Deville
Černozobá
Železozubá
778 let
Vůdkyně kruhu
Hráč: Bloo
"The fastest way to a man's heart is by tearing a hole through his ribcage."
Vzhled
Na první pohled Deville nevypadá tak stará, jak by měla na poměry čarodějnic. Tudíž jí někdo, kdo jí nezná zařadí buď k Modrokrevným a po zaznění její příslušnosti ke klanu asi spíš k mladším čarodějkám. Deville svým vzhledem trochu klame, protože její stárnutí se zastavilo o něco dříve než u jiných příslušnic jejího klanu. Výškou spadá spíš k menším jedincům, takže vám svým necelými sto sedmdesáti centimetry asi jen těžko nažene hrůzu. Jemné rysy, světlá pokožka a ebenově černé vlasy, které jí spadají po lopatky. Přihoďte ještě oříškově hnědé laní oči a jemně růžové rty a máte dívku, která by mohla vzhledem soupeřit i se vznešenými vílami, ač má částečně i lidské geny. Ovšem tuhle krásu jí zaručují spíše ty druhé geny, které u ní převládají. Jak jinak by totiž měli vypadat démoni než jako krásné ženy, které tím spíše přitáhnou nic netušící lidi. Její rty jsou často vytvarované do krutého úsměvu a v očích jí skáčou jiskřičky škodolibosti. Navíc patří mezi ty, které vám rádi ukážou své železné drápy nebo zuby. Sem tam se s nimi blýskne i ve svém úsměvu. Jen aby svému výrazu dodala trochu více nebezpečnosti. Uvědomuje si, jak vypadá, ovšem ve společnosti ostatních čarodějnic to není nic výjimečného a pokud jde o nějaké využívání její krásy? K čemu? Aby omámila nějakého otroka nebo ho přiměla ke spolupráci. To dokáže i jinými a pro ni příjemnějšími způsoby. Ovšem ani tak nepatří k těm, koho byste si na první pohled všimli, když přijdete do místnosti, kde je více osob. Nesnaží se nějak přehnaně vyčnívat. Nemá to zapotřebí. Její oblečení je stejné jako u všech ostatních čarodějek. Tmavé barvy, které se hodí pro pohyb v noci, ovšem sem tam zahlédnete i něco jiného než klasickou černou.
Povaha
Deville možná vypadá jako porcelánová panenka, kterou by mohla prudší rána rozbít, ovšem to by nesměla být Železozubou. Možná působí roztomile a nevinně, ovšem nikdo by se tím neměl nechat zmást. Pod touhle vizáží se schovává krutá a nemilosrdná čarodějka, která se bude bavit vaší bolestí. Přece jen jako od čarodějky, byste tohle od ní měly očekávat, ačkoliv občas to neznalé lidi, které dovlečou do jejich města nově, překvapuje. Dev jim to zrovna nezlehčuje, když se ráda tváří nevinně jako by snad opravdu mohla taková být. Těžko, je to jen přetvářka, kterou se ona baví a lidé jsou nakonec ti, kdo tím trpí.
Jakožto většina Černozobých i u ní je patrná krutost a krvelačnost tomuto klanu vlastní. U ní to bylo ještě podporováno samotnou vůdkyní a ona vždycky měla nutkání se Evanore zavděčit, takže tyhle svoje kvality, jak by se to asi u čarodějnic dalo nazvat, prohlubovala a občas objevovala úplně nové směry. Její krutost se totiž neomezuje jen na fyzickou bolest, ale i na tu psychickou. Dát někomu naději, a pak jí pošlapat. Tvářit se nevinně nebo snad někomu pomáhat, aby ho nakonec bodla do zad. Dokonce párkrát ze své dlouhé chvíle udělala to, že se vydávala za člověka, aby dostala z nových zajatců nějaké informace, a pak se před nimi objevila v místnosti, kde měli být mučeni. Vidět ten strach a zmatek z celé té situace bylo něco, co jí zahřálo u srdce. Pokud by tedy nějaké srdce měla, samozřejmě. Ovšem neomezuje se v tomhle jen na lidi, ale i na své soukmenovkyně. Ráda nachází místa a témata, která mohou druhého zranit. Slovo je v tomhle často ostřejší než jakákoli dýka nebo nůž. Ani členky jejího kruhu toho nejsou někdy ušetřeny, ačkoliv u těch to omezuje na minimum a nějaká bolavá témata vytahuje jen v případě, že některou členku svého kruhu kárá.
V rámci kontaktu s ostatními čarodějkami nebo obecně nějaké větší sešlosti nebývá z těch, koho byste si hned všimli. Nemá potřebu na sebe přehnaně poutat pozornost nebo přilákat váš pohled na první dobrou. I když je vůdkyní svého kruhu a rozhodně ví, jak sdělit svůj názor a patřičně si ho obhájit, tak nemusí být nutně ta, kdo promluví první. Ovšem také byste si měli dát pozor v případě, že s ní nesouhlasíte. Ráda provokuje a umí mířit slova tak, aby zabolela. Nehledě na to, že nezačíná rvačky, tedy není ta, kdo chce dát první ránu, ale to neznamená, že je neumí vyprovokovat. I to nejklidnější zvíře totiž nakonec zaútočí, když ho štvete dost dlouho. To se už Deville naučila a z toho důvodu ona dloube tak dlouho, dokud nedosáhnete svých hranic a nepustíte se do fyzické odplaty. Asi jako každý Černozobá zbožňuje boj, ačkoliv ho nerada začíná první ranou. Připravilo by jí to o možnost zjistit to, co ostatní zlomí. Ráda navíc zkouší hranice, které daná osoba má. Ať už lidé, nebo čarodějky. Asi jediná osoba, u které si tohle nedovolí, je Evanore. Jistě sem tam pronese nějaký komentář, ale bývá to, když jsou samy, a i ona si to často odnese nepěknou výslužkou. Ani když jí vůdkyně vychovala, tak to neznamená, že by měla nějaké výsadní postavení a mohla si dovolit být drzá.
Ke členkám svého kruhu se chová o něco jinak, více přátelsky a jejich pošťuchování je více nevinné. Jistě, je možné, že se uráží nebo na sebe pokřikují, ovšem všechny vědí, že to nebývá myšleno vážně. U Dev tohle už dokážou poznat na tónu hlasu. Jinak zní obyčejné pošťuchování a jinak promluva, která má zranit a připomenout člence kruhu, kde je její místo a že ona je tu ta, kdo velí. Nestrpí nějaké odmlouvání, ať už od svých vlastních nebo i od mladších čarodějek, které se rozhodnou si na ni vyskakovat. Ovšem nečekejte, že se začne hned rvát, nejdříve přejde do slovního útoku. Možná působí nevinně a na svůj věk i mladě, ale rozhodně by jí nikdo neměl podceňovat. Ona sama si drží určitý respekt ke starším, sice to neznamená, že by jim vše věřila a ve všem ustupovala, ale dokáže respektovat jejich názor a slova. Ovšem rozhodně to neznamená, že se proti nim nepostaví, pokud to ona vidí jinak. Rozhodně nemá ani strach skončit v nějakém konfliktu.
Určitou kladnou vlastností, která by se u ní dala najít, je láska ke zvířatům. Sice i u ní je částečně pokřivená její rasou, ale do určité míry zvířatům rozumí. Určitá intuice, která se u ní projevila a kterou si i trochu vylepšila vlastním přičiněním. Dokáže obdivovat určité druhy zvířat, například koně jí přijdou elegantní. Stejně tak ráda soupeří s tvrdohlavostí a nezkrotností Agmorů a Baratů, kdy někdy vyhraje a někdy prohraje. Ovšem ani v tomhle se u ní nevynechává určitá krutost. Nemá problém Baratům přeřezat blány, aby nemohli uletět nebo zvíře, které si ochočí zabít, když je moc staré nebo jí nepřijde zábavné anebo zestárne. Určitý sentiment v tomhle přestavují její dýky, které jsou vyrobeny z Agmora, kterého zkrotila. Podobně to má i s koni. Sice je obdivuje, ale rozhodně to není zbožňující láska, kterou by měla. Navíc za svůj život už vystřídala více koní a k žádnému moc nepřilnula. Obdiv a nějaká náklonnost či péče jsou pro ni dvě odlišné věci. Kdy ta druhá jí přijde spíš jako nějaký přelud.
Dovednosti
Logicky její největší předností je boj, ačkoliv se naučila mistrně zacházet s noži, ať už obyčejnými, nebo těmi vrhacími, tak ráda volí i boj beze zbraně. Tedy jako Železozubá ani tak není nikdy zcela neozbrojená, ale naučila se využít i svoje přirozené zbraně. Navíc to dovedla k dokonalosti i tím, že se naučila způsobit dostatek bolesti i jednoduchými ranami a také si dala tu práci, aby zjišťovala, jaké zranění způsobí bolest, ale ještě není natolik nebezpečné, aby dotyčného hned zabilo. To se skvěle hodí při mučení, které si užívá a také je v něm dobrá. Získávání informací od zajatých vojáků nebo jen mučení lidí pro zábavu nebo ke studiu toho, jak způsobit bolestivá, ale nesmrtící zranění, aby se to utrpení prodloužilo. Mezi její další dovednosti by se dal započítat určitý um se zvířaty. Ne s lidmi, ačkoliv je za zvířata občas čarodějnice považují a ona není výjimkou. Dokáže odhadnout, jak se zachovat k danému tvorovi, aby se jí nepokusil na místě zabít, a to nejen s těmi obyčejnými, ale i s těmi magickými, které se nacházejí na jejich území. Ovšem nesází na nějaké studium nebo něco podobného, to je pro Modrokrevné. Ona se spíše řídí vlastním instinktem, takže občas nějakou tu ránu schytá. I když tedy zvířata obdivuje, nemá problém jejich život ukončit, pokud je to nutné nebo to situace vyžaduje. Ve spojitosti s mučením také zkoušela používání jedů. Sice není tak zdatná jako některé Žlutohnátky a nesnižuje se k tomu, aby využívala jedy při boji, jelikož jí to nepřijde moc zábavné, ale využívá jedy a zkoumání jejich účinků na otrocích při mučení. Navíc ne každá dávka jedu je vždy zabije a některé je spíše udržují při vědomí. Rozhodně se nedá považovat za nějakou odbornici, spíše za nadšence v oblasti jedů.
Rodina
Seisin Černozobá
Matka, se kterou strávila prvních pět let svého života. Z toho vyplývá, že si na ní moc nepamatuje. Nejspíš byl zázrak, že tak brzy po narození své první dcery, otěhotněla čarodějka znovu. Ovšem velmi brzy potratila, takže byla vyhnána do hor, odkud se už nevrátila. Bývalý Stín v Kruhu Evanore.
Jackson
Muž, kterého nikdy nepotkala a v podstatě jen splnil svůj díl práce jakožto ploditel potomků. Od své matky o něm nikdy neslyšela a Evanore o něm také nikdy nemluvila. Logicky je už dávno po smrti.
Evanore Černozobá
Kromě toho, že je vůdkyní klanů, tak pro ní Evanore plnila funkci matky. Jelikož v době, kdy byla Seisin vyhnána, tak Evanore porodila. Samozřejmě jí respektuje a nejspíš její krvelačnost je hodně způsobena tím, že k tomu byla odmalička vedena a vždycky se chtěla Evanore zavděčit.
Medeia Černozobá
Považovala jí za nevlastní sestru a také to byla členkou jejího kruhu. Ačkoliv spolu vyrůstali, tak k ní nikdy neměla velkou důvěru a také jí viděla jako trochu neschopnou, což se jí jen potvrdilo její smrtí.
Moness Černozobá
První pobočnice v jejím kruhu. Logicky je to čarodějnice, které věří nejvíce a rozhodně si spolu rozumí, co se jejich názorů týče a samozřejmě i svojí krvelačností a stylem boje. Ráda s ní pořádá nejrůznější souboje otroků, kteří tím pokládají své životy pro jejich zábavu. To vždycky provázejí nejrůznější sázky.
Calim Černozob
Syn Medei, vnuk Evanore a následník Černozobých. Kromě toho ho ale Deville bere částečně i jako svého synovce. Podílela se na jeho výchově, s jeho matkou vyrůstala. Ovšem i tak se nebojí mu říct svůj názor a pořád ho nepovažuje za hodného jeho budoucího postu. I tak ale o něm má dobré mínění a doufá, že bude jeho postu jednou hoden a nepůjde ve šlépějích své matky.
Historie
Její narození do vládnoucího klanu neohlašovaly žádné fanfáry, ačkoliv každé narození malé čarodějky je takovým malým důvodem pro oslavu. To ale neznamenalo, že by se to mělo oslavovat. Kromě toho, že se ale narodila do klanu Černozobých měla ještě další štěstí v tom, že se narodila do kruhu samotné vůdkyně, což mělo nakonec určitý dopad na celý její život. Se svou matkou strávila jen krátkých pět let, což v porovnání s délkou jejího života nebylo víc než jen mrknutí oka. Navíc v úplných počátcích jejího života. O své matce si toho tedy moc nepamatuje, jen ví, že byla Stín v kruhu Evanore a také, že je po smrti. Pravděpodobně. Zkrátka jednoho dne zmizela a už se nevrátila, a tak malou Deville dostal do péče zbytek kruhu. Shodou okolností v té době se narodila i Medeia, takže si Evanore kromě své dcery vzala na starost i výchovu osiřelého děvčátka. Ovšem žádnou přehnanou mateřskou péči nečekejte. Sice se s nimi v určitém ohledu jednalo jako v bavlnce, ale ani tak nebyly ušetřeny tréninkům, které byly pod dohledem Evanore občas dost kruté a náročné.
Někdo by možná čekal, že určitý teror ze strany Evanore Mediu s Deville nějak stmelí, ovšem stal se opak. Tvořila se mezi nimi určitá propast, která se postupně s věkem jen zvětšovala. Těžko říct, jestli to byl záměr Evanore, nebo se jen ukazovala povaha Dev, ale začínala svou sestru, jak Medeiu vnímala, považovat za tu slabší z nich dvou. Během tréninků posouvala své limity a snažila udělat všechno tak, aby Evanore uznala, že se zlepšuje. Ne, že by byla vůdkyně na pochvaly, ale sem tam nějaké uznalé pokývnutí hlavou nebo slova, že to zvládla, byla dostatečnou pochvalou sama o sobě. Ať už šlo o hranice jejích fyzických možností nebo o ty psychické, kdy prohlubovala svou krutost a snažila se přijít na nové způsoby, jak zraňovat své okolí. Co jiného by jí také nějaké uznání od vůdkyně klanů mohlo přinést.
Logicky se v průběhu jejich dospívání začal pomalu formovat i kruh. Dev se stala vůdkyní, a ačkoliv už v té době neměla o Medeie moc vysoké mínění, pořád jí brala jako nevlastní sestru a přišlo jí v určitém směru i logické, aby se stala členkou kruhu, ačkoliv rozhodně ne na moc důležité pozici. Její první pobočnicí se stala čarodějka, která byla dcerou druhého stínu v kruhu Evanore. O něco starší než Deville samotná, ale tím pádem i v některých ohledech zkušenější. Ovšem i tak si Deville vybojovala svou pozici vůdkyně a Moness jí uznává, ač mezi nimi v mládí byli určité rozepře, které občas končili nějakým bojem. Od té doby, ale moc dobře ví, že se o svou první pobočnici může opřít a že jí vždycky a za každých okolností podrží. Dalo by se říct, že právě s ní si nakonec vybudovala až sesterský vztah. Medeia v jejím kruhu zastávala pozici obyčejné členky, a ačkoliv k ní nějakou důvěru Deville musela mít, tak moc nevěřila jejím schopnostem.
I tak ale jejich kruh nějakou dobu fungoval v plném počtu. Vyrážely společně do průsmyku, trénovat do Šeptajícího hvozdu, nebo Deville sama chodila občas za Evanore, aby jí dala nějaké lekce, pokud měla vůdkyně klanů čas. A pokud ne? Trávila tahle Černozobá spoustu času ve vězení mezi otroky. Ať už jejich mučením pro zábavu, nebo objevováním nových jedů, které se dali v průběhu mučení použít. Pozorování účinků, které to na lidi a jejich křehká těla má. Rozhodně nikdy nedošla až k umění Žlutohnátek a vlastně to ani nikdy nechtěla. Neměla potřebu se učit jedy využívat v přímém boji, protože jí to přišlo až moc zákeřné a jednoduché. Bylo přece lepší, aby soupeře roztrhala vlastníma rukama, než aby se svalil na zem jen tak sám. Kde je potom ta zábava, že?
Asi okolo svých tři sta let v sobě objevila určitou náklonnost ke zvířatům. Tehdy poprvé zažila jízdu na Baratovi, kterého jedna členka jejího kruhu našla a částečně zkrotila. Ovšem udělaly chybu v tom, že se s ním vydali do Hvozdu, kde si přivolal zbytek hejna a pro čarodějky to nedopadlo zrovna slavně. Od té doby se Deville zaměřila na krocení těchto bestií. Sem tam tedy trávila čas tím, že pátrala po osamělém Baratovi nebo i Agmorovi, aby si ho mohla ochočit. V jejím případě sázela na metodu pokus omyl, takže sem tam se jí povedlo se dostat k příšeře dost blízko na to, aby ji dokázala ovládnout a odvézt zpět. Ovšem vždycky jí to bralo dost času. Odchycení, určité zvykání, kde musela ukazovat nějakou svou trpělivost, a pak opatrnost, aby se zvíře zase nevrátilo ke svým starým zvyklostem. Za svůj život zatím plně zvládla zkrotit jen dva Baraty a jednoho Agmora. Nakonec ale všechny tři bytosti skončily mrtvé.
Další zábavu do jejího života přinesla až Médeia, když porodila svého syna. Jak s oblibou říkala Evanore, to bylo to jediné, co zvládla pořádně. Ne, že by to bylo první dítě, které se v jejich kruhu objevilo, ale byl to první chlapec. Vlastně první chlapec po velmi dlouhé době. Takže v určitém smyslu se s ním jednalo jako v bavlnce, ovšem stejně tak věděla, že Calim musí projít tvrdým tréninkem, pokud má jednom nahradit Evanore. Medeiu povolala zpět k plnění jejích povinností pět let po porodu, ovšem moc dlouho fungovat už nezvládla, jelikož byla v jedné bitvě v Průsmyku zabita. To bylo pět let po návratu k fungování. Deville sice určitým způsobem zasáhlo, že přišla o členku kruhu a v podstatě i o čarodějku, se kterou vyrůstala, ale tehdy se jí potvrdilo, že Medeia byla slabší než ona. V té době se také Calim dostal do výhradní péče své babičky, která se tak mohla soustředit na jeho trénink a k radosti Deville ji k tomuhle přizvala. Přece jen se jednalo o osiřelého potomka čarodějky z jejího kruhu, takže měla určité právo na to, se podílet na jeho výchově. Jednání v rukavičkách to ale rozhodně nebylo. Deville vždycky ráda přitakávala Evanore v jejích krutých trénincích, protože si jimi sama prošla a věřila tomu, že pokud se Calim nezlomí jako jeho matka, dokáže jednou porazit Evanore, ačkoliv na to byl jistě ještě čas.
Pokud tedy netrávila čas se svým kruhem, tak pod dohledem Evanore nebo s jejím požehnáním trénovala s budoucím vůdcem Černozobých. Učila ho primárně bojovat, jelikož nějaké pletichaření a vůdcovství klanu, šlo mimo ni. Ovšem samozřejmě i s vědomím toho, že mluví s následníkem, si neodpustila sem tam nějakou poznámku. Vlastně do dnešních dní má tendenci Calima poučovat, ačkoliv to většinou nemyslí nějak špatně. Důležité je slovo většinou. Najít nějakou chybu na někom o polovinu mladším je vždycky jednoduché. Na druhou stranu ale může jeho vývoj pozorovat v průběhu času a zatím si myslí, že je Calim na dobré cestě k tomu, aby jednou mohl nahradit Evanore, ačkoliv mu ráda připomene, že tahle chvíle je ještě daleko. Evanore zatím rozhodně nevypadá, že by se měla k odchodu na onen svět a Calim není připravený, aby se o převzetí postu pokoušel.
V rámci jejího života už pak žádné velké dramatické změny nenastaly. Dál tak trochu dohlíží na Calima, motá se kolem Evanore, se kterou si občas zatrénuje, nebo tráví čas se svým kruhem. Ať už zábavou ve městě, kdy pořádají nějaké zápasy otroků, nebo někde mimo, kde trénují mezi sebou. Také stále vyrážejí do Průsmyku, aby potrápili víly a lidi za bariérou, protože proč ne, že?
Zajímavosti
-
Její kruh momentálně čítá už jen 10 členek. Zemřel jeden její Stín při porodu, Medeia, která padla v boji a jedna další členka, která potratila a ze svého vyhnání se už nevrátila.
-
Tráví nějaký svůj čas krocením Baratů a Agmorů, v čemž si našla během svého života zálibu. Momentálně pracuje na zkrocení druhého Agmora za svůj život.
-
Vlastní bílou klisnu, ačkoliv ji na nějaké přesouvání nepotřebuje, tak se jí líbí ta elegance, kterou koně mají. Jmenuje se Shadow.
-
Vždycky u sebe nosí sadu svých vrhacích nožů, kterých má dohromady deset. Do boje si pak bere ještě dvě dýky s čepelí dlouhou asi jako její předloktí, které jsou vyrobené z klepet prvního Agmora, kterého si ochočila.