Ačkoliv se to může zdát neuvěřitelné, tak celé jeho bytí začalo tím, že se narodil. Další důležité informace ohledně toho dne by mohly čítat místo, kterým bylo město Xibram, a možná i to, že se narodil váženému diplomatovi a jeho družce jako prvorozené dítě. Nebylo to ale až takové terno, které by někdo měl velkou potřebu řešit, byť byli jeho rodiče celkem mocní, celkem mocných diplomatů nebylo málo a někteří z nich měli třeba magii světla, která byla vzácnější a tudíž zajímavější, jenže to jako mimino ani jako dítě ještě neměl potřebu řešit. Jeho dětství se neslo jenom v duchu toho, že byl spokojený jedináček, který si dokázal u rodičů sjednat cokoli, co zrovna chtěl. U matky to ale bylo snazší, protože stačilo poprosit a ona už mu snesla modré z nebe, zato jeho otec byl výzvou. Nějak se stalo, že za ním chodil i radši, jako by ho bavilo víc, když se musel snažit. Navíc se mu otec následkem tohoto i více věnoval, neboť ho velice zaujaly jeho pokusy o zmanipulování, lhaní a mnohdy i celkem dobré postupy u vydírání, které se u něj našly už v dětském věku. 

Po dlouhý čas se tedy následkem toho stal centrem všeho dění a také se na něj zaměřoval jeho otec v rámci toho, aby ho naučil všemu, co se za své roky v politice naučil, neboť si lepšího následovníka ani nemohl přát. Nebo klidně mohl, ale nikdy nemohl vědět, jestli nějakého dostane, což byl kámen úrazu, který přispěl k tomu, aby ho otec formoval k obrazu svému. Nebylo výjimečné, že s ním i prodiskutovával situace, se kterými se přímo zaobíral ve své práci, a nechal i jeho hledat nějaké výhodné východisko, které by jejich rodině mohlo prospět z dlouhodobého hlediska a trochu ji pojistit, kdyby se ukázalo, že něco nebyl až tak dobrý tah. Každým večerním rozhovorem nad sklenkou vína, každým problémem, který spolu řešili, zkrátka téměř vším ho něco učil a mezi nejčastěji probírané učivo patřila důležitost zadních vrátek a záložních plánů, nedocenitelnost různých známostí, které buď oblafnete nebo je něčím držíte v šachu, a nesporná výhoda umění se vylhat ze všeho. 

V očích veřejnosti by to asi nebyli vyloženě neceněné lekce do života, ale jemu bohatě stačili k tomu, aby se protloukal životem se zatraceným úspěchem. Dokonce i narození dalšího dítěte do rodiny nebyla taková tragédie, jakou by někdo mohl očekávat, vzhledem k tomu, že se narodila krásná holčička. Jenže u té se časem ukázalo, že je až na krásu poněkud neschopná a to i co se magie týká, neboť svoje drahé rodiče už nejspíše poněkud vyšťavila jeho maličkost. Nikdy to ale nepokládal za smutné a svoji sestru nelitoval. Stejně byla poněkud ubohá a jeho rodiny nehodná, pokud nepočítá matčina bratra, který se k nim pár desítek let po jejím narození přifařil. To šlo ale tou dobou mimo něj, neboť se zrovna oženil, velice výhodně, a věnoval se nějaký čas své ženě, se kterou si poměrně brzy začali lézt na nervy a většina jejich společných chvil probíhala následně pouze v posteli, což jí ale nestačilo a začala se pelešit i s jinými. Ne, že by on nečinil stejně, ale na rozdíl od ní to dělal poměrně diskrétně.

Kdyby byla o něco chytřejší, nejspíše by se ani nikdy nedozvěděl o tom, že se ho chystá zabít, jenže ona hloupá očividně byla, protože se to k němu doneslo. Poté to bylo pár napínavých měsíců, kdy se choval, jako by nic, ale dával si pozor, co jí a na co sahá, kam chodí a tak dále, aby se mu nestala nehoda, a zároveň plánoval, jak se zbaví jí, aby to nevypadalo nijak nápadně. Jenže nakonec se objevilo takové štěstí v neštěstí, jeho žena byla těhotná, to byla vlastně vzhledem ke schopnosti víl počít skvělá zpráva, jenže horší byla ta, že nevěděl, jestli je to jeho a i když si nebyl tak docela jistý, nemohl to dítě jen tak zabít, proto musel čekat, až bude venku. Nakonec to ale byl hotový dar z nebes, protože mohl podat Lorelette jed, jakmile byla Riettela venku a nikdo se nepídil po tom, jestli umřela přirozeně nebo ne, jelikož to se hold stává a on svůj žal hrál bravurně, alespoň prvního půl roku. 

Následně už se ale s nějakým předstíráním smutku neobtěžoval, přeci jen měl na práci péči o dítě a také jisté politické záležitosti, které nemohl jen tak zazdít díky smrti nějaké nevěrné cuchty, která porodila dítě, které ani nemuselo být jeho. Vzhledově na to ale nedokázal přijít, neboť Rie byla celá její matka a nedokázal se nějak přimět k tomu, aby zašel za někým, kdo by to kouzlem mohl zjistit. Snad si to malé okaté děvčátko i oblíbil nebo tak něco. Stále si ale všímal své kariéry, která pro něj byla velice důležitou složkou jeho bytí. Tak důležitou, že nakonec došel k jedinému možnému řešení, které ho mělo dostat ještě výše, než už byl. Musel odstranit svého otce, aby mohl zaujmout jeho místo. V rámci respektu ho ale neodstranil jako svoji ženu, to ne, jeho otec ho nikdy v ničem nezklamal, proto nechal jeho smrt úplně ve svých rukou, když mu v jeho pracovně vrazil do zad nůž na dopisy, který si postupně prorazil cestu až ke měkkému srdci, které vypovědělo službu. Svými posledními slovy ho za to pochválil a řekl mu, že od něj ani nic menšího nečekal a že je na něj pyšný. Na to neměl co říci, oba byli dosti zvláštními muži. Následně poté rozbil pár vitrín, sebral pár cenností, zametl veškeré stopy, jež by mohly vést k němu a zmizel.

Tragédie spojená s otcovou smrtí přinesla mnohá zjištění. Například v den jeho pohřbu nachytal svoji sestru, jak se nechává lehce nevhodně utěšovat jejich strýcem, a viděl na vlastní oči, jak moc někoho dovede zničit pouto druhů, když jeho matka ztratila svoji jiskru, které si sice nevšiml nikdy dříve, ale poněkud ji postrádal. To mu ale stejně bylo jedno, když se za ním za pár dní, které měly být určeny pro truchlení, přišel jeden z diplomatů vládce Illivenas, který ho zpravil o tom, že má šanci zaujmout otcovo místo a postavení, jak ostatně plánoval. Nezdráhal se to přijmout a brzy se stal hlavním vyslancem, který řešil záležitosti převážně v Keratu, protože se tam těm ostatním zbabělcům moc nechtělo. Ostatně ze země slunce do země temnoty  je trochu velký rozdíl, ale jemu to moc nevadilo. Proto posledních pár desítek let strávil buď v tamním paláci, v paláci v Xibramu, kde prodiskutovával, co v Keratu řešil, a nebo ve svém novém domě se svojí dcerou, která ho začínala jistým způsobem fascinovat a obměkčovat, alespoň co se její maličkosti týkalo.