Uda
Pohoří
Kradion
Udská řeka
Bakirahské
středozemí
Základní popis
Nemalá země náležící rodu Zalinů. Pobřeží čítá množství zálivů, ve kterých jsou četná přístavní města a rybářské vesnice. Pevninu tvoří hory a lučiny, u kterých není ojedinělá přítomnost jeskyní, jež vedou hluboko pod zem do spousty podzemních chodeb, u kterých si nikdo nepamatuje, jak vznikly, ale jsou domovem pro některé nižší víly, jež chtějí být sami. Ovšem za zmínku stojí i řeky, které touto zemí protékají.
Způsob života
Národ učenců a kouzelníků. Není tedy divu, že obvyklým způsobům obživy tu není zemědělství nebo hospodářství, ačkoliv jistě tu pár farem a zemědělských osad ve středozemí najdete. Hlavním vývozním zbožím jsou ale knihy a magické předměty. Většina obyvatel se realizuje buď jako šperkaři či výrobci magických předmětů. Ti nejchytřejší se pak stávají knihovníky a žijí v Kradiově knihovně, o kterou se starají, rozšiřují ji a vzdělávají jak sebe, tak potomky zdejších obyvatel. Není divu, že ti nejlepší učitelé pochází právě odsud. Bakirah je také sídlem umělců, kteří se specializují na tanec či herectví. Pokud nežijí víly v hlavním městě, tak mohou žít buď na úpatí Kradiova pohoří nebo u řeky Udy. Pár menších měst a osad se také nachází ve středozemí. Ovšem hustota osídlení je větší na jihu než na severu.
Udská řeka
Nejdelší řeka Bakirahu v půli doplněná Malou Udou, která do ní ústí z její levé strany. Řeka sama o sobě je klidná, ale jako spousta věcí i víl zdejší země, zdání může klamat. Ačkoliv se vlídné vlnky mezi travnatou krajinou zdají bezpečné, jedná se jen o dění na hladině toku. Spodní proudy stáhnou každého bez sebemenší námahy a většinou už nemá šanci na vyplavání. Proto je taky řeka překlenuta mnoha mosty, nejvíce jich je hlavně ve dvou městech, jež na sobě nese. Uda jakožto hlavní je možná známější, ale Namdell je na řece mnohem déle. Jedná se o město s bohatou historií a za svá léta i s pořádnou dávkou charakteru. Právě tady také vzniklo kouzlo, které drží palác v Udě ve vzduchu.
Bakirahské středozemí
Zdánlivě nekonečné travnaté kopce, ve kterých se nacházejí vstupy do podzemního labyrintu. Mimo prašné cesty se tu dá jen stěží, jelikož zbytek krajiny netvoří nic jiného než tráva vyšší než jakákoli víla. Moře zeleně, tak by se to dalo popsat a mnozí by uznali, že by nebylo nesnadné se v travinách 'utopit', avšak ti, co vědí, co dělají mohou využít traviny jako úkryt a kdo má k tomu znalost vstupů do podzemí jsou zde pány nad životem a smrtí protivníka. Jediné, co ve zdejší krajině vyčuhuje, je město Orathyr, které dříve sloužilo jako vězeňský Tábor, než se přišlo na všechny podzemní tunely, kterými vězni utíkali. Po zrušení vězení se město rozrostlo a v současné době je jistým centrem herecké kultury a bujarých oslav, kdy alkohol teče proudem.
Pohoří Kradion
Ševelící hory, na kterých se rozprostírají jehličnaté stromy. Nachází se tu jen jedna hora, jež je pouze a jen kámen. Po strmých svazích se díky lesnatému porostu prohání množství zvěře a pozorní jedinci zde mohou naleznout i kouzelné rostliny, které využívají mistři kouzel, řídící se pokyny z kouzelných knih. Avšak i zde je pro neznalé tohoto prostředí doporučeno, držet se cest, protože kouzla, jež hory pohlcují si umí pěkně pohrát s myslí příchozích. Jedinou útěchou je snad jen to, že kouzla také zařídí, že všechny cesty dovedou návštěvníky do stejnojmenného města Kradion, jež se nahází pod horou, na které spí právě kamenný drak, který dal i samotnému pohoří jméno. Bydlí zde převážně knihovníci s jejich rodinami.
Kradiova knihovna
Knihovna, ve které najdete nejvíce vědění na celém světě. Knihovníci střádají zdejší vědomosti už desetitisíce let a ještě nikomu se nepodařilo je zničit. Jelikož je knihovna vystavěna na zádech kamenného draka Kradia, který spí na lysé hoře v srdci pohoří pojmenovaného po něm. V případě nebezpečí se drak probouzí a odletí i s knihovnou, kterou samotnou chrání kouzlo, jež brání tomu, aby ji zničily samy prudké pohyby zvířete.
Podzemí
Ohromná síť podzemních chodeb, jež tu byli ještě před rozdělením vílí říše. Častokrát slouží jako domovy samotářským nižším vílám, které znají celé podzemí jako vlastní boty. Labyrint čítá mnohé slepé chodby nebo i propadliště, do kterých se dá lehce spadnout a i když se vchody do něj nacházejí po celém Bakirahu, jen stěží se tu objevuje denní světlo. Nejspletitější je ale ve středozemní části země, směrem k hranicím už nejsou chodby tak husté.
Uda
Město, které nikdy nespí, město světel. I tak je známa Uda. Život tu běží převážně v noci, ať už se jedná o učence, umělce, či víly, jež vyrazily za jednou z předešlých skupin. Samo o sobě je město nádherné, domy jsou z cihel, což dodalo více možností jejich tvarů, čemuž přispěli i učenci se svými výpočty. I když je město podobně naladěné na vědomosti jako Kradiova knihovna, je to i kulturní bohatství Bakirahu. Dělá to z něj centrum umění i vědomostí. A hrad, který též stojí za zmínku, drží kouzla ve vzduchu a dostat se do něj můžete pouze po padacích mostech, které se spustí na široké ulice nebo pomocí křídel.
