Bellamy se narodil za noci uprostřed zimy, kdy padalo tolik sněhu, že dosahoval ke střechám přízemních domů. Byla to krutá zima a nikdo včetně jeho rodičů nevěřil, že zimu novorozená víla přežije. Jméno Bellamy vybrali ještě před narozením na počest Devanova praděda Bellamyho Duskblada, který se stal velmi známým válečníkem, který získal rodině její současné příjmení. Čepel soumraku byla totiž zbraň, která ho proslavila. A tak se z oslovení "Bellamy, Čepel Soumraku" stala postupem času ve své podstatě legenda. A neznalost jeho původního příjmení mu celé jeho okolí jednoduše dalo nové, které nosil se ctí. Nicméně rodiče malého Bella si mysleli, že darování tohoto jména jistě pomůže naplnit podobný osud. Nicméně se minimálně ze začátku pletli. Chlapec více než o zbraně a boj jevil zájem o lov v lesích. To v něm vypěstovalo oblibu pobývat často osamocen v lesním srubu, který bral jako druhý, o dost bezpečnější domov. Tento stav však nepřetrval. Věděl, že v něm vře magie. Dokonce si byl jistý, cítí oným zvláštním způsobem spříznění s větrem, který jako kdyby poháněl krev divokým tempem, kdykoli se rozčílil, či se pokoušel přestát situace ohrožující jeho hrdost. Tento pocit často vedl k zamyšlení, jestli by se neměl u někoho učit. Představa používání magie ho nadchla natolik, že rodiče požádal o přiřazení k libovolnému mistru tohoto umění. Rodiče měli ovšem i své vlastní plány a z prosby se po dlouhé diskuzi a dohadech stal ve své podstatě obchod. Věděl, že v obojím získá on i jeho rodiče a tak souhlasil. Oni sami, za pomoci jeho sestry, ho začali učit magii. Podmínkou totiž bylo aspoň částečné naplnění odkazu svého prapředka v podobě přijmutí cesty válečníka. Bellamy už v té době ovšem věděl, že jeho cesta, pokud poputuje k rodinou očekávané slávě, bude jiného charakteru. 

Učit se umění boje mu nevadilo. Trénink spojený s učením se magii s jeho rodiči a sestrou a jejím praktikováním byl velmi náročný po psychické i fyzické stránce. To ho neodradilo od jeho cílů. Až při ukončení neuvěřitelného stého roku výcviku nastala krutá změna. Mistr boje Krollen ho poslal do zapadlého panství na severovýchodě Evasiru společně s dívkou, kterou bral téměř jako partnera na život a na smrt. Alexa Gerwyn byla zdatnou bojovnicí učící se původně u Krollena stejně jako Bell. Později se odešla učit k jinému mistrovi a nyní byla zpět. A měla být vítaným náhradníkem do dua. Původně měla jet jeho sestra Ashe, která se v průběhu jeho výcviku učila také magii. Místo boje se ale soustředila na umění méně bojovného rázu, znalost území říše víl. Krajiny, obyvatelé, zvyky, flóra a fauna. Bellamy nikdy nepochopil, jak si dokáže jeho sestra vše zapamatovat. Ona to zvládla za poloviční dobu, než si představoval u sebe na naučení těchto vědomostí. A u sebe to odhadoval na více než jednu nebo tři dekády.

Vyrazili tedy za sněhobílého rána na severovýchod. Projeli kolem hor až ke středu jejich úpatí. Tam našli vesnici, v jejímž okolí měli splnit svůj původní cíl. Krollen je sem vyslal za další ze zkoušek. Porazit místního mistra, který je Krollenovým kolegou a starým přítelem. Bellova sestra měla původně jet jen jako doprovod. Její náhrada Alexou se tedy projevil jako příležitost k tomu, aby si jeho kamarádka rovnou prošla stejnou zkouškou. Navíc se v její přítomnosti cítil Bellamy uvolněný. A i přes své prudérní nálady a narážky si Alex vážil. Takovou vazbu měl do doby jejich společného výcviku pouze k rodině. 

Po dlouhé cestě, v očekávání menšího času na odpočinek, zastavili v hostinci. Při otevření dveří je přivítal krčmář příhodně mířící jejich směrem. Nešel je ovšem přivítat. Prchal ze svého vlastního podniku, aby nedopadl jako muž, který s vteřinu po jejich srážce s hospodským poroučel na zem po kopanci rovnou do nosu. Tento úder uštědřil osobě na zemi vysoký muž s mečem pevně zavěšeným u pasu. Podle Krollenova popisu poznali Grilliana, místního mistra boje, který momentálně seskakoval ze stolu. Po tomto nevšedním přivítání a následném seznámení je Grillian chtěl vzít do svého domu mimo vesnici, kde přebýval. 

Zkouška ovšem proběhla jinak, než se očekávalo. A to také rozhodlo o Bellově budoucnosti. V den zkoušky narazili na něco, co v životě nespatřil. Snesla se na ně okřídlená smrt. Bylo to poprvé, kdy Bell viděl na vlastní oči Aswanga. S obřím zobákem a gigantickými křídly. Byla to krvavá řežba. Po dlouhém boji pod velením Grilliana a náročné improvizované spolupráci proti této bestii zjistil Bellamy bolestivý fakt. Bestie byla na mnoha místech zraněná a vypadalo to, že je mrtvá. Grillian tam sice stál pouze s lehkým zraněním  na levé noze, ale Alexa ležela v trávě bez dechu. Chtěl se pokusit jí podat první pomoc. Zastavil ho ovšem fakt, že se na její nacházel otvor po pařátu, který zasahoval hluboko do dutiny lebeční. Bellamy v záchvatu vzteku šel zpět k původci té rány. S mečem v jedné a sekyrou v druhé ruce začal sekat nehybného tvora. Aswang ovšem nebyl mrtvý, pouze smrtelně zraněný. Při třetí ráně se jeho pařáty znovu pohnuly ve smrtícím pohybu. A zasáhly. Bellamyho levý bok se otevřel stejně lehce, jako když naříznete máslo horkým nožem. Bolestivě zařval a spadl na zem. Obklopila ho temnota. Před úplnou ztrátou vědomí ovšem viděl, že jeho tři poslední rány byly konečně pro tu bestii smrtící. Pak upadl do temnoty, ze které si myslel, že se neprobudí.

Probudil. Po probuzení mu bylo sděleno, že ležel napůl cesty mezi temnotou a tímto světem týden. Týden, kdy se napůl probouzel s výkřiky jména jeho spolubojovnice na rtech. I teď se mu chtělo do světa vykřičet její jméno. Snad tím chtěl zajistit, aby se na ní nikdy nezapomnělo. Tato rána mu připadala strašnější, než jakou očekával při úmrtí někoho blízkého. Strávil na lůžku ještě měsíc, než mu Grillian dovolil začít normálně chodit. Samozřejmě se to neobešlo bez několika pádů, než si nohy zvykly na váhu, kterou dlouho nenosily. Později Bell zjistil, že vděčí za život léčitelce, která byla zároveň Grillianovou družkou. Bellamy v té době učinil rozhodnutí. Přišel na rozdíl mezi ním a jeho prapředkem. Po zotavení se pustil do nového tréninku. Ne jako bojovník, ale jako znovuzrozený lovec bestií. Vrátil se domů, kde svou sestru požádal, aby ho učila ho tvorech na tomto kontinentu. Trvalo to dlouho. Příliš dlouhá doba očekávání lovu, který chtěl na své cestě za pomstou provést. Věděl, že Aswang dávno hnije na poli, kde ho nechali až na užitečné části těla ležet. Zadal si ale nový cíl. Vymýtit co nejvíce agresivních tvorů vypsaných v bestiáři jeho sestry, který mu darovala den před jeho nečekaným zmizením, o kterém věděla jen ona. Nelíbila se jí představa, že její bratr opustí domov a vydá se stezkou bolesti a víru jeho ocele. To ji ovšem nezabránilo v podpoře a dokonce mu na cestu dala dar. Meč z evasirské oceli. Meč s jednoduchým vzhledem, ale se smrtícím ostřím a kvalitou způsobující pocit, že zbraň je prodloužením jeho paže. 

Bellamy opustil starý domov. Vydal se za hranice Evasiru. Na svých cestách vystřídal spoustu míst k žití. V posledních 15-ti letech si ovšem oblíbil jedno místo. Postavil si srub uprostřed lesa někde mezi Vojenským Táborem a Hedenem.  To mu ovšem nebrání rozjet se na svém nejnovějším koni Sitrinovi do dálky mimo toto království.