběšenců. Tak to alespoň nazvali členové Aliance Tří. Jednalo se o další vzpouru lidí, kteří byli zotročeni v Arachloo. Tamní víly totiž pro výstrahu lidi, kteří se jakkoli provinili, věšely na stromy ve hvozdu. Tím vstoupila Válka do své druhé fáze. Tu historici též nazývají útlak Chadre, jelikož právě v této době Apire a Suffir oddělily Chadre od zbytku poloostrova a získali tak nad ním nadvládu, když tamní královna Keenor vyhlásila neutralitu, aby ušetřila své lidi vyvraždění. Chadre byl tak nucen poskytovat Alianci Tří zásoby, pomoc a samozřejmě i vojáky. To se stalo roku 1547. V této fázi sice proběhly i další bitva, ovšem neměly velký dopad na další vývoj Války. Bitvy druhé fáze skončily dalším napjatým mírovým obdobím, které začalo roku 2163.

Druhé přechodné období míru skončilo až po téměř dvou staletích roku 2331, kdy propuklo povstání Illyrijců, kteří už měli dost nadvlády vílích králů, kteří se k nim nechovali o nic moc lépe než k lidem. Ohnisko bylo v Diamantových horách, ovšem postupně se přidávali i ostatní skupiny roztroušené po celém Otherkionu. Jejich terčem se stali vznešené víly v Arachloo a Apire, ovšem tohle řádění netrvalo nijak dlouho, a nakonec se Illyrijci stáhli do průsmyku. Tehdy začalo vyjednávání s touto skupinou ze strany Fiplinu, který následně přizval i své spojence. Roku 2353 tak byla mezi Illyrijci, Fiplinem, Shoronem, Lixnu, Logonem a Zeliskem uzavřena Dohoda o vzájemné pomoci, kde se Illyrijci zavázali postavit se na stranu těchto říší ve Velké válce a na oplátku měli po jejím konci získat vlastní autonomní území. 

Bez Illyrijců a s prořídlými řadami vznešených víl se tak misky vah začaly naklánět v neprospěch Aliance Tří. Tuto situaci ale obrátil Suffir, který do Války přivedl sílu, se kterou bylo nutné počítat. Draky. Právě v této válce započal začátek jejich konce. Dračí bitva, která se odehrála roku 2400, by nejspíš rozhodla o konci války, a to ve prospěch Aliance. Od té doby se draci stali lovnou zvěří hlavně ze stran zbylých vílích království. Od této bitvy se začala vést válka spíše partyzánským způsobem, tudíž Dračí bitva se podle historie pokládá za poslední bitvu Velké války. Druhý věk ovšem skončil několik let poté, co se způsob boje změnil. 

11e433191a0a6e7da2c2191054d36725.jpg

Významné roky

  • 46 - Vznik Aliance Tří (Apire, Arachloo, Suffir)

  • 134 - Bitva o Palis (Apire x Zelisk)

  • 932 - Bitva v zálivu (Arachloo x Shoron)

  • 945 - Začátek prvního mírového období

  • 998 - Vzpoura oběšenců (Arachloo)

  • 1547 - obsazení Chadre (Apire, Suffir)

  • 2163 - Začátek druhého mírového období

  • 2331 - Vzpoura Illyrijců (počátek v Apire)

  • 2351 - Dohoda o vzájemné pomoci (Illyrijci, Fiplin, Shoron, Lixnu, Logon, Zelisk)

  • 2400 - Dračí bitva

3. Věk - Příchod čarodějnic

(8722 - 10035)

03672162f731e26ecb9778162dcc0ccc.jpg

Do třetího věku se historie přehoupla ve chvíli, kdy se do Otherkionu dostali čarodějnice. Rok byl určen až zpětně dle zápisků, které historici získali od Crochanek, které se sem dostali dříve. Dle zápisků se první čarodějky objevily vhorách na severu. Samotné Crochanky se tam moc dlouho nezdržel a přesouvaly se dále na jih, aby unikly svým zabijáckým sestrám. Na druhou stranu Železozubé nějakou dobu zůstali na severu, kde pomalu ničili vílí osazenstvo. Zpráva o příchodu dalších bytostí se ke zbytku Otherkionu dostala až o dva roky později, tedy roku 2 v 3. věku.

Víly z Arachloo se přesouvali na jih, jak ustupovali neznámým protivníkům a volali o pomoc, ovšem nejen směrem ke svým spojencům během Velké války, ale i k ostatním vílám, a dokonce i lidem. Suffir se tedy vydal na pomoc s draky, zatímco Apire poslal lodě, jelikož pozemní vojsko by se muselo probojovat dalšími zeměmi. Zbylá království tuto situaci ale využila, aby donutila Arachloo ustoupit od jejich zvyků a oslabila tak Alianci. Nejspíš kvůli tomu nakonec Arachloo roku 43 padlo. Některé víly se zachránily, ale království jako takové zaniklo. 

Čarodějnice byly pro víly silnými, a hlavně neznámými soupeři. První informace dostali až v momentě, kdy se Namys, dcera tehdejší královny Crochanek, společně s asi 40 dalšími dostala do Fiplinu a začala žádat o pomoc. Z důvodu větší hrozby, která dokázala být smrtící, víly odložily své neshody a postavily se společnému nepříteli. Lidé a Crochanky byli přesunuti do středozemí, zatímco vílí armády se přesouvali směrem k průsmyku. 

První velký střet proběhl přímo v průsmyku roku 46, padlí sice byli na obou stranách, ovšem vílám byla zasazena větší rána. Ačkoliv oficiální neshody byly odsunuty, tak stále docházelo mezi vílami k rozepřím, což podtrhovalo celkovou morálku. Nehledě na to, že v průsmyku se nedali využít draci. Vzhledem k tomu, že v současnou chvíli nebylo možné, aby byly Železozubé zatlačeny zpět, bylo nutné ustoupit, aby se dalo bojovat na otevřenějším prostranství.

Bitvy se tak pomalu ale jistě přesouvali na území Fiplinu, který byl naštěstí v té době už neobydlený. Roku 317 proběhla bitva u Hedenu, kdy bylo hlavní město lidí srovnáno se zemí. Další významná bitva proběhla už blíže ke středozemí, Poslední bitva draků v roce 923. Tehdy padl poslední drak, který ještě byl součástí armády Suffiru. Sice se s draky dalo lépe manévrovat na otevřeném prostranství, ale i Železozubé se ukázaly jako rychlejší a hbitější ve chvíli, kdy měly prostor. Už v té době začaly víly hledat cesty, jak Železozubé zatlačit zpět do průsmyku, jelikož se ukázalo, že jejich výhoda není na otevřeném prostranství. Silou to očividně bylo nemožné, tudíž bylo potřeba se obrátit na magii a bohy. Ovšem zatímco některé víly spřádaly plány a hledaly cesty, Železozubé se snažily dostat dál do vnitrozemí. A dařilo se jim to. Jejich pomalý postup zastavila až roku 1231 královna Lixnu, Illivenas. Říční bitva se táhla, ačkoliv nakonec byly Železozubé zahnány a tím bylo i obhájeno území. Nic ale není zadarmo. Tehdy královna padla a země kolem řeky zemřela s ní. Některé prameny dokonce říkají, že se kolem řeky prohnala sama bohyně Karatiré, která zemi vysušila jako daň za její pomoc při bitvě. 

Od této bitvy se vílám dařilo Železozubé zatlačovat zpět na bývalé území Arachloo. Využívali především magii, kterou Železozubé nevládly a z toho důvodu byly do boje povoláni i lidští mágové, kteří také sehráli roli v posledních bitvách. Zejména v konečném řešení, jak znemožnit Železozubým průchod průsmykem. Trvalo ještě několik desítek let, než bylo kouzlo, které by něco takového dokázalo, dáno dohromady. Nehledě na to, že nejdříve bylo nutné, aby většina Železozubých byla v průsmyku nebo až za ním. 

Zapečetění tedy nakonec proběhlo až roku 1313, kdy bylo kouzlo provedeno šesti vílími krály a královnami, Taegenem za Shoron, Siraye za Logon, Rosanhi za Apire, Onasem za Suffer, Ayenem za Zelisk a Adamarem za Chadre. K těm se přidala ještě crochanská královna Cremia a mocný lidský mág Erius. Těchto osm bytostí spojilo svou moc, prostřednictvím které vystavěli v průsmyku bariéru, jejíž stabilitu svázali se svou krví. I tak ale bariéra propustí některé Železozubé, takže musí být hlídána. 

ceea0361afb8a21c9daf9c19c6bf938a.jpg

Významné roky

  • 2 - Zpráva o příchodu čarodějnic

  • 43 - Pád Arachloo

  • 44 - Opuštění Fiplinu

  • 46 - Bitva v průsmyku

  • 317 - Bitva u Hedenu

  • 923 - Poslední bitva draků

  • 1231 - Říční bitva, smrt královny Illivenas

  • 1313 - Zapečetění

4. Věk - Mírové dohody

(10035 - 10447)

2d4eb512b6f117238e227ae3a0b693f5.jpg

Po skončení Války a vystavění bariéry, byl čas urovnat vše v rámci zbytku Otherkionu. Ani to se neobešlo bez krveprolití a bitev, ačkoliv se zpravidla jednalo o atentáty a nájemné vraždy. Apire i Suffir byli již oslabení, a tak jim nezbylo nic jiného než zasednout se zbytkem víl, lidí a čarodějek k mírovým jednáním. Ty první probíhaly v Oáze Čtyř a jejich výsledkem byla Diamantová dohoda, která byla sestavena hlavně z válečných reparací pro Apire. Musela se vzdát většiny svého území a stáhnout se do Diamantových hor. Tak tedy vznikl Kerat, který získal jméno po rodu, ze kterého pocházela tehdejší královna Rosanhi. Další dohody se konaly v Rudém lese, po kterém také získali svůj název. Během nich ale došlo hned k několika událostem. Roku 19 byl lidský král Hallivard otráven, takže na jeho místo usedl jeho syn Oliver. V roce 22 se uskutečnila Odvetná jízda, kterou zorganizoval Adamar a využil tak nepřipravenosti Suffiru. Proto bylo v rámci Rudých dohod pozměněno i území Chadre. Rudé dohody byly podepsány a stvrzeny až roku 73, jelikož v průběhu jednání se vyměnili králové a královny v Keratu, Zelisku a Logonu. Ani jeden z nich nezemřel na následky vysokého věku, ale šlo o atentáty. I historici se dodnes přou, kdo tehdy nechal zabít koho. 

V návaznosti na Rudé dohody tak Fiplin získal území Shoronu, který se přesunul na bývalé území Lixnu a také se na počet mrtvé královny přejmenoval na Illivenas. Kromě toho Fiplin získal i hory, které dle slibu daroval Illyrijcům za jejich služby. Logon získal většinu hor od Sufferu. Chadre se přesunulo více na severozápad, kde obsadilo uvolněné území od Apire a Suffiru. Zelisk tak získal největší část území, měl v moci tři jezera, a navíc získal do správy i území na jihu, které bylo odebráno Apire. Corchanské čarodějky se usídlili na jihovýchodním výběžku poloostrova, který dříve patřil Chadre. Toto uspořádání vydrželo pár století, během kterých byl relativní klid, ačkoliv si stále jednotlivá vílí království usilovala o území nebo o nadvládu nad jiným. Převážně z důvodu, že bylo třeba udržet bariéru. 

Období klidu skončilo roku 287, kdy došlo k Nepokojům u jezer. Královna Haera, která si uzurpovala vládu po smrti svého manžela, nebyla natolik schopná, aby udržela tak velké území pod kontrolou. V té době také začaly propukovat vlny odporu proti magii ve fiplinském království, kde se někteří lidé vyhraňovali proti magickým bytostem, které jim během historie způsobily nemálo útrap. Začalo to jen ničením magických předmětů, ale postupně celá situace vyeskalovala až v cílené lovení víl, ať už nižších nebo vyšších, a stejně tak i mágů, kteří byli dle slov této skupiny jen obyčejnými kříženci. Během těchto nepokojů se ovšem znovu probudila bojovnost víl, které si podobné chování nechtěli nechat líbit, tudíž lidem s velkou radostí opláceli stejnou mincí, čímž jen podněcovali nenávist a přidávali se další lidé. Z toho důvodu došlo roku 315 k Dohodě o rozdělení, kterou kromě vílích království a lidské královny Amary podepsal i zástupce lovců, Ineas, královnin mladší bratr. Tím se lidské království rozdělilo, a navíc se tím částečně i vyřešila problematika nepokojů u jezer, jelikož se říše uspořádali tak, jak je známe dnes. Většina také přijala nová jména. Kerat a Illivenas zůstali. Logon se přesunul na území tří jezer a získal jméno po své tehdejší královně, Cyra. Zelisk se přesunul do jihozápadního cípu ostrova a získal jméno po rodu své tehdejší královny, Bakirah. Chadre záskalo jméno po mrtvém druhovi tehdejší královny, Sendan. Suffir ačkoliv území nezměnil, získal stejně jako ostatní říše nové jméno a to po rodu svého krále, Evasir. Kromě toho se ale ustavilo nové lidské království, Mairorn, podle syna, kterého Ineas ztratil právě kvůli vílám. Nebo je za to přinejmenším vinil. Toto království tak získalo bývalé území Logonu.

Stále ale zůstávalo otázkou, jak uklidnit rozepře mezi jednotlivými říšemi. Kvůli tomu se sešli samotní králové a královny říší, aby přišli s jednotným řešením, kterému se všichni podvolí. I toto rokování trvalo dlouhou dobu, téměř padesát let, protože ani tehdy se neobešly jednotlivá království bez obměny vládců. Vždy, když bylo řešení téměř na dosah, zbavil se někdo dotyčného vládce a na jeho místo byl dosazen někdo jiný, kdo měl jiné názory. I tak byla ale roku 412 uzavřena Dohoda šesti, která ustanovuje, že potomci všech vládců jednotlivých říší se utkají o korunu krále nebo královny v roce, kdy bude nejstaršímu potomkovi 250 let. Jednotliví vládci tak jsou od té doby nazýváni jen vladaři či vladařkami a víly mají už pouze jednoho krále nebo královnu, který dohlíží na klid ve vílích říších. Poslušnost je zajištěna krvavými sliby.

45ea7e1399734151608566e47104d125.jpg

Významné roky

  • 16 - Diamantová dohoda (válečné reparace pro Apire)

  • 22 - Odvetná jízda (útok Chadre na Suffir)

  • 73 - Rudé dohody (reparace pro Suffir a Chadre)

  • 74 - Odměna Illyrijců

  • 287 - Nepokoje u jezer

  • 293 - Vzpoura proti magii (1. vlna; Fiplin)

  • 301 - Vzpoura proti magii (2. vlna; Fiplin), Odveta víl

  • 313 - Vzpoura proti magii (3. vlna; Fiplin)

  • 315 - Dohoda o rozdělení; Vznik Mairornu

  • 412 - Dohoda šesti | Palisská dohoda

5. Věk - Současnost

(10447 - )

3293ae3c0f243c17e2aae8152454c410.jpg

Historici současnému období ještě nedaly žádný celkový název, zlomovým bodem je ale zcela jistě právě podepsání Palisské dohody, která ustanovila souboje. Od jejího podepsání zatím proběhlo pět. První se konal mezi samotnými signatáři dohody. Výjimečně se nehledělo na věkovou hranici s ohledem na potomky, protože bylo potřeba ustanovit někoho, kdo bude na vílí říše dohlížet, než nejstarší potomek dosáhne požadovaného věku. Tehdejším vítězem se stal Adamar, vládce Sendanu. Ovšem ve své funkci moc dlouho nezůstal, jelikož byl zavražděn. Tentokrát byl viník chycen a dovedl vyšetřovatele až k organizátorovi atentátu. Haera byla uvězněna v Keratu v tamním vězení. Na její místo byl dosazen mladší bratr jejího manžela, Ailen. Kupodivu právě on zvítězil v dalším boji o trůn. Na rozdíl od své předchůdkyně byl stejně jako bratr vychováván v tom, že se může dostat do vládnoucí pozice, tudíž mu nedělalo problém se do podobné pozice dostat. Tehdy se souboje nezúčastnili zástupci Keratu, Sendanu a Illivenasu. Během vlády Ailena se hodně rozběhly diplomatické vztahy a nejrůznější návštěvy s okolními královstvími. Stejně tak hodně dbal na to, aby si navzájem vyměňovali zkušenosti a mohli se od sebe učit. V lidských královstvích stále vřeli nějaké rozpory, které vyvrcholili příchodem Enease, mága, který vybíjel víly.

V pořadí třetí souboj se konal v roce 773, ve kterém své zástupce neměla Cyra se Sendanem. Vítězem se tehdy stala Namys z Illivenasu. Pro ni už byla vláda větší oříšek, jelikož byla první ženou, která se do této pozice dostala. Ne, že by byly víly čistě patriarchální, ale nikdo moc nevěřil, že mladá víla všechen ten tlak zvládne, zvlášť když bývala často nemocná. Možná i z toho důvodu nepatří její vláda k těm nejlepším. Jelikož bariéra je vázána i na moc krále nebo královny vílích říší, tak v té době dávaly Železozubé dost zabrat vojákům v průsmyku. Ovšem Namys tento nedostatek vyvažovala podporováním umění, které hodně podporovala. Její vládě se také říká věk umělců. V rámci její vlády byl také zorganizován hon na Ničitele, který byl následně uvrhnut do keratské věznice pod dohled víl.

Čtvrtý souboj přišel v roce 1362, kdy chyběli dědicové z Evasiru a Bakirahu. Králem se tehdy stal Zeno z Keratu. V napojení na věk umělců to byl docela propad. Víly z Keratu nikdy nebyly proslulé svou láskou k umění, jako spíše k boji nebo lstím. Zenovi se ale musí nechat, že hodně vylepšil armádu, kterou posílil i o keratské jednotky a dával hodně důraz na tento aspekt. Považuje se za silného krále, během jehož vlády nehrozilo, že by bariéra povolila. Ovšem za jeho dob to hodně vřelo v rámci lidských království, kdy lidé v Mairornu vybíjeli vše, co mělo něco společného s magií, zatímco Fiplin se stále snažil svého souseda trochu uklidňovat. Ovšem nijak moc se jim to nedařilo, takže právě v následku těchto let v Mairornu nezbyla ani kapka magie a začali se pořádat hodny na mágy.

Poslední souboj, který se do dnešních dní odehrál, byl pátý v pořadí. Tehdy se účastnili dědicové všech říší a zvítězil Tamarian z Cyry. Období jeho vlády se rozhodně dá považovat za klidné. Mezi královstvími nepanovaly velké rozbroje, Mairorn si hleděl svých hranic a magická bariéra byla dostatečně silná, aby se nikdo nemusel obávat, že padne. Dalo by se to považovat za takový věk jistoty. Ovšem tím otřásl okamžik, kdy byl král zavražděn vlastními vojáky. Důvody stále nejsou známé. V tu chvíli započali diskuze, jak se tedy bude postupovat. Většina dědiců byla ještě mladých, takže většina vladařů hledala jiné východisko, než by byl souboj, aby své děti nevystavovali takové situaci nepřipravené. Nakonec přišla s řešením manželka Tamariana, Denegis. Jako nová vladařka Cyry mohla zastat i funkci královny. Ačkoliv s tím ne všichni byli spokojení, tak se nakonec dohodli právě na tomto způsobu, ač nebyl ideální. V současné době se tedy už jen čeká, až nejstarší dědic dosáhne 250 let, aby mohl započít další souboj o trůn. 

4bc5b30c6e0a824e2493f7bfd358d08f.jpg

Významné roky

  • 1 - První souboj o trůn (Adamar - Sendan)

  • 132 - Druhý souboj o trůn (Ailen - Bakirah)

  • 132-772 - Věk učenců

  • 773 - Třetí souboj o trůn (Namys - Illivenas)

  • 773-1361 - Věk umělců

  • 1362 - Čtvrtý souboj o trůn (Zeno - Kerat)

  • 1362-2020 - Věk vojáků

  • 2021 - Pátý souboj o trůn (Tamarian - Cyra)

  • 2717 - Atentát na Tamariana; Korunování Denegis královnou víl

  • 2717 - Současný rok

Vladaři jednotlivých říší na konci 4. věku a v průběhu 5. věku

Illivenas

Taegan Baldimmor - Ryo Baldimmor - Namys Baldimmor - Shael Baldimmor - Toross Baldimmor

Cyra

Siraye Quina - Cyra ci Palis - Tanyl ci Palis - Aeson ci Palis - Grodila ci Palis - Tamarian ci Palis - Denegis ci Palis

Kerat

Rosanhi Kerat - Renna Kerat - Alas Silvius - Dain Silvius - Zeno Silvius - Dagen Silvius

Evasir

Onas dei Evasir  - Eroan dei Evasir- Myrrh dei Evasir - Eroan dei Evasir - Virion dei Evasir

Bakirah

Ayan Zalin - Haera Bakirah - Ailen Zalin - Llorva Zalin - Erlan Zalin

Sendan​

Allisa Santanko - Adamar Santanko - Ryfon Santanko - Syndra Santanko - Tienos Santanko

bottom of page