Historie

Narodil se dávno, tak jako se rodí normální děti, nebyl nikde ušmudlaný v kotlíku za měsíčního svitu a třech kapek krve panny, slz jednorožce a kdo ví čeho ještě. Pochopitelně jeho matka vůbec byla ráda, že se jí povedlo něco takového zplodit, zejména když nikdy nevíte, zdali se to povede a neúspěch je rozhodně nechtěný. Jeho otec byl otrokem, který se v zajetí už narodil, nebyl to však nějaký marnotratný muž, měl svoji hrdost, kterou i přes pomyslnou klec nechtěl ztratit, ale naopak tiše ve stínech utvrdit. Je jedno, zdali se mu to povedlo nebo ne, jelikož jeho osud je všem už jasný. Matka byla dcerou současné vůdkyně, ale taky to s ní zrovna neměla lehké.  Více méně si pamatuje na matku jen částečně, neboť se díky vlivu pozdější výchovy jeho pohled na ni změnil, a tak ji přesunul do nezajímavých koutů mysli. Utkvěl mu však v paměti dobře její dech, srdeční tep a horkost těla, když jej poprvé přitiskla na tělo. Jak by taky nebyla ráda, když se jí narodilo zdravé dítě a k tomu ještě hoch. Jémináčku, hned z něj byla více méně senzace hlavně pro Černozobé, tím se stal i velmi zajímavý pro svoji babičku. Která s ní snad měla jisté plány ihned, poté co se jen nadechl a křičel na svět.

Jak rostl a že rostl, podědil nějaké ty výškové geny po otci, ten nebyl úplně malý a v dospělosti se to na Calimovi potvrdilo, jelikož je vážně vysoký. Určitou část svého života trávil jen s matkou, sice kolem nich pobíhal i zbytek kruhu, ale vážně jen ta jedna pasáž patřila jeho matce – Medeia. Měl možnost v jejím náručí i spatřit svého otce, ale kromě pár okamžiků si na něj vůbec nepamatuje, nejspíš jej vytěsnil z hlavy úplně, protože nebyl důležitou částí skládačky. Ale pamatuje si i Deville, která se pohybovala kolem jeho matky, byla součástí jejího kruhu, a tak se mohla nachomýtnout u malého dítka. Které jakmile začalo chodit muselo snad i přejít na učení běhu. Ne, nikdo se s ním nechtěl zase tak moc mazat, ale taky byl dobře hýčkán, to je fakt. Proto je asi i tak dost pyšný a rozmazlený svým hnusným způsobem. 

Větší zásah do jeho života byla smrt matky, sice vnímal řeči jeho babičky, když nebyla matka poblíž, ale tehdy si je zrovna nebral k srdci, to až potom. Ale když matka zemřela v bitvě bylo mu deset, dostal se rázem opět mezi výchovu žen, které jej od pěti let opečovávali, jelikož tehdy se matka vrátila do ‚normálního‘ fungování a mohla si dovolit takto jej nechat v rukou ostatních. Ty se o něj opravdu staraly dobře bylo jich dost, Dev nebyla výjimkou, ale pak se vše změnilo a dostal se k babičce. Evanore není na první pohled rozhodně škaredá stařena z perníkové chaloupky, ale její nitro je hodně zkažené, a to až do morku kosti, bez existence dcery, která by jí překážela si mohla vnuka vychovat, jak chtěla a tvrdostí ruky zrovna nešetřila. Každopádně někdy je nátlak na surové dřevo to jediné, co jej donutí se začít opracovávat. Takhle to bylo i v případě mladého chlapce, který už toho zvládal celkem dost, nebyl příliš dobrý, ale očekávalo se od něj hodně, tak jako od každé jiné. Utržil během trénování mnoho modřin, menších jizviček a dalších zranění, ale nikdy nic vážného, však na něj stáhnout ruku by vyústilo k nehezkou situaci pro čarodějku. Pohyboval se téměř pořád po boku Evanore a přebíral i tak její gesta, což mladí jedinci dělají vždy, co vypadá zajímavě praktikují taky. Calim byl sem tam pobízen tím, že pokud chce zemřít v bitvě jako jeho matka, tak se může rovnou přestat snažit. Tahle vybudovaná ctižádostivost se s každým rokem zvyšovala a měl nutkání být daleko, daleko lepší než jeho okolí, a hlavně tedy matka. Už se o rodiče nezajímal, jeho matka byla mrtvá a otec? Čarodějnice jej využívali dál, co se s ním stalo a zdali skončil někde na pekáči byla jen jeho osudová linie a tu nerozebíral. Měl předepsanou, kde na jejím úplném konci stálo tučně ‚vůdce‘, když by mohl nahradit později, ale vážně později svoji babičku, tahle malé pískle mohlo jen snít o tom, že bude někdy následníkem, zejména pokud to vůbec přežije. I ta nejlepší perla sem tam praskne. 

Jeho prasknutí se však ani ve dvacátém roku nedělo, a to už byl dost dospělý a schopný, přesto pořád se na něj kladlo dost nároků a ty jej sem tam nutily protáčet panenky. Už bylo jasné, že bude hodně jako každá jiná temperamentní a nikdy mu nebude dost dostatkem. Bude chtít víc, čeho? Všeho. Už v tomto věku se objevovaly první osoby, které s přibývajícím věkem poději formoval do svého vlastního kruhu. Calim si dával na výběr pozor, vybíral i takové, které se kolem něj už nějakou dobu pohybovaly, byly mu jakousi přízní už v raném věku, ale nechtěl zase takové, co by mu moc kecaly do života. Nebyl fanouškem přátele si drž u těla blízko a nepřátele ještě blíž, je problém, že nikdy nevíte, koho si s jeho povahou proti sobě poštvete. Sice si s některými čarodějnicemi dokázal vybudovat přátelský vztah, více méně tajně, vliv jeho babičky na jeho chování byl v progresivním stádiu, a tak o to ani nestál. Nemohl s tím dohledem za zády. Ve stejném věku si začal mírně chovat vyšší oblibu k sečným zbraním nežli těm střelným, ty mu pod ruku až tak moc nešly, kromě toho si je nikdy nevybíral záměrně, šel hned po špidlatém a ostrém. Ale musel se i tak naučit střílet z těchto zbraní, více méně jeho výcvik se prohluboval s každým rokem, jako dítě to bylo náročné, ale jako ‚dospělec‘ to bylo ještě horší, laťka očekávání nešla dolů – naopak. Ale jeho to bavilo, posunovat se výš a výš, ale v mladém věku byl i trochu poskočný co se žen týče, dělat na někoho oči? Ano o zábavu měl takhle postaráno, ale o to víc bylo drzé je odmítnout, když už je jako vosu na sladké nalákal. 

Jízdu na koni si osvojil už v dětství, ale to chování, jaké k nim má během deseti let, tak málo stačilo, aby zahodil um jezdce a osvojil si spíš kus hovada sedícího na majestátním zvířeti. Ale stejně jako jeho povaha tak i chování dokázalo být kruté, chtěné, ale ke koním až nad míru nelidské. Proto často končíval letem někde po tlamě v trávě, jelikož jej zvířata nechtěla na zádech ani cítit, jeho nepříjemné vibrace vnímala i zvířata, byl prudký, a to se přenášelo na jeho okolí, a to mu netáhlo ani na 31. Nejspíš v tuto dobu měl už kolem čtvrtiny kruhu na pomyslném seznamu, nechtěl to uspěchat, něco si totiž od své babičky převzal po svém, ctižádostivost je super, chtít respekt také, ale musíte si umět i vybrat ty, kteří poblíž budou chodit jako stíny, ty, které budete moci nazvat jakousi rodinou v nerodině. Ne že by s nimi měl v plánu pikniky, ale klidně tak menší výpravy za smrtí později nazvěte. Musel si sehnat kromě kruhu i lepšího koně, jak bylo řešeno jeho chování na těch zvířatech bylo na pár facek a lítat jej nebavilo, proto vyloženě dostal mladého koně, kterého si mohl vychovat podle potřeby. Tak jako si vychovali jeho, začal vychovávat on koně. Zrovna poník s květinami v hřívě z toho nevzešel. Ale nebyl tak hrozný jako ten, kterého má teď. Vystřídal více koní, ale pevnou výchovu vedl jen na dvou, jinak sedne na cokoliv jiného, ale riskuje let do dálky. Tento kůň mu vydržel dlouhých 21 let. 

Nelze říci, že by toho v jeho životě bylo moc zajímavého, do svých čtyřiceti dvou si zformoval kruh a pochopitelně mu zůstala ta podoba jaká je teď. Neustále se učil, možná z něj bude i učenec. Ale ne v tom smyslu, co byste si mysleli, zrovna v knihách neležel, pokud do něj Evanore nehustila to, jak být vhodným nástupcem, dostrkala k němu Dev, která jej více popostrkovala v boji, zejména v jeho případě kolem dýk. Má rád sečné zbraně ale ne sekery, takže vyloženě dýky byly chtěné. Někdy měl pocit, že si jej tyhle dvě mezi sebou pohazují jako horký brambor, když se od jedné učil tohle, pak jej švihla té druhé a tam se učil to, co se nechtělo zrovna učit té první a opačně. Velmi iritující, na Deville si sem tam tu pusu s názorem otevřel, i teď roluje oči dokolečka, když se mu něco nepozdává, ale není pochyb, že by ho taky mohla popíchnout jinak než slovně. Zrovna jejími noži by do zad nechtěl dostat píchanec tehdy, natož teď. 

Pokud zrovna někde netrápil svojí existencí dřevěného panáka na boj, tak trénoval s čarodějkami. Je to zvláštní druh socializace že? Ale nikdo nemůže říci, že jej nevyhledával, ba naopak. Daleko lepší než jiné druhy zábavy, co by mohly ostatní druhy čarodějek praktikovat. Když se nudil šel se projít, pokud chtěl šel trénovat a pokud musel poslouchal učení Evanore. Pár let se to snášet dá, ale po několika desítkách let se občas prostě musíte tvářit kysele, což vyústilo v to, že se na něj Evanore obořila s tím, že si bude muset jednou časem někoho vzít. Tehdy ještě existenci svých možných nastávajících bral jako přelud, nic víc ani min. Ale pochopitelně to od něj bylo hodně bláhové myšlení, ženský tu byly šílené a bylo jasné, že mu tak či onak nějaká ta furie bude chtít skočit po krku a zejména pokud se dostane k vládnutí. To by se jim líbilo ženským šíleným. Nikdy z tohoto oznamu nebyl nadšený a není do teď, když už ví a kým se pohybuje na tenkém ledě. Ale pro svůj klid a dobro většinou jen kýve, že ví, že musí, ale dokud žije babička tak se k tomu moc nemá. Ale to jsme moc v současné době. Nazpět do minulosti, jistě že ho to rozladilo a tvářil se jako zkyslé kusy celeru. Chodil tehdy po pokoji sem a tam a přemýšlel co s tím, hledal něco pozitivního, co by mu dalo naději v klid, dokud nebude ten pravý čas, jenže jediné, co mu vyskakovalo před očima bylo to, že mu někdo bude opět něco nakazovat a přikazovat. Už tak si toho užil dost a měl pořád pokračovat? Pffe. 

Možná i tohle divadlo do budoucna jej přinutilo se zajímat o jedy, některé druhy čarodějek jsou s nimi jednoznačně lepší, než Černozobé ale Calim nebude pozadu a bude znát něco taky – taková byla myšlenka, její vytvoření jej stalo probdělou noc a kusem papíru v ruce a inkoustem k tomu. Ačkoliv je chytrý, tak tahle myšlenka mu dala zabrat, nelze ji uspěchat tak, aby místo toho z pomalé smrti vznikla krvavá jatka. Múza prostě musí k němu přijít sama, podobně jako u umělce. Ačkoliv trávení je asi taky druh umění. Sám se mohl kdykoliv stát obětí jedu, od kohokoliv, komu by se nelíbil, a proto díky učení, kterému se nově věnoval zkoušel některé jedy na sobě. Skončil tak několikrát v paralýze na několik hodin, ztratil vědomí, pár týdnů chuť, občas mžitky před očima a jindy mu tekla i krev z nosu, díky tomu že používal opakovaně malé dávky se proti přijatelné míře asi 20 % jedu dokáže přirozeně bránit. Více méně je to platné při povrchovém škrábnutí, menším vpichu a podobně. Možná by zvládl i střední píchnutí nožem, ale to je diskutabilní. Vždy záleželo na druhu zranění a jedu. Ale sám používá od té doby jedy často. 

Pokud byste se jej zeptali, kdy potkal svoji první možnost na budoucí manželství. Nic moc příjemného, bylo to celkem už dávno, aktuálně do jeho dvě sta let. Evanore mu o ní sice řekla, ale nedotáhla mu ji zrovna pod nos. Byla to i náhoda že se tehdy setkali v lese, Kresscia na něj tehdy nezdvořile vytáhla dýku, když si myslela že ji nevidí – pochopitelně tento projev nebyl Calimem akceptován bez odezvy. Obecně není zrovna ten typ muže, který by ženu zahrnul květinami, ale podobně jako ona i on vytáhl ostří. Romantika hadra. Kress však odešla v jednom kuse, nejspíš by to neudělalo dojem, kdyby si z možné partnerky udělal panáka na trénování, případně by se jej ta potvora sama snažila otrávit. Ženy jsou proradné mršky, toho si musel být pořád vědom, když se pohyboval mezi jinými, kterým nemohl věřit. Nepolevil ani později, když se střetl s druhou variantou pro svatbu – otravné. Diadema sice vypadala jako křehké kvítko, ale Calim se nenechal oklamat, neboť mu bylo jasné, že by jej stejně chtěla podřídit své vládě. Jako každá jiná, kterou by si měl nebo musel vzít. Opovrhuje pravděpodobně oběma stejně, ale nedává to přímo znát ve větší společnosti, to, jak na ně reaguje o samotě je věc druhá. Nevyhledával jejich společnost a nezměnilo se to ani teď, pokud se s nimi však potká, není to nikdy nic romantického a nevypadá to na to, že by si už vybral. 

V jeho historii byste našli i jeden zajímavý bod, který se týká Camiela, ach ano vznešené víly. Nemůžete mu to mít za zlé, když se tento poměrně mladší egoistický parchant potuloval po území, které patří železozubým a měl s sebou na této malé výpravě i část svého kruhu, nemusel si je brát všude všechny, věřte nebo ne, je to docela otravné sebou tahat celou skupinku, pokud vyloženě nemusíte. Při této menší výpravě, se střetl s Camielem a opravdu místo toho, aby se čarodějky jako vosy slétly na skupinku, tak se do boje dal pouze čaroděj a vznešená víla, jeden na jednoho. Calim byl jako vždy rozhodnutý vyhrát, nemohl přeci prohrát, něco takového zrovna nebylo v jeho mysli zaryté. Měl snad štěstí ve smůle, která tohoto dne na něj usedla, když se Camielovi povedlo Calima porazit. Calim z toho nebyl dvakrát nadšený, ovšem zůstalo to jen mezi nimi, když zbytek kruhu nebyl v jeho patách, ale různě kolem v takové vzdálenosti, aby to opravdu zůstalo tajností. Nejen, že by to nedopadlo dobře pro Calima, ale jeho ego by to neuneslo o to víc. Kromě toho vše se zhoršilo, kdysi na úkor prohry uzavřeli krvavý slib. Calim tento slib nemá rád a je pro něj trnem v patě, sem se může zdát, že by jej nejraději zlomil, ale problém je ten, že nechce skončit jako ti, kteří se takto podobně proti síle svých slibů provinili. Může však být rád, že to zůstalo jen mezi nimi. 

Poslední roky nemůžete říci, že by se dělo něco dramatického. Jediné, co bylo, když po smrti vílího krále mohl nahlédnout sám do světa lidí, přes bariéru, která jej samotného pustila, což je vskutku nepříjemné. Měl se na pozoru, vlastně se dlouho nezdržel, protože by se nedivil, kdyby si z něj někdo chtěl udělat terč, podobně jako to dělal on s kýmkoliv, kdo se mu vmotal pod nohy. Ale k věci, za poledních pár let musel opět vystřídat koně, ten, kterého má aktuálně nechce nikdo moc ani vidět, natož hladit, protože díky jeho jezdci je z něj opět osina v pozadí. Také musel obměnit i havrana, který mu natáhl před několika roky brka, pokud by Vás zajímalo, kolik jich měl, tak rozhodně víc než koní. Tento nový je už 4 a jejich lebky má na poličce, kromě jedné z té má vyrobený prsten a buď jej má pověšený na krku, nebo na prstě.

Zajímavosti