Období klidu skončilo roku 287, kdy došlo k Nepokojům u jezer. Královna Haera, která si uzurpovala vládu po smrti svého manžela, nebyla natolik schopná, aby udržela tak velké území pod kontrolou. V té době také začaly propukovat vlny odporu proti magii ve fiplinském království, kde se někteří lidé vyhraňovali proti magickým bytostem, které jim během historie způsobily nemálo útrap. Začalo to jen ničením magických předmětů, ale postupně celá situace vyeskalovala až v cílené lovení víl, ať už nižších nebo vyšších, a stejně tak i mágů, kteří byli dle slov této skupiny jen obyčejnými kříženci. Během těchto nepokojů se ovšem znovu probudila bojovnost víl, které si podobné chování nechtěli nechat líbit, tudíž lidem s velkou radostí opláceli stejnou mincí, čímž jen podněcovali nenávist a přidávali se další lidé. Z toho důvodu došlo roku 315 k Dohodě o rozdělení, kterou kromě vílích království a lidské královny Amary podepsal i zástupce lovců, Ineas, královnin mladší bratr. Tím se lidské království rozdělilo, a navíc se tím částečně i vyřešila problematika nepokojů u jezer, jelikož se říše uspořádali tak, jak je známe dnes. Většina také přijala nová jména. Kerat a Illivenas zůstali. Logon se přesunul na území tří jezer a získal jméno po své tehdejší královně, Cyra. Zelisk se přesunul do jihozápadního cípu ostrova a získal jméno po rodu své tehdejší královny, Bakirah. Chadre záskalo jméno po mrtvém druhovi tehdejší královny, Sendan. Suffir ačkoliv území nezměnil, získal stejně jako ostatní říše nové jméno a to po rodu svého krále, Evasir. Kromě toho se ale ustavilo nové lidské království, Mairorn, podle syna, kterého Ineas ztratil právě kvůli vílám. Nebo je za to přinejmenším vinil. Toto království tak získalo bývalé území Logonu.

Stále ale zůstávalo otázkou, jak uklidnit rozepře mezi jednotlivými říšemi. Kvůli tomu se sešli samotní králové a královny říší, aby přišli s jednotným řešením, kterému se všichni podvolí. I toto rokování trvalo dlouhou dobu, téměř padesát let, protože ani tehdy se neobešly jednotlivá království bez obměny vládců. Vždy, když bylo řešení téměř na dosah, zbavil se někdo dotyčného vládce a na jeho místo byl dosazen někdo jiný, kdo měl jiné názory. I tak byla ale roku 412 uzavřena Dohoda šesti, která ustanovuje, že potomci všech vládců jednotlivých říší se utkají o korunu krále nebo královny v roce, kdy bude nejstaršímu potomkovi 250 let. Jednotliví vládci tak jsou od té doby nazýváni jen vladaři či vladařkami a víly mají už pouze jednoho krále nebo královnu, který dohlíží na klid ve vílích říších. Poslušnost je zajištěna krvavými sliby.