Od začátku své existence, se tahle vía neměla vůbec špatně, neboť se narodila do rodiny s dostatkem peněz a blízkostí ke dvoru. Takže měla většinou jednoduše všeho dostatek, i když v Evarisu se tak úplně nehrálo na rozmazlování a čančání a podobné volovinky, stále si nemohla stěžovat. Její matka jí často brala ke dvoru, kde jí vedla k jistému vychování, ale také jí nezapomněla už v celkem mladém věku ukazovat různé nekalosti, kterými se ona sama často bavila a zjišťovala, jestli je na tom její dcera stejně. Dalo by se říct, že její pletichy dokázala i mladou Darshee někdy lákat, ale moc jí nebavilo to, že v tom nebyla ani zdaleka dokonalá a tím pádem ne tolik úspěšná. Dalo by se říct, že do toho ještě musela dozrát, ale na druhou stranu si celkem rozuměla s prostředím, ve kterém se nacházel její otec. Tehdy jí ještě lákala představa fungování v královských strážích a celkového zdokonalování v boji, i když na boj na rozdíl od stráží nezanevřela nikdy. V každém případě ale trávila začátek svého života hlavně s otcem nebo různými učiteli boje či magie, co měli na starost výcvik rekrutů pro evasirské královské stráže. 

Bohužel ale ani s výhodami, do kterých se narodila, neměla vyloženě na růžích ustláno. Minimálně ne v tom ohledu, kdy to vypadalo, že jí všechno zařídili konexe. O to nestála, takže tvrdě dřela, aby ukázala, že se dokáže prosadit sama za sebe. Už tehdy měla ambice, které jí poháněly kupředu a nedaly se jen tak snadno zastavit. Proto trénovala pilněji a déle, než všichni ostatní a zlepšovala se, dokud nebyla aspoň trochu spokojená s výsledkem. Potom přišla chvíle na to, že nadechnout a zvednout laťku zase o stupínek výš. Někomu už by to zvládlo celkem iritovat, ale to jí bylo celkem jedno, když se to vzalo kolem a kolem. Dokázala si, že na to má a ještě před stými narozeninami se mohla pyšnit uniformou stráží a novou funkcí, při čemž rozhodně neměla v plánu zůstat jako obyčejný vojáček a i její otec pro ni měl vyšší ambice. Jenže pro postup na nějakou lepší funkci v sobě občas měla moc svéhlavou náturu, takže se dostala tu a tam i do potíží, čímž se jí všechno trochu ztěžovalo. I její otec začal být trochu nevrlý, protože si nějak naplánoval její kariérní postup a ona mu ho vyloženě do puntíku neplnila. Jelikož si všechno chtěla zařídit sama, nemohl z ní prostě udělat svého zástupce, ale rozčilovalo ho, že nejde přesně podle plánu. Proto začali jisté rozboje mezi otcem a dcerou, které čím dál častěji začala řešit i její matka, díky čemuž se dost rozkmotřila i s ní. Přeci jen to byla její záležitost a oni jí díky tomu dusili.

Změna nastala ale ve chvíli, kdy její matka začala s tématem "Otec to myslí dobře" na tržišti, kde Darshee ujely nervy a utrhla se na matku s přednáškou o tom, že je to jen její život. Že, kdyby chtěla, může ze dne na den odejít od stráží a jít raději do armády nebo se na něco takového může vykašlat úplně a místo toho může jít cestovat po světě a nechat je za zády. Vyjmenovala toho velkou spoustu, kdy na ni už snad všichni zírali, než přišla i s tím, že se může sebrat a jít do učení k evasirské kněžce. To byl poslední bod, který se setkal s překvapivou odezvou, kdy se jí za zády ozvalo, že to klidně může. Sice už svojí předchůdkyni u dvora viděla mockrát, ale, když se na ni ten den otočila, zírala na ni, jako by jí viděla úplně poprvé. Takhle se dostala k příležitosti, kterou by nemusela už znovu dostat a o které dřív vlastně ani neuvažovala. Ale Grista to myslela vážně a řekla jí, že ji vezme do učení a že k tomu stačí jen to, aby za ní přišla do chrámu dřív než odbije půlnoc. Několik dalších hodin strávila promýšlením pro a proti, hádáním se s matkou a posloucháním naštvaného otce. Nebylo snad ani úplně kupodivu, že se zrovna díky tomuhle chování nakonec sebrala opravdu do toho šla. Ale nebylo to jen na dokazování si vzdoru. Jakmile vypadla ze dveří, byla plně odhodlaná být další evasirskou kněžskou, ať to stojí cokoli. Ještě ten den už měla na ruce náramek učednice.

Každopádně hned druhý den začal jistý teror, protože kněžka ráda říkala, že je jako rozžhavená ocel, které se musí dát tvar a smysl, takže k tomu bude potřeba hodně práce. Ale nezačala u učení se rituálů a podobného, Grista prvně chtěla zjistit, jestli je Darshee schopná dělat to, co po ní chce, takže se jako první naučila perfektně vypucovat celý chrám, že v něm nebylo ani smítko a když ano, mohla začít komplet znovu. Ale ona to udělala, klidně každý den a její odhodlání uspět spíš rostlo, než že by šlo pomalu k nule. Proto se časem dostala i k asistenci u menších obřadů, které měla kněžka na starost. Postupovaly po malých krůčcích, během kterých jí dávala její předchůdkyně vždy nějakou lekci nebo při nejmenším radu. Ale trvalo skoro dvě desetiletí, než uznala, že je dost dobrá na to, aby jí vzala sebou na jiné dvory a nechala ji nahlížet setkáním s ostatními kněžkami, aby mimo drobné rituály a všechno kolem, začala brát na vědomí celkový obraz, jak to probíhá mezi kněžkami, které hájí své království a mimo jiné i svým způsobem vlastní zájmy. Připomínalo jí to trochu její matku a její vlastní pletichy proti jiným dámám, až na to, že v tomhle kroužku šestice žen se mohly rodit velmi nebezpečné hry. Nedalo se ale mluvit o tom, že by jí to nějakým způsobem odradilo, spíše naopak.

Jak šly roky, její učení nabíralo už reálnější podobu a kněžka jí klidně nechávala starat se o chrám, když odjížděla na cesty projednat něco s ostatními kněžkami nebo pomáhat při malých rituálech. Získala si důvěru a uznání, což bylo něco, co ji velice  naplňovalo, ale malý políček do tváře dostala ve chvíli, kdy dosáhla stoletého výcviku a kněžka si ji nechala v učení jako možnou kandidátku na pozici kněžky, ale zároveň při téhle příležitosti do učení přijala další vílu. Při téhle příležitosti šla poté Darshee po stoleté pauze za svojí matkou pro opravdový rozhovor, kdy nešlo jen o výměnu nevraživých pohledů přes místnost, kde se náhodou nacházely obě naráz. Byl to jistý únik k mamince, dalo by se říct, ale ve výsledku i promyšlený tah, kdy už dozrála do věku, kdy jí matka mohla zasvětit do svého světa. Potřebovala být chytřejší i ve společnosti, vychytralejší a mazanější, aby nic neohrozilo její úspěch. Sice už by zvládla práci kněžky, ale nyní potřebovala i umět hrát hry, které udrží moc v jejích rukách, když bude hrát správně. Nechtěla dopustit, aby jí nějaká jiná víla sebrala její místo. Takže bylo třeba jí buď vypudit nebo se zařídit jinak. 

Celkem brzy se to také stalo důležitým, neboť její předchůdkyně zemřela přišla řada na vybírání její nástupkyně. Před zbylými pěti kněžkami stálo rozhodnutí, jestli mezi sebe přijmout jí s dokončeným výcvikem a i s desítkami let navíc nebo druhou dívku, před kterou byla ještě skoro polovina učení a ony by ji musely mít na starost. Ale v tomhle měla Darshee určitou výhodu, už je trochu znala a věděla, jak myslí, co hledají a také co neměly rády na bývalé kněžce. Ale taky jí bylo jasné, že moc přehrávání jí bude leda ke škodě. Nemusela se ale zas tolik snažit, protože k tomuhle úspěchu jí stačila skutečnost, že druhá víla byla jemná, málo průbojná a ještě by se o ni musely starat, když už měly některé z nich na starosti dědice, které měli částečně vést. Štěstěna stála na její straně a ona se krátce po třech staletích života stala kněžkou, kdy jako první důležitou událost v její funkci měla o necelý rok později narození třetího vílího dědice, kterého měla časem vést k souboji o vílí korunu. Velké věci hned ze začátku. Ale měla toho na práci i mnohem více, takže se do toho plně položila. Vlastně si svoji funkci užívala, jak jen mohla i přes mnoho povinností, všechny je zvládala i s nadhledem. 

Malá změna přišla až po skoro padesáti letech, kdy se o učení u ní začala zajímat velmi neobytná víla, která jí vytrvale žádala o šanci dva roky, než na to Darshee přistoupila. Nechtěla učednici, ale svým způsobem v ní viděla nějaký kousek sebe samotné. Ale díky tomu s ní začala stejně jako kdysi Grista začala s ní. Pěkně od podlahy. Ale Saiya se držela, takže jí učednice měla vydržet déle, než by očekávala. Právě s ní ale poprvé pociťovala lehkou náročnost své práce, kdy se musela za pochodu učit, jak má učit někoho jiného a ještě do toho všechno stíhat. Dost k tomu, že jí matka začala udobřovat s otcem. Bylo toho moc najednou, i skrz počátky tréninků s Mariem, který se ukázal jako dost odhodlaný jít proti rodinné tradici a získat si korunu. Snadno byla v jednom kole.

O jeden bod na seznamu věcí, díky kterým byla vytížená, ale přišla, když se se Sai vracela z Cyry, kde byla za tamní kněžkou. Bohužel vyrazily na cestu už docela pozdě, takže se na noc zastavili v hostinci ve vesnici kousek za hranicemi Evasiru a Cyry. Kotlík jim ale rozdal zajímavé karty, když se ukázalo, že tu byl i otec její bývalé rivalky, ve kterém se při pohledu na ni, rozhořela stará zášť, která se mu usadila v srdci ve chvíli, kdy se ona stala kněžkou a jeho dcera tou odmítnutou dívkou. Jak on ale postřehl jí, ona o jeho přítomnost neprojevila ani takový zájem, aby si ho všimla. Sveďme to na únavu po dlouhé cestě, kdy jí ze všeho nejvíce zajímalo, aby se najedla a mohla si jít odpočinout před další cestou. Když se ale nakonec vydala do pokoje, seběhlo se hodně věcí naráz. Darshee měla tehdy štěstí, že Saiya byla ten večer všímavější než ona, když viděla dýku Grestonových rukách a ve, chvíli, když se chystal Darshee bodnout, ji strhla na stranu a sama se vystavila ostří. Ve chvíli poté měla kněžka už v ruce vlastní meč, se kterým mu bez zaváhání oplatila laskavost, ale když padl vílí muž na zem, byl jí už úplně ukradený. Přeci jen už tam byly i střeže, které ho měly kdyžtak dorazit nebo zadržet. Nemělo to pro ní ale význam, když zjistila, že se ten zahořklý stařec trefil tak, že Saiya rychle přicházela o poslední zbytky života, kterých se ze všech sil držela, ale nakonec to nebylo k ničemu a po chvíli je všechny opustila. Kdyby nebyl Greston Hainre v tu chvíli už mrtvý, nechala by ho za to trpět. Takhle vyšel moc snadno. Nakonec se zastávka na noc nekonala, protože Darshee byla odhodlaná postarat se o Saino tělo se vší úctou, kterou si víla zasluhovala, takže neexistovalo, aby jí nechala ležet v nějakém odporném kumbálu. 

Dlouho poté se učednicím vyhýbala, ale, když už nějakou přijala, tak k nim měla jiný přístup, neboť nechtěla dopustit, aby se tato situace někdy opakovala. Její učení se stalo přísnějším a také začala své učednice trénovat v boji, aby byly schopné se bránit. Také je sebou brala jen tam, kde bylo nutné, a když přišly chvíle, kdy je potřebovala sebou, tak sebou brala i stráž, co  měla zabránit další ztrátě učednice. Nedalo by se ale vyloženě říct, že se v tím všechny její učednice dovedly sžít a stalo se, že i samy odešly. S tím ale nijak nebojovala, byla to jejich volba, kterou mohla pouze respektovat. Každopádně i bez nich měla vždy práce dost počínaje obyčejnou náplní práce kněžky, pokračujíc přes přípravu Maria, konče započetím příprav na nástupnický rok, ale neopomněla při tom ani na zábavu, bez které by život nebyl vyloženě ono. Krom toho by bylo skoro plýtvání si neužívat neřestí, když má jeden přístup k tolika možnostem.

Zajímavosti